Cabriolet

Aspon ze vyborna hudba posouva dej trochu dopredu, kdyz uz to toporny scenar s prisernymi dialogy nedokaze. Film je to nametem dobry, i nektere dilci okamziky maji svou myslenku, nicmene zpracovani je hrozne. To je navic podtrzeno naprosto katasrofickymi hereckymi vykony. Nic moc jsem od filmu necekal, avsak dostal jsem jeste mene. (29.08.2006)

Mě vyhodili z vlaku a tak jsem si myslela, jako že bych mohla přespat u tebe. Jasně, mám volný spacák... 1) Chvilku po začátku jsem chtěl film vypnout, vymazat a odkoukaných deset minut rychle zapomenout. Nakonec jsem to vydržel a nelituji. 2) Totálně amatérské herecké výkony mi sice daly zabrat, ale nakonec přece jen převážily živě napsané dialogy, určitá atmosféra snímku, příjemná hudba a vysportované tělo 29letého herce, jinak také hudebníka, básníka a člověka mnoha profesí Tobiáše Jirouse (bubeník Tobiáš). (11.04.2014)

I když film je nic moc, herecké výkony na úrovni ochotníků a scénář kulhá, má tohle dílko jedno velké pozitivum. Tím je soundtrack Ivana Krále, kterého asi netřeba dále představovat. Doporučuji jeho poslech, velmi příjemná hudba na cesty do aut, do těch s otevřenou střechou zvlášť ! Hudba * * * * * / Film * (04.07.2012)

Tobiáš a Pavla. Postavy tohoto, tak nějak, obyčejného příběhu se všemi klady a zápory. Přežívají, řeší až téměř depresivní starosti, užívají si života. Nic víc, nic míň. Marcel Bystroň, stojící za scénářem i za režijní sedačkou, se podíval pod pokličku života těch, co od života nečekají nijaké zázraky. Nejsou nároční, ani nijak přecitlivělí. Prostě obyčejný. Snímek jakoby sledoval život někoho až téměř přímým přenosem. Alespoň jsem měl takový pocit. Film není určen pro každého. Mnozí v tom budou marně hledat nějaké poselství a nebo něco, co by alespoň naznačilo, o čem to vlastně celé bylo. Přínos však přeci jen nějaký má a ten nechť si každý divák najde sám. (22.04.2014)

Vzpomínám si, že v době vzniku filmu jsem viděl trailer a říkal jsem si, jak moc bych chtěl Bystroňovu pohodovou indie vidět. Když jsme si s Cabrioletem o pět let později potykali, byla to už trochu jiná písnička, protože z ambiciózního kino debutu se vyklubala strašidelně špatná srágora. Kromě nijakého příběhu za to mohou duboví herci a všechno tak zachraňuje tehdy (zaslouženě) proklamovaná hudba Ivana Krále. Dějový zvrat dvacet minut před koncem je natolik vykonstruovaný a nevěrohodný, že už jsem se mu mohl jenom smát. (27.08.2006)