Musíme si promluvit o Kevinovi

Velmi silný film a s jistotou mohu říct, že se jedná o jeden z nejdepresivnějších filmů, které jsem měl možnost vidět. Atomosféra tohoto snímku vás vtáhne do sebe a nepustí až do šokujícího závěru. Po celou dobu mi hlavě visela otázka "Co kdybych já byl otcem takového dítěte, dokázal bych včas zakročit?" 75% a nějákou dobu to vidět nemusím. (19.07.2012)

rodinný "psychothriller" vzbudil veľké očakávania, no nedokázal ich v plnej miere naplniť. určite zaujme herecký výkon tildy swinton a chlapca, ktorý hral Kevine ako malého, určite zaujme soundtrack a práca s ním a určite aj samotný námet - ktorý bol nielen štúdiou (v posledných rokoch bohužiaľ častého) fenoménu, tentoraz nazeraného z iného pohľadu - z pohľadu rodiča, ale tiež možnou hypotézou o tom, ako by mohol vzniknúť "antikrist" resp. ako by vyzeral "človek bez lásky" (ak sa z jeho života "úplne" vylúči láska, materinský cit, rodinné teplo a od momentu vzniku je odsúdený na to, aby nebol šťastný); záverečný dialóg medzi matkou a synom tiež môže naznačovať, že šlo aj patologickú deformovanú víziu dospievania a toho, ako môže vyvrcholiť boj matka verzus dieťa v problémovom období vývinu osobnosti - v adolescencii. film však okrem prvej tretiny, kedy diváka vťahuje, poskytuje solídnu atmosféru a rozbitým mozaikovým sujetom dávkuje informácie veľmi účinne skĺzne len do čoraz väčšej diváckosti a "ľúbivosti" s tým, že po obsahovej stránke nemá čo ponúknuť a je jednoducho povedané stále o tom istom, omieľa sa dookola iba to jedno a v istom momente je už každý ďalší vývoj udalostí a sled scén, informácií a "čriepkov" príbehu očakávaný a dopredu jasný; v závere navyše ramseyová skĺzne až do popisnosti a "ukazuje" veci, ktoré by vôbec nemusela, keby (zrejme) nechcela ohúriť, šokovať a polopatisticky uistiť amerického diváka; (30.03.2012)

Na Tildu s očima mimozemšťana jsem vždy trpěla, už od mé oblíbené "Pláže" - a znovu nezklamala, nenapadá mě žádná z hereček, jež by zvládla lépe tuto těžce zkoušenou matku. A nebyla sama, kdo hrál, až mrazilo, potkat Ezru Millera, instinktivně uskočím, stejně tak výborná (ve smyslu napřesdržku) byla obě jeho mladší vydání. Co se týká snímku samotného, mám neodbytný pocit nevyřčených základních kamenů, na kterých se začal stavět Kevinův charakter, vysílám na desítky "proč" a vrací se mi většinou jen vlastní ozvěna. Byla počátkem nenávisti (a zároveň i zvláštně zvrácené lásky) k matce její poporodní deprese, nebo už odmítání dítěte v zárodečné fázi z důvodu ukončení kariéry? Což takhle "škoda každé rány, která padne vedle"? Každopádně by "sedly", přinejmenším v případech naschválů provázených číhavými pohledy, u výsměchů pod křídly otcovy ochrany, při ďábelských proměnách vedoucích k ještě větší nadvládě podělanýho zmetka nad celou rodinou. Možná už bylo vše rozhodnuto geny či psychickou poruchou, stejně si však dovolím tvrdit, že důslednost a jednotnost rodičů by mohla zmírnit i za posledně jmenovaných podmínek otřesné následky Kevinových děsivých činů. Koho zlatíčko Kevin neodradí od rodičovství, měl by si pamatovat alespoň některé varovné signály patologického chování a v zájmu přežití včas kontaktovat jeden z dětských výchovných ústavů - postaru polepšovnu, dítko pak plynule přejde do nápravného zařízení za mnohem méně závažnou činnost, takže má šanci skončit jako slušný člověk mnohem vyšší, než v kruhu milující rodiny. (21.04.2012)

Už dlouho mi nebylo při sledování filmu tak úzko a tak zle. Slovo deprese, které už se objevilo v několika komentářích přede mnou, je naprosto přesné. Po tomto filmu snad každému musí přijít alespoň na chvíli na mysl, že snad lepší děti ani nemít. Opravdu mrazivé psychologické drama. Režie Lynne Ramsay se hodně drží zpátky, nenaléhá na diváky, je strašně chladná, ale o to je to pak působivější. Trochu mi jen vadily ty záblesky z oné události v první polovině. Podle mě by to tam vůbec být nemuselo, divák by vlastně tápal po celou dobu, takhle to už tak nějak ví od samého začátku a některé pasáže jsou možná trochu zbytečně natahované. Velkým plusem filmu jsou herecké výkony a zejména Tilda Swinton podala naprosto neuvěřitelný výkon, právě z ní jsem měla občas husí kůži. We Need to Talk About Kevin rozhodně není film, na který by se dalo dívat často, ale za zhlédnutí rozhodně stojí. 70% (21.12.2011)

Reziserka byla pri strihu zrejme pod vlivem, protoze takovou splacaninu stvorit za strizliva chce asi hodne odvahy. Ten film ma silu, ma to drive a dokaze sokovat, herecke vykony jsou bezezbytku spickove (vyber hercu pro maleho Kevina a pubertaka neuveritelny, ta podoba fakt zarazi), ale nevadilo by pridat trochu hudebniho podkresu do nekterych scen. Od pocatku vas vlastne drasa jedno jedine: co se to dop*dele stalo? Na rozuzleni je zel treba cekat az do konce, kdy vas pak zdrasa vec druha: kde se dop*dele stala chyba? (06.02.2012)