poster

Něžná revoluce

Dokumentární

Československo, 1989, 70 min

Střih:

Věra Kutilová
(další profese)
  • kaposlav
    **

    Bolo to hrozné, ale vela z tých ludí si neuvedomovalo, že to môže byť ešte horšie. Kolký olutovali? O páde socializmu rozhodla nevedomosť ludí o kapitalizme a čo to celkovo obnáša. Skutočne značná časť ludí chcela to čo tu dnes máme? S odstupom času niektoré reflexie komentátora v dokumente, ako aj isté pasáže znejú pokritecky. Maximum čo môžem dať sú 2*. V eufórií v roku 1989 by to bolo za 5*. Pravda vyšla na povrch a pre vela ludí žial nie k prospechu.(21.12.2012)

  • mchnk
    ***

    Všechno to bylo skutečně velmi něžné. Něžnost se ovšem za pár let změnila v tvrdé prozření, cože si to ti lidé vlastně "vycinkali". Dnes již klasické záběry (chci tím říci, nic nového k vidění z oněch dní). Klasické naděje stávkujících dělníků, kteří v podstatě ani nepřemýšleli, prostě naivně věřili, i když jim nebyl představen žádný program či cíle následujících let. Prostě pryč se 40. letou vládou, nic víc. Co bude dál? No přece svoboda! Budete svobodní, lidé, jen cinkejte. Lidé předpokládali, že vše zůstane při starém, práce, sociální jistoty, české výrobky i potraviny nebo třeba bytová politika. Jen si budete moc konečně, nejen v hospodě, "říkat, co chcete", a také jezdit, kam chcete. Dokument je jasně účelový. Je zde vyzdvihována soudružská rozmařilost (luxusní hotel pro funkcionáře) je zde kritika zdravotnictví, i když v té době byl doktor v každé vesnici. Celkově zde skutečně jde jen o účelovou kritiku. Není se co divit. Tyto dny byly pro český národ určitě jedny z nejhezčích. Vánoce 1989 museli ti lidé prožívat opravdu překrásně. Ovšem nelítostné prozření skutečné demokracie na sebe nenechalo dlouho čekat. Podvody, tunely, kuponové knížky, absolutní netečnost listopadových proroků v čele s panem Havlem, který jako ztělesnění přechodu k "demokracii" sloužil dobře, nicméně po celou dobu panování zůstal jen bezmocnou figurkou sedící na hradě. Továrny se dělníkům, díky kterým se dostali demokrati k moci, postupně zavírají, slovo národní podnik zůstává již jen vzpomínkou, a naopak nejistota doby se stává součástí našeho života. Toto je ona demokracie. Zadlužit stát, zadlužit občany, zadlužit národ. Dá se říci, že Něžná revoluce splnila svůj účel. Z ČR se stala kolonie EU a fakt, že KSČM je v roce 2013 třetí nejsilnější stranou, působí při sledování tohoto dokumentu velmi paradoxně. Stejně jako fakt, že nejrozumněji zde hovoří občané v ulicích a umělci, kteří byli polistopadovým vývojem zklamáni. Krásným příkladem je zde Karel Kryl, což je pro mě osobně onen hlavní symbol roku 1989, a také symbol odsouzení následného vývoje. Jeho varovná slova před západoevropským stylem života jakoby jen proplula bez povšimnutí. Posrali to komouši, posrali to i demokrati. Jen ten dav pod balkony zůstává stejný. Tak jen dál, lidé...co vlastně chcete??(25.11.2013)

