Poslední neděle

Hned v úvodu se dozvíme, že "Tolstoj je nejslavnějším spisovatelem na světě". Ano, pokud bychom mluvili o románu "Vojna a mír", dalo by se souhlasit s tím, že je to "román románů", povídky jsou také vesměs velice dobré, u Anny Kareninové je to však už slabší a Vzkříšení je více méně jen proklamativním dílem.... Ostatně Jay Parini, autor románu "The Last Station" (1990), tj. filmové předlohy, je Američan - a jak známo, Američané vidí všechno (zvláště Rusko) poněkud jinak; a také, když konec není happy, musí být alespoň sentimentální (jedna hvězda dolů). Dík mu ovšem patří za to, že opět rozvířil tolstojový kult, který žije právě především z víření. I když bych se s románem srovnával asi obtížně, s filmem se srovnám snadno. Zřetelně viditelné a přehledné vztahy, však mohou klamat. Poměrně nejzřetelnější je vztah manželů Tolstých (především z dopisů a dokumentů, i když beletrie jej dokáže docela zajímavě zapouzdřit); ostatně jde o archetypální vztah starých milenců, z nichž se jeden rozhodne jít svou vlastní cestou. Kdysi mě zaujala propagace pohlavní zdrženlivosti (jak u Tolstého, tak u Ghándího); oba však, když to na ně přišlo, šli za manželkami, které už s "cudností" byly smířeny. Složitěji se vyvíjí vztah mladých milenců (Valentin a Máša). A ještě složitěji (nedomnívám se, že byl dosud ve všech důsledcích pochopen) vztah Tolstého a Čertkova (sám v něm vidím analogii vztahu Krista a Pavla, přestože se nepotkali - ano, nepotkali se skoro v ničem. Pozn. 1.: A kam tak pozdě vyrazil LNT? Do bezdomoví? Nebo domů, na Kavkaz, kde prožil nejlepší léta svého života? Pozn. 2: Snažil jsem se něco víc dozvědět o tolstojovské komunitě Teljatinka, ale zatím se nedaří. Našel jsem zatím pouze Pariniho román v italštině. Pozn. 3: Tuto krátkou recenzi věnuji Sofii Panteleitové (Chemniitz, Německo), která byla celý život věrnou "tolstojkou", i když její velké přání, navštívit Jasnou Poljanu, se jí nesplnilo; před třemi lety zemřela na nevyléčitelnou nemoc. (08.02.2018)

"Nikdy nepochopili jediné slovo, které napsal," říká manželka Tolstého na adresu několika postav, ale docela dobře by se to dalo vztáhnout i na tvůrce filmu. Důkladným studiem materiálů, dobových reálií a faktických detailů ze života Tolstého vytváří dojem zasvěcenosti, který má dodat důvěryhodnost jejich veskrze jalovým úvahám o tvůrčím géniu. Tolstoj je tu ztvárněn podle oblíbené představy génia jako energií kypícího a bonmoty trousícího pošuka, který se v tomto případě hlavnímu hrdinovi vyznává ze svého přízemně animálního vztahu k životu. Jakoby pro současného kulturního plebejce byla představa něčeho sofitiskovanějšího a duchovně orientovaného zcela neuchopitelná. Zatímco dříve se lidé k ideálu povznášely, dnes jej dokážou přijmout jen tím, že jej napřed vyválí v blátě. (27.07.2010)

Filmová adorace Tolstého i obžaloba toho, co se se správnými myšlenkami může stát ve špatných rukou...Film o dětinském idealismu, hloupé naivitě, ale také falešném puritánství a zištné sobeckosti...A jistá naivita a nepřehlédnutelně okázalý umělecký záměr se táhnou celým snímkem, který ale bohužel spíše prázdně memoruje a se mnou se zcela emočně minul...A na Tolstého romanopisce v tomto scénáři raději zapomeňte...McAvoy, Mirren a Plummer samozřejmě silným hereckým trojúhelníkem... (13.07.2010)

Povinná četba pro fanoušky Tolstého, ale i literatury a historie obecně. Provedením je to standardní, životopisné drama, které neriskuje, sází na jistotu. O příčku výš to ale zvedají herecké výkony (u mě to zase vyhrál Giamatti - McAvoy, Plummer a Mirren jedou v těsném závěsu), film zachraňuje taky okouzlující hudba a kamera, od poloviny ale hlavně vykreslení bouřlivého vztahu spisovatele a jeho choti. Oproti běžným šablonám tady máme model pozdní fáze manželství, v kterém pod nánosy únavy a zahořklosti stále bobtná obětavost a mladické okouzlení. Místy je to trochu sentimentální, ale funguje to. Moc hezká práce. (19.05.2016)

Nominace na Oscara pro manželské duo naprosto bez diskuse po právu, možná měla tu sošku tehdy získat právě Helen Mirren. Ale i ostatní herci zaslouží pochvalu, James McAvoy opět v roli, kde mu charakter a morální zásady vyloženě koukají z očí, ale on je pro tyto role vskutku ideální typ. Mojí pozornosti dosud úspěšně unikala irská herečka Kerry Condon. Být to lépe zrežírované a o trochu kvalitnější scénář, mohl mít film i větší ambice, takto zůstalo „jen“ u zajímavě ztvárněného příběhu ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého a skvělých hereckých výkonů. (10.03.2013)