Na sever

Krátký film o jednom putvání. Nazval bych to eskymáckou roadmovie. Sice je to v Norsku, ale nevadí. V této hnusné zimě nezimě jsem potěšem záběry zasněžené krajiny. Jedná se příběh putování na sever Norska, kdy týpek potkává po cestě hodně zvláštní lidi a nejednou se dobře zasmějete. A zasmát se smrti je prostě typický severský černý humor. Přesto je tento film hlavně komorní. 75% (20.01.2014)

4.4.2010 ~ Norská road-movie komediální drama, kterého jsme se v kinech nedočkali. To není povzdech, to je poděkování. Tohle totiž vážně patří tak na festivaly, ne plošně do kin. ~ V kinech by to totiž zkolabovalo na tom, že je to hlavně road-movie šmrncnutá dramatem a s velmi drobnými až stopovými prvky vtipu. ~ Jomar má svoji bolístku a po zhroucení žije v ústraní. A pak má také syna, kterého ještě neviděl. A tak se jednoho večera rozhodne se za ním vydat. Napříč pustinou zasněženého severu. Zdaleka ne vždy bude v pustině sám, ani pustina totiž není úplně vylidněná, jen ji obývají velmi zvláštní existence. ~ Problém tohohle filmíku je to, že i kdybych chápal Jomarovu cestu, nechápu některé drobnosti. Jakože například Jomar potká v pustině holčičku, která tam žije sama s babičkou, ti si k sobě do domu vezmou naprosto cizího hromotluka a ještě ho "ubytují" v dívčině pokoji. O ostatních zvláštních případech nemluvě. Zřejmě mi během sledování unikala podstata severského humoru. ~ Jen ten klid zcela a úplně zasněžené země bez lidí a s jen málem náhodně roztroušených domků bych si nechal nějakou dobu líbit. Naprostý klid, jen křupání sněhu a vítr. (19.03.2013)

North mě upřímně řečeno dost zklamal. Většina vtipů či úsměvných scén mi asi nějak unikla, protože jsem se vůbec nezasmál (tampon, hmmm...) a nebýt atraktivního zimního prostředí, neměl jsem ani na co koukat. Jen díky tomu film nakonec nespadl do pytle s nálepkou nezáživný festivalový snímek. U severských filmů jsem zvyklý na troch jiný kalibr, tahle skoro až dokumentární road-movie bez vyznačené cesty mě nepřekvapila a ani nepotěšila. (5/10) (04.10.2009)

Vypsat dojmy z filmu je oříšek. Je to totiž dobrý film. Při pohledu na některé situace se divák i zasměje. Ale charakter hrdiny a jeho jednání v určitých situacích neumožňují se s ním ztotožnit, bez ohledu na to, že hl. postava je alkoholik a poloviční blázen. Pokusím se to vysvětlit. Když se Jomar vydává na cestu, zapálí zázemí vleku, kde pracuje. Nevíte, proč to dělá. Požár se ještě objevuje během cesty, kdy skončí v plamenech bouda, v níž Jomar přenocuje. K požáru dojde Jomarovou nepozorností, ten se ovšem nenamáhá s hašením a drandí si to dál. Nevím, jestli to má být ukázka specifického severského humoru, v tom případě na to nemám buňky, anebo něco jiného (viz dál). Ani z ostatních diváků se ale nikdo nesmál. Cesta má asi znázorňovat hledání vlastní identity, to by vysvětlovalo opakující se motiv "po mě potopa" ve smyslu zbavení se starých zatěžujících věcí - kdyby však nešlo o objekty a subjekty, které mu vždy v dané situaci nezištně pomohly. Jsou tam ale i veselé scény a záběry zasněžené krajiny jsou lahodící oku romantikovu. Vybraná hudba taky pěkně doplňuje film. A co po skončení filmu diváci? Odcházeli spokojení. Je však dobré vědět, že v té skupince, která se v kině sešla, nebyli žádní vyznavači konzumu. (10.11.2009)

"Táhlo mi na Kristova léta, byl jsem již poněkud kulatějších tvarů a život mě nudil. I sebral jsem sněžný skútr a ze severu vyrazil na sever ještě severnější. Cestou jsem potkal několik podivných individuí, leč nikdo mě svým podivínstvím nepřekonal. Jó, ten klučina, co si dává tampony na hlavu byl blízko, ale já mu pak na lyžích přeskočil stodolu, čímž jsem ho myslím hravě překonal. Za doprovodu podařené hudby jsem do cíle nakonec přeci jen dojel, i když vy ostatní jste možná ani pořádně netušili, co mým cílem je, že? Škoda, že se vinou krutých podmínek dochovalo jen 78 minut natočeného materiálu, možná vás proto tento rychlokurz krásnou norskou přírodou nechal chladnými, i přes moje solidní žhářské výkony. S pozdravem váš Anders alias Jomar." (07.02.2012)