  • Big Bear
    *****

    Z tohohle dokumentu mne mrazilo. Mohlo by se zdát, že to bylo tím mrholením a prvním sněhem co zasypával studenty a vůbec všechny ty lidi toužící po svobodě v ulicích Prahy a dalších měst. Někomu ze zde komentujících tejn dokument přišel nemastný, neslaný... Samozřejmě v optice dnešních dokumentů se to tak může zdát. Už jsme si navykli na herce, dobře znající své role, dobově oblečené, kterak v dokonalých kulisách odříkávají repliky svých historických postav... Tenhle dokument však byl něco jiného právě svojí syrovostí. Přirovnal bych jej s klidem k válečnému dokumentu, pořízeném ze střihových záběrů přímo na bojišti. Ta roztřesenost, posloupnost záběrů, jistá hektičnost a v neposlední řadě i místy nekvalitní záznamy co do technické stránky vtiskly filmu velmi autentickou pachuť své doby. Musíme si uvědomit, že tehdy v roce 1989 nikdo nevěděl zda sem Gorby nepustí tanky a bratrské armády ten náš samet opět nerozjezdí ocelovými pásy a s nimi i tu obrovskou vlnu touhy po svobodě. Dnes naštěstí víme, že tenhle Gorbačov přišel a zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel (jak zpívá Hejma) a soudruhům v Soujuzu v Moskvě řekl, že si to tu máme vyřešit sami. U mně je Gorby jedním ze stále nedoceňovaných lidí, díky kterým nejen u nás, ale i jinde v zemích bývalého východního bloku je dnes svoboda a demokracie. To ti v dokumentu ještě nevěděli. Tuší, že svoboda je na dosah, že komunista je zahnán do kouta, ale jak to dopadne netuší a kdesi v pozadí je snad i ten strach... Jakoby se sami divili, že zahnat komunistu nebylo až tak těžké, ale co teď dál? Studenti vyšetřující masakr na národní se zcela otevřeně vyjadřují s obavami k tomu, že je za vyšetřování možná někde přejede auto... Film dává prostor čerstvě navrátivším se písničkářům - Kryl, Hutka, je v něm rozhovor s M. Kubišovou atd... Je tam i několik rozhovorů s herci např. s J. Kemrem. Oproti tomu Haničincovo účinkování na jedné z demostrací, kde před lidmi vykřikuje o svobodě a o zmlácených studentech neznělo z úst člověka, který v nejednom z normalizačních snímků ztvárnil řadu prorežimně smýšlejícíh a jednajících postav moc uvěřitelně. Objevuje se tam také Dubček, brebentící k masám jak je má rád s vnitřní touhou být konečně prezidentem země... Já osobně nikdy tenhle omyl - komunisty s lidskou tváří moc nechápal.... Na rozdíl od těch lidí s nimiž byl v roce 1989 veden rozhovor na téma svoboda a kteří si pod ní tenkrát možná představovali něco zcela jiného než dnes, tu i přes mnohé výhrady k systému svobodu máme. Máme a musíme si ji chránit. O to více že komunisté jsou nejsilnější třetí parlamentí stranou, což se v kontextu s dokumentem a uplynulé době od jeho natočení - zdá alespoň mně těžko uvěřitelné a zcela nepochopitelné !!!! Vždycky jsem si myslel, že komančové postupně vymřou, případně jejich následovníci a ti, kteří rychle zapomněli co vše nesměli a pamatují si jen recepty za korunu. Nikdy bych nevěřil, že se budou rekrutovat noví komunisté z řad mladých, kteří bez skrupulí bez ohledu na to co vše stojí za zvěrstva u slova ,,komunistická'' blábolí cosi o moderní straně dneška. Nikdy bych nevěřil, že poslankyně komunistické strany bude ve veřejnoprávním rozhlase k odsouzení Milady Horákové moderátorovi odsekávat ,,dyť se přiznala !''... Tohle mi smrdí. No snad se národ včas vzpamatuje a vzpomene si proč v tom mrazivém mrholení cinkal klíčema a nechal se tlouci pendreky. Za mne je to rozhodně na pět květin hozených za plexisklové štíty příslušníkyů pořádkových jednotek. * * * * *(29.6.2014)

