Začátky

Hal: Well, let's say that since you were little, you always dreamed of getting a lion. And you wait, and you wait, and you wait, and you wait but the lion doesn't come. And along comes a giraffe. You can be alone, or you can be with the giraffe. Oliver: I'd wait for the lion. Hal: That's why I worry about you. (25.01.2012)

„Zůstat sám je velmi snadné“ I banality, podávané s citem, dokážou udělat dojem. Začátky, interiérová freudiánská tragikomedie, formálně ani obsahově nenabízejí nic radikálně nového, přesto působí svěže. Fragmentarizace zacykleného vyprávění, vystihující životní zkušenost v postmoderní době bez začátku a konce, a absence většího dramatu i menšího konfliktu, film odlišuje od přímočařejších, k cíli směřujících vztahových dramat (stejně tak „indie“ look s podzimně melancholickými barevnými tóny). Triviálně nejsou pojímány ani vztahy mezi postavami. Zamrzí jen, vzhledem k autobiografické podstatě scénáře pochopitelné, soustředění veškeré pozornosti k Oliverovi. Ostatní, otec, matka, otcův milenec i nová přítelkyně, jsou v důsledku jenom klíčem k pochopení jeho osobnosti. Pochopení jím samým i námi. Ústředním tématem filmu, od něhož Mills poněkud roztěkaně (ovšem v souladu se zvolenou formou vyprávění) odbíhá k politice, občanské angažovanosti a starým filmům, je možnost, potažmo schopnost sebevyjádření. Po smrti otce, který dlouho nemohl dát najevo svou homosexualitu, se Oliver uzavírá do sebe, namísto toho, aby dal světu na vědomou, že je tady, a že je osamělý (kvůli povaze), smutný (kvůli minulosti a vzpomínkám) a plný obav (kvůli budoucnosti). V tom, aby si nahlas zařval, mu oproti gayům, jejichž hlas byl desetiletí umlčován, brání jen vlastní neschopnost přijmout posun, jenž v jeho životě smrtí otce nastal. Zpátky do světa mluvících (tzn. ne psích) hlav ho – psychoanalytikové, zpozorněte – vytáhne dívka bez hlasu, převlečené v okamžiku prvního setkání za muže (čili je zpočátku jenom náhradou za otce, výplní uvolněného prostoru). Navenek prosté až tuctové sbližování Anny a Olivera se vyhýbá řadě romantickým klišé s rozcházením a opětovným scházením a ve světle dvojnásobně iracionálního vztahu mezi Oliverovou matkou a otcem nastoluje otázky, jimiž se tuctové romance nezdržují. Například tu zcela nejzákladnější – proč 2 lidé zůstávají spolu? Na vztahové rovině je znát, nakolik osobním filmem Začátky pro Millse jsou. Stěžejním slovem je „citlivost“ a význam mu dávají herci. Ewan McGregor, jehož utlumený projev výborně odpovídá Oliverově rozpoložení, tudíž pro jednou padá podezření, že herec svůj part odehrál pod vlivem valia. Veterán Plummer, který si svého „starého teplouše“ užívá stejně jako Mélanie svou půvabnou ochranitelku, o níž můžete vědět všechno, a přesto bude budit dojem kohosi tajuplného. Je tak trochu bytostí z jiného světa, navenek nezatíženou žádnými vážnými starostmi, ale opět se nabízí ona lehce alibistická omluva – Anna slouží výhradně tomu, aby protagonista našel sám sebe, pročež její pečlivější prokreslení není žádoucí. Začátky se dokázaly vyvarovat debilně optimistického, všechno bude v pohodě, všichni jsou šťastní feelingu, přesto a přes určitou nevyrovnanost, zanechávají veskrze příjemný pocit. Pocit, za který se nemusíte stydět. 80% (18.11.2011)

(viděno 30. 1. 2012) Filmu bych si ani nevšimla, pokud by Christopher Plummer nebyl nominovaný na Oscara. Na jednu stranu jsem se nakonec těšila - nezávislé filmy mám ráda, na stranu druhou jsem se toho filmu trochu bála, protože sám o sobě až tak pozitivní ohlasy nevzbuzoval. Bohužel se naplnily spíše mé druhotné pocity. Začátky, to je snímek, který má na svědomí profesně nevyzrálý režisér, jenž má za sebou jen jeden neznámý celovečerní film, proto trpí množstvím nápadů, jež jsou sice samy o sobě dobré, ale ve výsledku je jich opravdu hodně. Taky děj není na můj vkus úplně učesaný - jako by film nevěděl, jestli je o otci, který konečně přiznal svou homosexuální orientaci a zároveň umírá na rakovinu, nebo o synovi, který se plácá ve vztazích i životě. A ve výsledku z toho všeho vzniká nuda v nezávislém balení. Tenhle film ve mně nic neprobudil, Plummer svůj part zvládl na výbornou, nápaditost by tu byla, ale jako celek to u mě nezafungovalo. (04.04.2012)

Začátky mají na první pohled velmi atraktivní námět a nadmíru sympatické obsazení - o to víc zamrzí, jak moc je tento film svým zpracováním plochý a jalový, nemastně neslaný a klouzající po povrchu. Ve snímku se nachází několik dějových rovin a problematik - mezilidské a mezigenerační vztahy, otázka smrti, sexuální menšiny, hledání vlastní identity - nicméně ani jedna z nich nebyla natolik silná, aby mě dokázala zaujmout a pohnout s mým vnímáním. Musím tedy konstatovat, že jsem byl vážně zklamaný, čemuž nepomohl ani roztomilý Jack Russell, ani oscarový výkon Christophera Plummera. (17.03.2019)

Příjemná oddychovka, u které člověk nemusí moc přemýšlet. Může za to jednoduchý děj. Jen nevím, co si mám myslet o žánru, jednou je to komedie, pak smutné, chvíli o ničem. Ale už kvůli tomu psíčkovi dávám o hvězdičku navíc, neztrácí se zde ani výkony Ewana McGregora, milé Mélanie Laurent a vše zakončené teplým Christopherem Plummerem. (30.10.2011)