poster

Něžná revoluce

Dokumentární

Československo, 1989, 70 min

Střih:

Věra Kutilová
(další profese)
  • zette
    ****

    Nezna revoluce ma bezesporu velkou historickou hodnotu, i kdyz k dokumentu ma daleko. Vyborna a dobova atmosfera plna nadeje a odhodlani. Dokonaly hlas Rosnera doprovazejici cely film. Skoda, ze zabery z hoteloveho komplexu UVKSC a recech o luxusu a vlastizrade v dnesni dobe, kdy se tady krade jako nikdy v historii naseho naroda pusobi velmi usmevne...(16.11.2011)

  • kaposlav
    **

    Bolo to hrozné, ale vela z tých ludí si neuvedomovalo, že to môže byť ešte horšie. Kolký olutovali? O páde socializmu rozhodla nevedomosť ludí o kapitalizme a čo to celkovo obnáša. Skutočne značná časť ludí chcela to čo tu dnes máme? S odstupom času niektoré reflexie komentátora v dokumente, ako aj isté pasáže znejú pokritecky. Maximum čo môžem dať sú 2*. V eufórií v roku 1989 by to bolo za 5*. Pravda vyšla na povrch a pre vela ludí žial nie k prospechu.(21.12.2012)

  • Subjektiv
    ***

    Slušný, střihový dokument, který se v rychlosti snaží zachytit pohyb dějin, jenž se odehrává právě tady a teď. Když člověk hledí z dálky 25 let, může si povšimnout lidské nespokojenosti, vědomí, že takhle to dál nejde a na západě lidé žijí jinak, zřejmě lépe. Nadšení a vůle něco udělat, osvobodit se, vytrhnout se z pod vedení Sovětského svazu a strany. Nadšení a vůle ovšem ještě neznají cestu "do Evropy", radost ze svobody a dobrá vůle nedávají lidem cíl, jen volný krok. +++++ Poprvé je mi i z citu jasné, proč muselo občanské fórum padnout. Ač lidé Špěpánovi tvrdí, že nejsou dětmi, připomínají právě je, ratolesti uprchlé z tyranského jha rodičů, kteří je krom trápení přeci jen i krmili, byť stravou bez chuti a s nízkou nutriční hodnotou, děcka, jež teď neví, jak se budou živit. Zdá se mi náhle, že Havel uměl přesvědčivěji lidem říct kam, ale Klaus kudy - i když nás nakonec právě on nejspíše nevedl po zrovna dobré cestě. +++++ V Něžné revoluci vidíme odpor ke všemu, co připomíná minulý režim tak silný, že touží zbořit i instituce, které podpírají stavbu hospodářství a společnosti, dříve, než se vybudují nové a lepší. Teď mohou po letech někteří dnešní ekonomové psát: "...aby se naplnilo proroctví, že stát je vždy špatným hospodářem, rezignovala vláda na veškerý výkon vlastnických práv..." Věřili jsme ve všemocnost volného trhu, který jsme ovšem nedokázali v mžiku z ničeho vybudovat, protože to zřejmě není možné. +++++ Tenkrát si ještě jen málokdo byl vědom následujícího poznatku (můj oblíbený citát :) ): "Je však příznačné, že na povrchu vyhlížející diskontinuitní změna (jak jí rozumějí nejradikálnější z "revolucionářů" či utopických snílků), je ve skutečnosti daleko méně "převratná". Ideologické diference se rozpouštějí v kompromisech, a koalice vzniknuvší pro vlastní uskutečnění převratu mívají jepičí život. Po delším a nesnadném období půtek převáží kompromisy. Patrně nejskeptičtějtším vyjádřením tohoto poněkud překvapujícího rysu společenských převratů je výrok knížete z románu Gepard: "Všechno se musí změnit, aby všechno mohlo zůstat při starém."" +++++ I přes varujícího Kryla nestojí dokument Něžná revoluce "nad dobou", ale "v době", vypovídá o teď, ale nehledí do budoucnosti, jen k ní upírá své naděje. Nehledí příliš ani do minulosti, jen ji odvrhuje. Jako výpověď o sametových citech má svou cenu, dnes však spíše vyvolá nostalgii po tehdejší radosti, údiv nad vlastní naivitou, ba snad i vztek nad "krádeží revoluce". Nevlije již do žil energii, která tenkrát osmadevadesátým protekla. Neudiví přístupem, nezagituje, nenadchne. Stala se kronikou, zašlou novinovou zprávou. Silné ***.(16.3.2014)

