Máme papeže!

Volba papeže je velmi zásadní věc pro celý křesťanský svět. Je to největší autorita, a i když je pro ateisty jenom starý pán ve srandovním oblečení, pro křesťany je naprosto nezbytnou autoritou, jejíž uvedení do úřadu je doslova slavností. Kardinálové volí nového papeže a je to volba skutečně napínavá, i když to víme spíš zprostředkovaně, než abychom si o kandidátech mohli sami učinit nějaký obrátek. Ale ono to vlastně ani není tak důležité. Důležité je, že je papež skutečně zvolen. Když je však otázán, zda svou volbu přijímá, zaváhá. Po chvíli se zdá, že se nic neděje, protože nový papež souhlasí. Může tedy dojít ke slavnostnímu provolání "Habemus papam!" na balkónku svatopeterské katedrály, kde už čekají netrpěliví věřící. Jásot je ohlušující, snad ještě více než skandování na fotbalových utkáních v italské nejvyšší lize. Jenže nově zvolený papež se na balkónku neukáže. Utíká před ostatními a je potřeba přivolat odborníky. Papež váhá. Není schopen předstoupit před věřící a sdělit jim, že je jejich novým nejvyšším. Samozřejmě až po svaté trojici. Dokonce to dojde tak daleko, že uteče ze svého pokoje a dostává se mezi lidi. Ven do skutečného světa, kde uvažuje o svém údělu a o tom, co by měl dál dělat. Film se mi líbil díky tomu, že odhaluje osud muže, který je na první pohled vlastně celkem obyčejný. Postava, která je dávána na božský piedestal, je také jen člověkem, který je schopen váhání. I on má psychické problémy, trpí nejistotou a strachem. Film je v některých momentech komický, ale pořád zůstává vlastně komorním příběhem o někom, kdo je jedním z nás, i když si to myslí pouze on sám. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/expendables-2-cerna-venuse-mame-papeze.html (28.02.2013)

Utrpení! Dokoukáno s krajním sebezapřením. Původně jsem tuhle šílenost vůbec vidět nechtěl, stavěje se extrémně skepticky k tak debilnímu námětu, jako jsou všechny ty tanečky kolem volby papeže - těžko si dovedu představit téma, které by mě zajímalo míň. Celou tou katolickou fraškou hluboce pohrdám a k poslednímu konkláve v roce 2005 jsem nenašel z mé strany nic než nejhlubší ignoranci, smíšenou s výsměchem k tomu, do jak pokleslé formy se římskokatolická církev v 21. století dostala. "Máme papeže!" není film, ale defilé senilních starců nad hrobem v příběhu, u kterého jsem umíral nudou, prokládanou chutí poslat celý Vatikán do horoucích pekel, i s režisérem této obskurnosti, kterou chci co nejrychleji a nejlépe navždy vytěsnit ze své paměti. Proboha, až budu mít zase někdy chuť dát na něčí "must see" doporučení ohledně filmu, na který bych jinak v životě nešel, vzpomenu si pokaždé na oněch 100 zabitých minut mého života, o něž mě připravila tahle úchylnost, a s díky veškeré podobné návrhy spolehlivě odmítnu. Přísahám, že tohle je největší WTF?! moment v kinech za poslední léta, a proklínám chvíli, kdy jsem se uvolil to zhlédnout. (15.04.2012)

Nejhorší film, co jsem kdy viděl. Je to plný nesmyslných scén, totálně nesmyslných dialogů, dialogů plných absurdit a infaltilních gerontů, co przní chlapečky do análisek, ale vesměs jsou to fajn dědové, co hrajou karty a hazard jako svině, protože proti tomu klerofašistická církev přece NENI. Hrozně rád bych ten film pochcal, co to jde, ale já absolutně nenacházim slov. Nanni Moretti nejen, že je neschopnej režisér, tak je i mizernej herec, protože jeho psycholog je ta nejhorší postava v dějinách nejen filmu ale i lidstva, galaxie, mikrobů, octomilek a Mikuláše Cage. Mimochodem jestli to mělo fungovat jako film, kterej nám řká, že věřící jsou jen pomatenci a dementi, tak to účel splnilo. A propos bych nerad zapomněl na tu nejidiotštější scénu ever - uprostřed Papežského paláce si dáme VOLEjbal a budem ho hrát v pod oknem wannabepapeže, kterej je mezitim ale někde v píči a zastupuje ho tlustej člen švýcarské gardy (jak se tam kurva dostal?), kterej se dívá na geronty, jak hrajou rukejbal. Močka, močka, močka.. Pokud uvidim ještě někdy něco horšího, vrátim se a tutomu filmu dam pět hvězd na féra. (20.12.2012)

Habemus PAPAgay! Tak si nám sektári zvolili ďalšieho mainprzniča miništrantov. Samozrejme, že to v tomto propagačnom filme nemohli povedať na plnú hubu, ale celou projekciou sa nesie slogan "Deti poďte k nám a sadnite si mi do klina". Vieme sa smiať, vieme sa hrať a u nás budete v bezpečí, Váš deduško Večerníček. Tiež nejedna neviestka kristova pri nás prežije opakovaný orgazmus, a vymetená ovca stále verí. Verí, lebo nič iné nevie a s chuťou zbaští každý shit čo mu geriatrická superliga ponúkne. Moja sekta predsa neklame, moja sekta je neomylná! A papagay? Však to je tiež len človek, síce zmagorený neustálou prítomnosťou svojho plebsu, ktorý sa trhá o to, kto mu vytrie prvý zadok. Takže prečo by nemohol zošalieť aj on? Ovce sa mu budú vrhať pod nohy aj tak. Viva la kult osobnosti...ale iného boha nebudeš mať! Tak si poďme všetci poťapkať nad našim novým fundamentálom a prihoďme mu nejaké všimné za jeho inauguračný odpustok. Určite to poslúži na nový lepší filmík a bez podprahovej reklamy...mrk mrk. Ja osobne by to ťal záhradnou hadicou kým by som im neodtrhol sietnicu, ale niekto šponu určite pustí. Mena...či Amen! (29.11.2012)

Prvních 15 minut lehká nedůvěra, co že má tenhle laskavý ponor do života konkláve být zač, pak desítky minut skvělé zábavy a nakonec facka v podobě zcela brilantního závěru. Nejlepší na Habemus Papam je Morettiho sebereflexe a kočkování s diváckými očekáváními - film vytváří celou řadu banálních situací, které svádějí ke klišé, Moretti se jim však vždy v pravou chvíli vyhne a zatočí nečekaným směrem. Závěr je v tomto řetězu zklamaných očekávání vrcholem a jasně napovídá, že Habemus Papam není hřejivou komedií, ale filmem sžíravým a skeptickým. Vypadá to, že už nás nezachrání ani Bůh ani Freud. Slovy Egona Bondyho: všechno je v prdeli, ve všední den i v neděli. (06.07.2011)