  • Subjektiv
    ***

    Slušný, střihový dokument, který se v rychlosti snaží zachytit pohyb dějin, jenž se odehrává právě tady a teď. Když člověk hledí z dálky 25 let, může si povšimnout lidské nespokojenosti, vědomí, že takhle to dál nejde a na západě lidé žijí jinak, zřejmě lépe. Nadšení a vůle něco udělat, osvobodit se, vytrhnout se z pod vedení Sovětského svazu a strany. Nadšení a vůle ovšem ještě neznají cestu "do Evropy", radost ze svobody a dobrá vůle nedávají lidem cíl, jen volný krok. +++++ Poprvé je mi i z citu jasné, proč muselo občanské fórum padnout. Ač lidé Špěpánovi tvrdí, že nejsou dětmi, připomínají právě je, ratolesti uprchlé z tyranského jha rodičů, kteří je krom trápení přeci jen i krmili, byť stravou bez chuti a s nízkou nutriční hodnotou, děcka, jež teď neví, jak se budou živit. Zdá se mi náhle, že Havel uměl přesvědčivěji lidem říct kam, ale Klaus kudy - i když nás nakonec právě on nejspíše nevedl po zrovna dobré cestě. +++++ V Něžné revoluci vidíme odpor ke všemu, co připomíná minulý režim tak silný, že touží zbořit i instituce, které podpírají stavbu hospodářství a společnosti, dříve, než se vybudují nové a lepší. Teď mohou po letech někteří dnešní ekonomové psát: "...aby se naplnilo proroctví, že stát je vždy špatným hospodářem, rezignovala vláda na veškerý výkon vlastnických práv..." Věřili jsme ve všemocnost volného trhu, který jsme ovšem nedokázali v mžiku z ničeho vybudovat, protože to zřejmě není možné. +++++ Tenkrát si ještě jen málokdo byl vědom následujícího poznatku (můj oblíbený citát :) ): "Je však příznačné, že na povrchu vyhlížející diskontinuitní změna (jak jí rozumějí nejradikálnější z "revolucionářů" či utopických snílků), je ve skutečnosti daleko méně "převratná". Ideologické diference se rozpouštějí v kompromisech, a koalice vzniknuvší pro vlastní uskutečnění převratu mívají jepičí život. Po delším a nesnadném období půtek převáží kompromisy. Patrně nejskeptičtějtším vyjádřením tohoto poněkud překvapujícího rysu společenských převratů je výrok knížete z románu Gepard: "Všechno se musí změnit, aby všechno mohlo zůstat při starém."" +++++ I přes varujícího Kryla nestojí dokument Něžná revoluce "nad dobou", ale "v době", vypovídá o teď, ale nehledí do budoucnosti, jen k ní upírá své naděje. Nehledí příliš ani do minulosti, jen ji odvrhuje. Jako výpověď o sametových citech má svou cenu, dnes však spíše vyvolá nostalgii po tehdejší radosti, údiv nad vlastní naivitou, ba snad i vztek nad "krádeží revoluce". Nevlije již do žil energii, která tenkrát osmadevadesátým protekla. Neudiví přístupem, nezagituje, nenadchne. Stala se kronikou, zašlou novinovou zprávou. Silné ***.(16.3.2014)

  • sportovec
    *****

    Dokument zpracovávaný ještě "starorežimní" Československou televizí je důkladným pohledem na události bouřlivých dnů a týdnů na přelomu předposledního a posledního desetiletí minulého tisíciletí. Jako poměrně zásadní výtku musím označit své upozornění na absenci přesnějšího postižení vystupování Alexandra Dubčeka, ale i ohlasu volání prvních manifestací, vyjádřených v hesle DUBČEK NA HRAD. Silnou stránkou nedoceňovaného dokumentu je Rösnerův skvěle namluvený a mimořádně dobře napsaný komentář upozorňující na nejlepší tradice televizní publicistiky Pražského jara. Až prorocky znějí Krylova slova o tom, že jakkoliv vítá konec komunistického režimu, nepropadá, poučen zkušenostmi ze života na Západě, iluzím o budoucnosti, jež teprve prokáže, zda sledujeme zrod demokracie či demokratury.(21.6.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace