Le Havre

Z roboty vás vykopnú, cestou sa stavíte u doktora ktorý vám povie že máte rakovinu v poslednom štádiu, prídete domov a načapáte manželku ako šuká so susedom. Zoberiete štranok a cestou po meste k najbližšiemu stromu si odskočíte do kina na Kaurismäkiho film a... Ti jebe???!!! Veď ty si najšťastnejší človek. Ako to ten Fín robí?! Neskutočná životná energia sála z jeho muví. A tie interiéry. Akoby sa zastavil čas. (07.03.2012)

Takhle nějak to asi vypadá, když se režisér s talentem pro dramata a tragické konce pustí do komedie. Jak sám Kaurismaki říká „Divák by měl z kina odcházet šťastnější, než do něho přišel.“ Pro tentokrát divák dostal až nečekaně pozitivní zakončení, které funguje jako výborná parodie na happy end. No a když k tomu přidáme po celou dobu stavěnou atmosféru komorního dramatu, odlehčenou řadou nečekaných a vtipných scének, dostáváme zajímavý nevšední film, který jistě stojí za vidění. Shlédnuto v Městské knihovně. 75% (26.02.2012)

Tady poprvé můžu říct, že jsem z filmu Akiho Kaurismäkiho nadšen! Po více zkušenostech s Akiho starší tvorbou jsem si poprvé vybral od něj mnohem novější film a vida, už to dávno není žádná undergroundová šílenost typu Calamari Union. Ba co víc, Le Havre má i silný příběh, příběh s velkým srdcem i zajímavým, pořád aktuálním tématem střetu obyčejného člověka s imigrantským uprchlíkem a také se zákonem při dobrém, ale zákonně nežádoucím úmyslu. Je vidět, že Aki má nakoukaného J-P. Melvilla a francouzské kriminálky, takže ani v jeho osobité stylové variaci na spřízněnou tvorbu nechybí zajímavá, svým zevnějším pojetím stylová a charakterově nejednoznačná postava policejního komisaře (výborný Jean-Pierre Darroussin), který budí respekt i strach, ale v rámci svého zásadového jednání umí alespoň v jedné chvíli překvapit nečekaným postojem k problému. I další postavy včetně hlavního hrdiny jsou poutavě napsáné, skvěle zahrané a ani tempo se mi na Akiho výjimečně nezdálo pomalé, zůstal jsem po celý čas sedět jako přikován, přičemž s blížícím se vyústěním graduje nejen napětí, ale i přítomný kouzelný nadhled. Nebýt zde více podivně vyřešených drobností (SPOILERY: jako např. závěr v nemocnici a nepochopitelnou větou sestřičky, která nejdřív připraví návštěvníka na nejhorší, aby záhy Marcel zažil překvapivý šok / drobná příhoda se žehličkou, kterou Marcel tak neobratně pokladá zpátky a komisař na tak podezřelý úkon půl metra od sebe ani nezareaguje? / kde ten kluk vzal 10 € i to vajíčko, když to Marcelovi vrátil coby dluh? KONEC), tak možná jdu i do plného počtu. Jen mě nejdřív udivil pohled na žánrové zařazení, podle něhož to má být romantická komedie, a kde např. žánr krimi není uveden. Ale ten film lze vnímat různě... on to vlastně byl takový obyčejný příběh o chlápkovi a jeho neobvyklých zážitcích, zatímco jeho žena trávila čas v nemocnici. [85%] (02.10.2022)

Film na mě zapůsobil velmi laskavě až něžně, zvláštní staromilský styl a atmosféru režisér udržel od začátku až do konce, což je obdivuhodné. Stará a chudá čtvrť francouzského přístavního města s originálními svéráznými obyvateli měla úžasný kolorit a příběh tam jenom přirozeně plynul. Chytrý a jemný humor, občas dojemné situace a tolerantní a přátelské vztahy mezi lidmi, o kterých by se nám mohlo jenom zdát, snad někde existují. Konec filmu byl pro mě hodně překvapivý a symbolický. Zkrátka je to velmi příjemné vydařené dílko. (20.01.2012)

Normandský Le Havre jako kulisa ve stejnojmenném francouzsko-finském retro snímku s četnými rysy pohádkové světa, přinejmenším však pro tento žánr typickým koncem. ~ Osobitý finský režisér Kaurismäki umístil děj svého nejnovějšího snímku do prostředí šarmantní Francie, do přístavu, v němž rozehrává jednoduchou až triviální dějovou linku (tento fakt NENÍ minus) o třináctiletém černošském hochovi a starousedlíkovi Marcelu Marxovi. Tematicky je však tento poměrně specifický snímek bohatý (ilegální přistěhovalství, sociální tematika, těžká nemoc a zároveň věrná láska,…). Pravdou je, že zmíněná témata jsou (už i vzhledem k jejich šíři) značně zjednodušená, vyvěrají však v /možný spoiler/ symbolický happy end. ~ Snímek vyzdvihuje trvalé hodnoty, jakými jsou např. solidarita, humánnost, přátelství, pospolitost nebo láska, jež jsou postaveny NAD byrokracii a mašinerii státních aparátů. Le Havre je apelem na lhostejnost dnešní společnosti, zdůraznění nutnosti obětování se pro druhého a nesobeckého jednání. Malí lidé konají velké činy. ~ Mimořádný je vizuál. Jak jsem se již zmínil, styl filmu se navrací o několik desetiletí zpátky, přičemž mnohé prvky či předměty jsou ryze současné (policejní složky, euro apod.). Osobně mi tato časová neujasněnost trochu vadila, i když bychom se měli na tento snímek dívat globálněji a nadčasově. Kamera často snímá detaily. K onomu šarmu i melancholii přispívá stylová hudba. Herectví je úsporné, minimalistické. Lakonické dialogy. Jemný inteligentní humor. ~ Přestože mám zřejmě nejraději filmy natočené zcela realisticky, klidně na pomezí dokumentu, z tohoto pohodového dílka (ač zmíněná témata nejsou veselá) čiší obrovská filmovost. Pozitivně laděný / laskavý / gentlemanský / hrdý / srdečný film. Stejně jako jeho ústřední hrdina. ~ ~ Podívej Marceli, třešeň rozkvetla. (20.03.2012)