  • vypravěč
    *****

    Krásný dokument jedné fascinující fáze českých dějin. Ovšemže spíše dokument než dokumentární film. Je to okamžitá reflexe právě odeznělého zvratu, takže je pochopitelné, že namísto průniku do hloubky, těžícího z pochybností či z negativních doprovodných projevů nebo z duchovních (i „proti-duchovních“) kořenů události nastavuje „jen“ její povrch. Ten ovšem není jednolitý, utvářejí jej i hlasy odmítavé, a to nejen politiků, ale i obyčejných lidí. Myšlenkový (ba přímo ideový) svár, k němuž zde dochází, ovšem není ve filmu dostatečně vytěžen, vše jako by splývá a utváří se vlivem jakýchsi nezřených, skrytých silových pohybů. Dostatečnou omluvou těchto vad, které by neměly být zamlčeny, kdyby měl být tento snímek posuzován jako „dokumentární film“, je krátká vzdálenost od prožité revoluce, znemožňující potřebný odstup. Přesto je film cenný jako dokument, a to nejen samotné revoluce, ale i porevolučních měsíců (tj. její bezprostřední reflexe).(30.12.2009)

  • mchnk
    ***

    Všechno to bylo skutečně velmi něžné. Něžnost se ovšem za pár let změnila v tvrdé prozření, cože si to ti lidé vlastně "vycinkali". Dnes již klasické záběry (chci tím říci, nic nového k vidění z oněch dní). Klasické naděje stávkujících dělníků, kteří v podstatě ani nepřemýšleli, prostě naivně věřili, i když jim nebyl představen žádný program či cíle následujících let. Prostě pryč se 40. letou vládou, nic víc. Co bude dál? No přece svoboda! Budete svobodní, lidé, jen cinkejte. Lidé předpokládali, že vše zůstane při starém, práce, sociální jistoty, české výrobky i potraviny nebo třeba bytová politika. Jen si budete moc konečně, nejen v hospodě, "říkat, co chcete", a také jezdit, kam chcete. Dokument je jasně účelový. Je zde vyzdvihována soudružská rozmařilost (luxusní hotel pro funkcionáře) je zde kritika zdravotnictví, i když v té době byl doktor v každé vesnici. Celkově zde skutečně jde jen o účelovou kritiku. Není se co divit. Tyto dny byly pro český národ určitě jedny z nejhezčích. Vánoce 1989 museli ti lidé prožívat opravdu překrásně. Ovšem nelítostné prozření skutečné demokracie na sebe nenechalo dlouho čekat. Podvody, tunely, kuponové knížky, absolutní netečnost listopadových proroků v čele s panem Havlem, který jako ztělesnění přechodu k "demokracii" sloužil dobře, nicméně po celou dobu panování zůstal jen bezmocnou figurkou sedící na hradě. Továrny se dělníkům, díky kterým se dostali demokrati k moci, postupně zavírají, slovo národní podnik zůstává již jen vzpomínkou, a naopak nejistota doby se stává součástí našeho života. Toto je ona demokracie. Zadlužit stát, zadlužit občany, zadlužit národ. Dá se říci, že Něžná revoluce splnila svůj účel. Z ČR se stala kolonie EU a fakt, že KSČM je v roce 2013 třetí nejsilnější stranou, působí při sledování tohoto dokumentu velmi paradoxně. Stejně jako fakt, že nejrozumněji zde hovoří občané v ulicích a umělci, kteří byli polistopadovým vývojem zklamáni. Krásným příkladem je zde Karel Kryl, což je pro mě osobně onen hlavní symbol roku 1989, a také symbol odsouzení následného vývoje. Jeho varovná slova před západoevropským stylem života jakoby jen proplula bez povšimnutí. Posrali to komouši, posrali to i demokrati. Jen ten dav pod balkony zůstává stejný. Tak jen dál, lidé...co vlastně chcete??(25.11.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace