Cosmopolis

Na úvod u mě zavládla docela solidní panika. To když se objevil Jay Baruchel, jen silou vůle jsem překonal pasáž, ve které hrál a nevypnul film hned na začátku. U Cosmopolisu chápu, že se může stát pro mnoho diváků jasný propadák, stejně jako že se do něj někdo může zamilovat. Nebyl jsem svědkem běžného filmu, ale něčeho hloubavého a nadčasového. Herecké osazenstvo kvalitní a já se několikrát přistihl, že smýšlím o Pattinsonovi jako o herci, s kterým si nehezky osud zahrál a přivál mu do cesty pětidílnou kravinu o upírech. K filmu se s největší pravděpodobností již nevrátím. 30% (02.11.2012)

Ahoj. Tak jsem tady! Hezky jsem si to tu seřadil podle hodnocení od těch "největších" po ty nejrozumnější a musím říct, že skutečně žijí mezi námi! Psychotický Davča se velkohubě chopil příležitosti předhodit chudákům globalizovaným pseudoyntelechtuánům DeLillův nudný, existenciální blábol, který tak filosoficky a dekadentně nevypovídá o ničem jiném, než že autorovi předlohy krvácí hemoroidy a strašně ho sere, že nekope první ligu v točení světem. A ani se těm zdejším müslitelům, co se tak dokonale dokázali ztotožnit s myšlenkou přeplněné žumpy, moc nedivím. S titulem z FFUK máte totiž neomezené možnosti uplatnění v dnešním tísnivém a nepřátelském světě. Namátkou třeba na stavbě, v Tescu, u McDonalda atp. A tak není divu, že nejsou li schopni svou kuličku doválet výš, nezbývá jim, než se zastavit, setřít pot z čela zbrázděného vráskami ze všech těch starostí o budoucnost lidstva, připojit se k základnímu prostředku kapitalistické masové dezinformace, který by měli z přesvědčení bojkotovat, a sdělit ostatním ufonům, že i oni se umí dokonale hrabat v hovně. A je nasnadě, že se k tomuto skupinovému bučení převelikých mozkounů přidají i některé jednobuněčné organismy, jako například nezletilý pičusek Péťa♥, který se tolik touží zařadit do yntelechtuálních vrstev, že dokonce na chvíli odloží pětkování Heryho Potrata a 3x zhlédne něco, co by nepochopil ani před lobotomií. Ale nevyužijte příležitosti, zatahat se za své nevyvinuté přirození. Jeden se pak cítí tak mužně. Ale zpět k Robertkovi. No herecká kakofonie jako obvykle! Jeho etuda prostřelení ruky je natolik dokonalá, že mu přes slzy smíchu opravdu bezvýhradně uvěříte, že je homoupír! Doufám, že po tomhle už opravdu získá ono "zasloužené" uznání a příště jej uvidím s jeho prokopnutým xichtem a mimikou čerstvě nahozené stěny konečně recitovat do lebky v nějakém tom Stmívání v království dánském! (15.10.2012)

Toto je tak šialene underrated film. Podobne, ako pri adaptáciách Thomasa Pynchona platí, že najlešpšia cesta je oboznámiť sa napred s predlohou, až potom sa pustiť do filmu. Cosmopolis je potom veľmi odvážny (a aj veľmi podarený) experiment so stvárnením absurdného autorského Dellilovho sveta, ktorého absurdno je v konečnom dôsledku len sled dobre vybraných a vyzdvihnutých znakov neskorej modernity. Film stavia na ikonických dellilovských dialógických pasážach, a aj keď sa Cronenbergov scenár pár krát dostane do naozaj krkolomných momentov, od literárne (dialógovo) preťaženého pokusu o audiovizuálony prepis film oddeľuje skvelá práca s mizanscénou a pnutie medzi prehovormi postáv a sýtou vizuálnou symbolikou s odkazmi na americké výtvarné umenie dvadsiateho storočia (vrcholom budiš využitie diel Marka Rotha a zároveň ich výpovedná "degradácia" na podmaz do záverečných titulkov). (22.05.2023)

"Čo som to sakra práve videla?", opakovala som si niekoľkokrát po skončení filmu. Zazneli aj výkriky typu "práve som zabila dve hodiny svojho života pozeraním takejto sračky!" Sorry, ale odo mňa sa najnovší Cronenbergov opus zľutovania nedočká. Za čo vôbec dávam tú 1*? (a za čo dávajú ostatní nadávajúci dve?) Snáď iba za tú trochu voyeurizmu - ktorú som si myslela, že zakúšam, prípadne, že ona je účelom filmu. Lebo možno až do polovice som si myslela, že sa dívam na niečo zaujímavé, na niečo, čomu sa oplatí venovať pozornosť, aby som sa v polovici druhej dočkala nejakého zmyslu či nebodaj katarzie... moja nádej postupne slabla, až zomrela vyčerpaním z toľkého falošného nihilizmu. Neviem čo bolo účelom filmu, lebo na konci som si uvedomila iba jediné - že tento film vôbec nemusel vzniknúť a že ma to už nezaujíma. Pre mňa je to zbytočný pseudo-filozofický manifest intelektuálnej masturbácie. Ale možno je problém iba v tom, že aby sa človeku páčilo dielo, potrebuje sa aspoň s nejakou jeho postavou aspoň do istej miery stotožniť - proste aspoň s niečím. Lenže v Cosmopolise sa nebolo S KÝM stotožniť! Čo na tom, že sa divák má 108 minút dívať na narcistický afekt hrdinu a režiséra, aby mu bolo ukázané, že za hranicou absolútnych peňazí a absolútneho bohatstva číha emocionálny chlad a ľahostajnosť k sebe samému? SO WHAT?! (26.11.2012)

Prekvapivo slušne zahraná Pattinsonova postava dekonštruuje kapitalistické pravdy velikánov ako Gordon Gekko a Patrick Bateman v Cronenbergovej sabotérskej exhibícii za desiatky miliónov dolárov. Podstatne zaujímavejšie ako film samotný však bolo sledovať ho v multiplexe medzi fanynkami Twilightu a randiacimi zaľúbencami. Od Lynchovho Inland Empire som nezažil tak rýchlo vyľudňujúcu sa kinosálu. (05.09.2012)