Režie:
Václav HavelKamera:
Jan MalířHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Josef Abrhám, Oldřich Kaiser, Dagmar Havlová, Jaroslav Dušek, Tatiana Dyková, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Jiří Macháček, Josef Polášek (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Až na několik záběrů se celý film odehrává na zahradě velké vládní vily, v níž žije hlavní hrdina, politik Rieger. Je to stárnoucí elegán, který byl dlouhá léta ve funkci kancléře, nedávno však o svou funkci přišel a zřejmě se s tím neumí vyrovnat. I když se snaží nedat to na sobě znát, zhroutil se mu svět. Musí se vystěhovat z vládní vily a podstoupit nedůstojnou proceduru oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Ve vile s Riegerem žije jeho dlouholetá přítelkyně Irena, její přítelkyně Monika, jeho matka, jeho mladší dcera Zuzana a sluha. Riegerův tajemník Hanuš se svým tajemníkem Viktorem třídí věci. Dvakrát tu Riegera navštíví novinář Jack s fotografem Bobem, kteří s ním pořizují velké interview, dvakrát ho navštíví jeho starší dcera Vlasta s manželem Albínem. Mihne se tu i několik okrajovějších postav. Jak běží film, všichni se trochu mění, z patolízala se vyklube zrádce, z byrokrata jediný věrný, starší dcera, která původně nabízí Riegerovi ubytování, nakonec také zradí a ubytování odmítne. Zcela neutrální osobou je zahradník, jediná trvalá spojka s vnějším světem, která přináší nové zprávy. Rieger se pokouší udržet si důstojnost, ale nakonec se z toho všeho lehce pomátne, aby později, až absolvuje policejní výslech spojený s určitým vydíráním, přijal pokorně funkci poradce poradce svého hlavního protivníka, což si sám před sebou velmi racionálně zdůvodní a což znamená jeho konečný pád. Vítězem je náměstek Klein, cynický představitel mladší generace politiků, který se verbálně hlásí k týmž demokratickým ideálům jako Rieger, ale v praxi se jich zřejmě vůbec nedrží. Vládní vilu, jak se ukáže, výhodně koupí od státu a plánuje v ní velké "společensko-kulturní „centrum“. Riegera navštíví rovněž jeho ctitelka studentka Bea, kterou on nakonec líbá, ale je přitom přistižen svou dlouholetou přítelkyní. Tato studentka je ovšem velmi flexibilní, neboť v závěru přichází za Kleinem s toutéž prosbou, s níž přišla dříve za Riegerem, totiž s prosbou o podpis jeho knihy. Film vychází sice ze stejnojmenné divadelní hry, má však svou vlastní osobitou atmosféru. (Česká televize)
(více)Recenze (487)
"Coby filmař Havel v potyčce s tak ambiciózním nápadem postrádá zkušenost. Zcizovací prvky nedokáže zapracovat do tkáně díla tak hluboko, aby pracovaly v rytmu a struktuře filmového tvaru. Je štěstí, že na soudržnost a styl dohlížel zkušený kameraman Jan Malíř. Jinak by se filmové vyprávění rozpadlo…" více
"Rozporuplné či spíše hodně negativní přijetí kritickou obcí ve mně pak vyvolává pocit, podobný tomu mému, že Odcházení se pro recenzenty (ne pochopitelně všechny) stalo oříškem, ke kterému úplně nevěděli jak přistoupit, a proto ho namísto rozlousknutí raději zadupali do země." více
"Nejde o jednoduchý snímek - navzdory dnes zbulvarizovanému hlavnímu tématu naznačuje i další souvislosti, zákruty a kotrmelce naší současnosti, a žel i to, že odcházení se týká sice jednoho člověka, ale ne jeho následovníků, čekajících za keřem na příležitost a moc."
"Václav Havel na stará kolena debutuje jako filmový režisér adaptací své poslední hry. Snímek, který vzbuzuje emoce už kvůli jménu svého tvůrce, své publikum najde bohužel asi hlavně na povinných školních představeních." více
"Čím úvahu nad Odcházením uzavřít? Nelze příliš argumentovat promarněnou příležitostí: žádná tu nebyla, takže ji nešlo ani promarnit. Vybavil jsem si dávné české podobenství Hotel pro cizince (1966), také velice mondénní a výrazově bezmocný počin, které uvízl v podobných "přesahových" nástrahách.…" více
"Jako o nejdůležitějším aspektu filmu se musíme bavit o jeho divadelnosti, protože vytvořený text byl určen pro divadlo. Teatrálnost jako důležitý prvek v absurdnosti je ponechán, protože by bez něj ztratila hra svůj silný náboj. Film není přirozeným prostředím pro absurdní drama a nedokázalo si jej…" více
"Škoda toho samoúčelného přehlcení… Na Havlův rukopis si totiž lze celkem snadno zvyknout a odpustit mu i občasnou neobratnost filmařskou. Na rozdíl od mnoha českých filmů tu totiž je alespoň teoreticky o čem hrát a ti, co hrají, vědí proč a vědí jak. Josef Abrhám je v roli starého státníka a…" více
"Člověk se na Odcházení musí dívat jako na draze natočenou inscenaci s herci na vysoké úrovni. Kdo se chtěl zasmát, nezasměje se. Kdo si chtěl odpočinout v kině, neodpočine si. Kdo si myslel, že Václav Havel neumí točit nebo naopak točí úplně božsky, zmýlil se." více