Jak jsem strávil tohle léto

Medzi najväčšie rozdiely medzi americkým a ruským filmom patrí, že od amerického viac-menej vieme čo môžeme čakať a od ruského nie. Možno odlúčenosť od civilizácie a samota, polárne dni a noci a možno len zámer scenáristu pohrať sa s divákom spôsobili aj tu v komentároch toľko nepochopiteľné skratové chovanie hlavného hrdinu. Každopádne zaujímavý a možno pre Hollywoodom odchovaného diváka nepochopiteľný film. (23.01.2012)

Už jen sledování krajiny byla nádhera. Líbí se mi tenhle mrazivý kus světa a zdejší krajina. Těžko říct jak by se kdokoli choval na tak odlehlém a specifickém místě. Mladý stážista se ve vypjaté situaci zhroutí a začne jednat paranoidně. Skvělé zahrané od obou hlavních postav. O sušených rybách si nechám zdát. Po technické stránce musím přiznat, že vůbec netuším co tam ti dva dělali. (29.11.2011)

V záplavě filmů zhusta přesycených zběsilou akcí, frenetickým střihem, divoce poskakující kamerou a krkolomně překombinovanými scénáristickými konstrukty, je tenhle ruský klenot málem zázrak. Jste přiotráveni plytkými hollywoodskými produkty a jiným podobným spotřebním filmovým materiálem? Pak pro osvěžení zkuste tohle zádumčivé drama. Jednoduchý ale silný příběh s působivostí antické tragédie, s minimem zbytečného plkání a s nádhernými čukotskými exteriéry. A pouze se dvěma herci. S polárnickým macho vědcem Sergejem, impozantním ruským gerojem (což je ovšem možná trochu zkaleno tím, že jeho představitel je Litevec) a jeho hokrem(*) Paškou (ještě v půlce filmu bych nevěřil, že mi tohohle poskakujícího kašpara se sluchátky bude na konci téměř líto). ZAJÍMAVOST: r.2012 (4 roky po natáčení) napadl čukotskou polární stanici Valkarkaj (kde se film natáčel) lední medvěd, kterého museli přiletět odbouchnout poliši vrtulníkem. (zdroj: ruská Wikipedie) Tedy nevím proč ho neodbouchli sami osadníci, když třeba na Špicberkách půjčují pušky na medvědy i turistům, ale o tom se už nepíše. (*) náš pracovní slang, HOvado K Ruce, prostě jouda (29.01.2020)

Rusko rozumom nepochopíš. Napísal v svojej hádam najznámejšej básni Fiodor Ivanovič Ťuťčev a platí to aj pre tento film. Každý však, kto si zamiloval odľahlé polárne kraje, ruskú dumku i mlčanlivosť pustín, rovnako tiché pobafkávanie vo hvizde vetra, užije si i toto. Absurdné správanie i zvláštny komunikačný kód dvoch mužov navzájom i k vysielačke prijímajúcej a odosielajúcej pukotavé správy o stave vetra a rádiokativity sú reakciou na prostredie extrémnych klimatických podmienok. Meteorológov netrápi alebo si neuvedomujú z krajiny vyzmizíkovanú duchovnosť a magické obrady pôvodných obyvateľov - Čukčov. Pokračujú v rokmi nadekrétovanom vyťažení priestoru pre hospodárstvo a vojenské účely. Jeden z mužov sa pritom zaštiťuje rodinou a druhý videohrami, mobilom a rockovou hudbou. To sú ich bôžikovia, to je ich viera. Niet divu, že keď sa im tieto modly odoberú, vzniká extrémny konflikt, vyznievajúci na prvý pohľad nepravdepodobne a vycucane z prsta. V skutočnosti ide o filme veľmi silné poznanie krajiny a ľudí v nej prostredníctvom pocitu, ducha a hmoty (viem, že to znie blbo, ale: viď prvú vetu komentára :). Plus veľké plus za poďakovanie počúvaniu hudby ruskej pankovej skupiny Graždánskoj abaróny (Гражданской Обороны - Občianskeho odporu) v záverečných titulkoch, bez ktorého by vraj film nevznikol. (13.08.2013)

Dva muži a několik soudků jemně nasolených ryb aneb Ай, чукотка, до чего ж ты холодна. 1) Spoiler. Dva muži představují dvě generace Rusů, odlišné, jak jen možno. Starší Sergej představuje autoritu, přísné až asketické zodpovědné plnění povinností. Mladý nezkušený Pavel má jiný přístup k životu i k práci. Svému staršímu druhu nerozumí, spíše se ho obává. Lehké náznaky jakési snad až šikany ze strany Sergeje Pavel nedokáže ani přijmout, ani odmítnout. Poté, co Pavel zatají zprávu o neštěstí Sergejovy rodiny ve snaze nebýt poslem špatných zpráv a nerozhněvat si parťáka více, než svým laxním přístupem k práci již učinil, situace se začne zhoršovat. Pavlovo jednání nabývá psychopatických obrysů, racionální uvažování mizí a nastupuje svět paranoidních představ. V tomto bodě mi film připadá poněkud nevěrohodný. Očekával bych, že na podobné mise jsou vysíláni lidé dostatečně psychicky odolní._____ 2) Velmi mě zaujaly dlouhé statické záběry, krásně podtrhující atmosféru. Ve filmu se moc nemluví, dokonce se tu toho ani moc neděje a přesto by se napětí dalo krájet. Některé momenty se mi zaryly do paměti a těžko se jich budu zbavovat._____ 3) Velmi výstižně popsal duchovní background hrdinů filmu komentátor Radko****._____ 4) 38letý režisér a scénárista Alexej Petrovič Popogrebskij točil film chronologicky. K tomu Dobrygin (Pavel): Максимум – могли перескочить через одну сцену. Я не смотрел ни одного плэйбэка, я не видел ни одной картинки – не было никакого самолюбования. Я только играл и чувствовал – так или не так._____ 5) Pro 24letého Grigorije Dobrygina byla role praktikanta Pavla filmovým debutem, velmi podařeným, nutno podotknout. Однажды ко мне заходит Попогребский и говорит, что нужно будет немножко сойти с ума. И я сошёл. Дня на три я действительно сошёл с ума._____ 6) Natáčení začalo na polární stanici Valkarkaj na Čukotce (6 hodin jízdy terénním vozem z Peveku, nejsevernějšího města Ruska, 4 700 obyvatel) v červnu, kdy slunce v lokalitě prakticky nezapadá. Nejdelší natáčecí den tak trval až 23 hodin. Oceán byl tehdy pokryt ledem. Když o tři měsíce později natáčení končilo, všude ležel čerstvý sníh a začal se tvořit nový led. První sníh napadl 3. srpna. Průměrná teplota onoho parného léta byla 5 stupňů nad nulou. (19.05.2014)