Hrají:
Boris Rösner (vypravěč), Václav Havel, Václav Klaus, Zdeněk Tyc, Josef Kemr, Jaroslav Hutka, Igor Chaun, Marta Kubišová, Alexander Dubček, Karel KrylObsahy(1)
Dokumentární snímek Něžná revoluce představuje bezprostřední filmovou reflexi událostí Sametové revoluce, která vznikla velmi záhy po 17. listopadu: film byl dokončen přesně 28. prosince 1989, tedy jen den před volbami, které na prezidentské křeslo vynesly Václava Havla. Petr Slavík a Jiří Střecha film sestříhali z dobových materiálů, které zahrnují záběry z žurnálů 17. listopad 1989 (Vítězslav Bojanovský), Deset dní (Jiří Střecha), Svědomí proti násilí (Petr Slavík) a Reflexe (Martin Tobiáš), stejně jako mnoha dalších záznamů, včetně filmu Vezmi s sebou květinu: 17. listopadu 1989, třicetiminutového pořadu shrnujícího mnohá svědectví o událostech 17. listopadu v sestřihu studentů a absolventů FAMU (Petr Kotek, Pavel Štingl, Magda Landsmannová). (NFA)
(více)Recenze (23)
Výborný dokument, řemeslně skvěle zvládnutý a provázený výtečně napsaným průvodním slovem v neméně výtečném podání Borise Rösnera. Jeho největší silou je bezprostřednost. Autenticita a přesvědčení o naprosté správností toho, co se tehdy ve společnosti dělo, z něj doslova sálá. Bohužel, tahle bezprostřednost je i jeho největší slabinou... Na Slovensku se pomaličku ale nezadržitelně začínalo schylovat k roztržení Československa, příslušníci STB a další pomahači režimu zcela nerušeně, hromadně a organizovaně likvidovali citlivé dokumenty, naivní snivce z Charty a undergroundu postupně nenápadně vytlačovali bezohlední političtí pragmatici Klausova střihu, veksláci, kolotočáři a jim podobné nanicovaté a bezskrupulózní existence se postupně chystaly uchvátit to či ono, řadoví komunisté tiše obraceli pláště, prakticky všechny v dokumentu zachycené průmyslové podniky se o pár let později staly předmětem intenzivního rozkrádání a tunelování, aby nakonec bídně ekonomicky zhynuly s odůvodněním, že je jen o očistnou ruku trhu... Ano, byla to neuvěřitelně silná doba a jsem vděčný, že jsem ji mohl jako tehdy sotva čtrnáctiletý chlapeček vnímat. Na druhou stranu, je dobré si tehdejší události nemytizovat a neidealizovat. Slova Karla Kryla jsou v daném kontextu až mrazivě pravdivá a doslova prorocká... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: sportovec. vypravěč, pidla ()
Všechno to bylo skutečně velmi něžné. Něžnost se ovšem za pár let změnila v tvrdé prozření, cože si to ti lidé vlastně "vycinkali". Dnes již klasické záběry (chci tím říci, nic nového k vidění z oněch dní). Klasické naděje stávkujících dělníků, kteří v podstatě ani nepřemýšleli, prostě naivně věřili, i když jim nebyl představen žádný program či cíle následujících let. Prostě pryč se 40. letou vládou, nic víc. Co bude dál? No přece svoboda! Budete svobodní, lidé, jen cinkejte. Lidé předpokládali, že vše zůstane při starém, práce, sociální jistoty, české výrobky i potraviny nebo třeba bytová politika. Jen si budete moc konečně, nejen v hospodě, "říkat, co chcete", a také jezdit, kam chcete. Dokument je jasně účelový. Je zde vyzdvihována soudružská rozmařilost (luxusní hotel pro funkcionáře) je zde kritika zdravotnictví, i když v té době byl doktor v každé vesnici. Celkově zde skutečně jde jen o účelovou kritiku. Není se co divit. Tyto dny byly pro český národ určitě jedny z nejhezčích. Vánoce 1989 museli ti lidé prožívat opravdu překrásně. Ovšem nelítostné prozření skutečné demokracie na sebe nenechalo dlouho čekat. Podvody, tunely, kuponové knížky, absolutní netečnost listopadových proroků v čele s panem Havlem, který jako ztělesnění přechodu k "demokracii" sloužil dobře, nicméně po celou dobu panování zůstal jen bezmocnou figurkou sedící na hradě. Továrny se dělníkům, díky kterým se dostali demokrati k moci, postupně zavírají, slovo národní podnik zůstává již jen vzpomínkou, a naopak nejistota doby se stává součástí našeho života. Toto je ona demokracie. Zadlužit stát, zadlužit občany, zadlužit národ. Dá se říci, že Něžná revoluce splnila svůj účel. Z ČR se stala kolonie EU a fakt, že KSČM je v roce 2013 třetí nejsilnější stranou, působí při sledování tohoto dokumentu velmi paradoxně. Stejně jako fakt, že nejrozumněji zde hovoří občané v ulicích a umělci, kteří byli polistopadovým vývojem zklamáni. Krásným příkladem je zde Karel Kryl, což je pro mě osobně onen hlavní symbol roku 1989, a také symbol odsouzení následného vývoje. Jeho varovná slova před západoevropským stylem života jakoby jen proplula bez povšimnutí. Posrali to komouši, posrali to i demokrati. Jen ten dav pod balkony zůstává stejný. Tak jen dál, lidé...co vlastně chcete?? ()
