Milosrdné lži

Když se chce, tak to jde aneb Frantíci vždycky uměli nejlíp. Hořkosladká komedie s bezva mňůzik a nepřehlédnutelným jižanským šmrncem. Troufám si tvrdit, že název filmu je dost zavádějící - těch lží bylo prachbídně málo. Trošku (velká) škoda, že oscarový herec Jean Dujardin měl roli neroli (fuj a fuj a fuj). 80% (13.07.2012)

Smich i slzy, hádky usmiřování. Urážení i urážení se. Chození pro radu k ostatním ve stylu:"... a hlavně to nikomu neříkej!!!". Tahle banda přátel je jako rtuť...pořád se mění, pořád někam putuje. Smál jsem se i byl smutný s nimi... A to je to co po filmu vždycky chci! Aby se ty emoce z filmu přenesly na mě! Aby mě bavilo sledovat skoro 2,5 hodiny jak to bude dál. Abych na ten čas nebyl skoro sám sebou, ale abych skoro cítil slanou chuť větru u moře a nebo to letní teplo ve městě. Vůně pínií...100% (08.04.2012)

Vůbec jsem nečekala, že mě to tak osloví...radost i starost, smích, pláč...tohle všechno dostanete v zajímavém snímku, o kterém byste řekli, že bude vypadat úplně jinak.Tahle parta je totiž přesně ze života a krásná Francie atmosféru jen podtrhává.Ze všech hereckých výkonů se mi nejvíc líbil Gilles Lellouche...konec možná trošku pro někoho melodrama, ale pro mě stejně na slzičky Pokud totiž něco podobného ve skutečnosti nezažijete,může se vám to jevit nadnesené...Skvělé, doporučuji a jasných pět hvězdiček. (25.05.2012)

Zatímco Michel Houellebecq cynicky ve svých knihách popisuje prázdnotu bohatých Francouzů, kteří sice mají hodně peněz, ale nejsou štastní, kteří mají hodně sexu, ale nejsou schopni cítít k někomu lásku mimo sebe, Canet ke stejnému cíli dochází pomocí letní komedie. Přesně napsané typy - prachatý workoholik, kterému vyznání lásky od jeho přítele zničí racionálně uspořádaný svět, žena hrdě stavějící na obdiv svojí promiskuitu, přerostlý chlapeček neustále řešící se všemi SMS od bývalky, starý vyžilý děvkař - ti všichni jsou skvěle civilně zahraní, což se projeví v ironickém závěru, kde se všichni neupřímně dojímají nad mrtvým kamarádem, aniž by se v jejich postojích k životu cokoliv změnilo. Jen každý došel na konec mejdanu a teď už nezbývá než jen zaplatit za to nesmyslné hýření. (27.06.2011)

Film by si zasloužil o hvězdičku víc, ale musel jsem ubrat kvůli faktu, že se zde zase objevilo módní téma výlučnosti homosexuality, což moc dobře nesnáším (a jednu chvíli tam kdosi tančil v transvestitském oblečení, to jsem utekl). Navíc se děj dost vlekl, těch přátel bylo od počátku nějak hodně a trvalo mi to dobrou hodinu, než jsem se vyznal, kdo je kdo a kdo s kým a proti komu. Taky mohlo být ve filmu trochu vysvětleno, jak se tahle parta lidí dala dohromady a čím se vlastně živila. Víme jen to, že Max podnikal a byl z toho pěkně na nervy, navíc ještě okořeněné láskou toho mladíka, jehož dítěti byl za kmotra, svou zlost si vyléval na kunách a svých návštěvnících... Parta poznamenaná těžkým úrazem jednoho z nich prožívá jako každoročně prázdniny u Maxe a snaží se na kamaráda moc nemyslet; každý z nich má své trable, někdo s buzerantstvím, někdo s neopětovanými láskami, Marie čeká dítě (což jsme tušili asi od poloviny filmu). Jakkoliv se tahle parta jeví jako homogenní a přátelská, každý je zpočátku sám uzavřen do svých starostí; závěr filmu spočívá na dvou obrazech - když správce Maxovy chaty tuhle společnost obviní z pokrytectví (nejlepší chvíle filmu), a pak až příliš sentimentálně pojatý závěr při pohřbu, který se mi jeví zase jako slabší chvíle. No - a americké písničky chabé úrovně během filmu? Do evropské kinematografie nepatří, i když zde autor chtěl možná vyjádřit současné prorůstání kultur. Bohužel. (04.11.2014)