Zen

Rozhodně jsem se dočkala toho, načež jsem čekala. Vnesla jsem velká očekávání, ale nezklamala jsem se. Jediné, co mi lehce vadilo, tak byl představitel Dogéna, byl mi velmi nesympatický jak výrazem, tak hlasem. Ze všech ostatních mnichů sršel mír, klid a láska, z Dogéna jsem ten pocit prostě neměla a přitom ve skutečnosti by z něho ten pocit měl být i daleko silnější než z ostatních. Poslední čtvrtina filmu byla úžasná. Přestala jsem snad i dýchat a vstřebávala vše, co se vstřebat dalo. A úplný konec s malou holčičkou, která udělala Buddhovi stříšku, byl dokonalým zakončením a vykouzlením úsměvu. Moc pěkné dílo obohacené velice příjemnou hudbou a pohledem na přenádhernou krajinu. (30.06.2013)

Tento film ukazuje zcela jiné myšlení než racionálně-materialistické, typické pro západní vyspělou společnost. Víru, lásku, intuici, pocity… u nás tvrdě válcují hodnoty přepočítatelné na jednotky, nejčastěji peníze. Zen toto vychýlení navrací zpět do rovnováhy, používá k tomu přímočarý postup, který nám však i přes svojí jednoduchost přijde nepochopitelný či nemožný, protože k absolvování této cesty je nutné učinit několik kroků zpět do oblasti duchovna a ta je pro nás čím dál tím víc nedostupnější. O tom svědčí i fakt, že o zenu bylo ve filmu vyřčeno vše podstatné, přesto mnozí komentátoři zde na ČSFD očekávali více. A filmařské hledisko? Kvalitní scénář, výborná režie, dokonalé herecké výkony. Konečné hodnocení? Alespoň pro tentokrát se vyhnu snahy o vyčíslení a místo počtu hvězd zde popíši pocit, jenž ve mně film v několika okamžicích vyvolal: Jako kdybych najednou cítil všechno to duchovno v sobě, zvláštní pocit hřejivého vyplavení z duše do celého těla. Že by přiblížení se stavu, jenž mniši zakoušeli v zazenu (meditační místnost zen-buddhistů)? (12.06.2012)

I když si tu někteří stěžují, že to je strašná kravina, mně se to docela líbilo. Ono je problém v tom, jak chcete vlastně zfilmovat osvícení, no autoři se toho ujali celkem uspokojivě. Filmové tempo je krásně pomalé, což se k filmu velmi hodí, lahodná hudba, která film provazí, velmi dobře sedla a vyzdvihuje snímek ještě výše. I když to možná není úplně to, co někteří od filmu očekávali, já jsem byl některými scénami potěšen a s filmem jsem docela překvapivě spokojen. Za mě 70% s odřenýma ušima. (09.09.2010)

Jak z hlasu, tak z řeči těla mistra Dógena, kterého stvárnil Kankurô Nakamura, slyším jen sílu a nenávist, jakoby mě bodaly trny do uší, místo toho, abych slyšel mír a zář klidu. Film je na své téma velice dlouhý a to hned z několika důvodů. Tento počin nám totiž o Zenu moc neřekne a bohužel toho neřekne ani moc o Dógenovi. I když je v tomto snímku celkem podmanivá hudba, tak to nezabrání dojmu prázdna z filmu. Čekal jsem asi něco pozoruhodnějšího. (30.05.2015)

Pozvolně, v téměř meditativním (občas až uspávacím) tempu vyprávěný životní příběh japonského mnicha Dógena, který v 13. století přinesl z Číny do Japonska pravé Buddhovo zenové učení, které se uchytilo i přes nelibost a inzultace jeho konkurentů. Snímek se mnohem více soustředí na fyzické fungování kláštera a mnišský život, než na samotnou zenovou filosofii. Pár mouder tu sice zazní, ale ty neznalým divákům k pochopení motivací, cílů a vnitřního rozpoložení postav moc nepomohou. (16.05.2012)