Krásný dokument jedné fascinující fáze českých dějin. Ovšemže spíše dokument než dokumentární film. Je to okamžitá reflexe právě odeznělého zvratu, takže je pochopitelné, že namísto průniku do hloubky, těžícího z pochybností či z negativních doprovodných projevů nebo z duchovních (i „proti-duchovních“) kořenů události nastavuje „jen“ její povrch. Ten ovšem není jednolitý, utvářejí jej i hlasy odmítavé, a to nejen politiků, ale i obyčejných lidí. Myšlenkový (ba přímo ideový) svár, k němuž zde dochází, ovšem není ve filmu dostatečně vytěžen, vše jako by splývá a utváří se vlivem jakýchsi nezřených, skrytých silových pohybů. Dostatečnou omluvou těchto vad, které by neměly být zamlčeny, kdyby měl být tento snímek posuzován jako „dokumentární film“, je krátká vzdálenost od prožité revoluce, znemožňující potřebný odstup. Přesto je film cenný jako dokument, a to nejen samotné revoluce, ale i porevolučních měsíců (tj. její bezprostřední reflexe). ()
Bolo to hrozné, ale vela z tých ludí si neuvedomovalo, že to môže byť ešte horšie. Kolký olutovali? O páde socializmu rozhodla nevedomosť ludí o kapitalizme a čo to celkovo obnáša. Skutočne značná časť ludí chcela to čo tu dnes máme? S odstupom času niektoré reflexie komentátora v dokumente, ako aj isté pasáže znejú pokritecky. Maximum čo môžem dať sú 2*. V eufórií v roku 1989 by to bolo za 5*. Pravda vyšla na povrch a pre vela ludí žial nie k prospechu. ()
Galerie (2)
Photo © CS Film
Z tohohle dokumentu mne mrazilo. Mohlo by se zdát, že to bylo tím mrholením a prvním sněhem co zasypával studenty a vůbec všechny ty lidi toužící po svobodě v ulicích Prahy a dalších měst. Někomu ze zde komentujících tejn dokument přišel nemastný, neslaný... Samozřejmě v optice dnešních dokumentů se to tak může zdát. Už jsme si navykli na herce, dobře znající své role, dobově oblečené, kterak v dokonalých kulisách odříkávají repliky svých historických postav... Tenhle dokument však byl něco jiného právě svojí syrovostí. Přirovnal bych jej s klidem k válečnému dokumentu, pořízeném ze střihových záběrů přímo na bojišti. Ta roztřesenost, posloupnost záběrů, jistá hektičnost a v neposlední řadě i místy nekvalitní záznamy co do technické stránky vtiskly filmu velmi autentickou pachuť své doby. Musíme si uvědomit, že tehdy v roce 1989 nikdo nevěděl zda sem Gorby nepustí tanky a bratrské armády ten náš samet opět nerozjezdí ocelovými pásy a s nimi i tu obrovskou vlnu touhy po svobodě. Dnes naštěstí víme, že tenhle Gorbačov přišel a zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel (jak zpívá Hejma) a soudruhům v Soujuzu v Moskvě řekl, že si to tu máme vyřešit sami. U mně je Gorby jedním ze stále nedoceňovaných lidí, díky kterým nejen u nás, ale i jinde v zemích bývalého východního bloku je dnes svoboda a demokracie. To ti v dokumentu ještě nevěděli. Tuší, že svoboda je na dosah, že komunista je zahnán do kouta, ale jak to dopadne netuší a kdesi v pozadí je snad i ten strach... Jakoby se sami divili, že zahnat komunistu nebylo až tak těžké, ale co teď dál? Studenti vyšetřující masakr na národní se zcela otevřeně vyjadřují s obavami k tomu, že je za vyšetřování možná někde přejede auto... Film dává prostor čerstvě navrátivším se písničkářům - Kryl, Hutka, je v něm rozhovor s M. Kubišovou atd... Je tam i několik rozhovorů s herci např. s J. Kemrem. Oproti tomu Haničincovo účinkování na jedné z demostrací, kde před lidmi vykřikuje o svobodě a o zmlácených studentech neznělo z úst člověka, který v nejednom z normalizačních snímků ztvárnil řadu prorežimně smýšlejícíh a jednajících postav moc uvěřitelně. Objevuje se tam také Dubček, brebentící k masám jak je má rád s vnitřní touhou být konečně prezidentem země... Já osobně nikdy tenhle omyl - komunisty s lidskou tváří moc nechápal.... Na rozdíl od těch lidí s nimiž byl v roce 1989 veden rozhovor na téma svoboda a kteří si pod ní tenkrát možná představovali něco zcela jiného než dnes, tu i přes mnohé výhrady k systému svobodu máme. Máme a musíme si ji chránit. O to více že komunisté jsou nejsilnější třetí parlamentí stranou, což se v kontextu s dokumentem a uplynulé době od jeho natočení - zdá alespoň mně těžko uvěřitelné a zcela nepochopitelné !!!! Vždycky jsem si myslel, že komančové postupně vymřou, případně jejich následovníci a ti, kteří rychle zapomněli co vše nesměli a pamatují si jen recepty za korunu. Nikdy bych nevěřil, že se budou rekrutovat noví komunisté z řad mladých, kteří bez skrupulí bez ohledu na to co vše stojí za zvěrstva u slova ,,komunistická'' blábolí cosi o moderní straně dneška. Nikdy bych nevěřil, že poslankyně komunistické strany bude ve veřejnoprávním rozhlase k odsouzení Milady Horákové moderátorovi odsekávat ,,dyť se přiznala !''... Tohle mi smrdí. No snad se národ včas vzpamatuje a vzpomene si proč v tom mrazivém mrholení cinkal klíčema a nechal se tlouci pendreky. Za mne je to rozhodně na pět květin hozených za plexisklové štíty příslušníkyů pořádkových jednotek. * * * * * () (méně) (více)