Neváhej a toč
VOD (1)
Obsahy(1)
Smějte se s námi! Eduard Hrubeš nabízejí ty nejvtipnější a nejkurióznější záběry natočené amatérskými kameramany. (oficiální text distributora)
Recenze (141)
Některé z domácích videoscének skutečně můžou být vtipné. Naopak katastrofální je celé zpracování tohoto pořadu, Hrubešem počínaje a hraným smíchem publika konče. V nové (2010) sérii se ke Hrubešovi přidala ještě Žilková a oba společně posunuli laťku nevtipnosti a topornosti ještě výš. I ty nejzábavnější scénky (tedy tak 5% ze všech) oželím, než bych měl sledovat tu moderátorskou trapnost mezi nimi. ()
Po desátém držkopádu to už člověka omrzí. Člověk si říká, co je na tom vlastně vtipné. Držkopádům se ale lidé smáli vždycky. S jistou ambivalencí (úlek, smích, zamrazení). Vrchol žánru, který z držkopádů a facek těžil nejvíc, byly určitě klasické černobílé němé grotesky (nejdřív hrané, později kreslené). Dneska je to naštěstí už vyčpělý druh zábavy, vytěsněný na servery typu stream.cz, yt apod. ()
Jeden z prvních tele výdobytků konzumní post-listopadové společnosti první poloviny 90. let patří neodmyslitelně k tomu, u čeho jsem jako malý prďola vyrůstal a v době, kdy jsme neměli internet, natož pak YouTube, to byl jediný způsob, jak se kouknout na epic fail držkopády, kočku na skateboardu nebo rodinné trapasy. ()
Ani jsem nevěděl, že ten pořad trval tak dlouho. V mém dětství to u nás běželo v televizi na veřejnoprávní stanici hodně často a ze začátku mě to i bavilo, i když úroveň těch videí s nahraným smíchem asi nebyla příliš vysoká, jak jsem později zjistil. Ovšem melodii úvodních/závěrečných titulků a tu sochu si pamatuji stále docela živě. ()
Další ukázka toho, jak ulítli jsme byli v devadesátých letech. Pravidelné sledování toho, co bysme dnes nazvali fail compilations patřilo k rutině snad každé rodiny. Dnes, zejména díky internetu se už naštěstí takové věci na obrazovkách neobjevují. Jedna hvězda za to, že je to přece jen o něco lepší, než ta Rychlého ulítlost. ()
Reklama