Náš den přijde

Překrásně natočené. Ale co? Smysl toho všeho!? ~ Toto je přesně ten typ filmu, kdy za tou vnější šlupkou existenciální úderné sondy najdeme tu nejubožejší podprahovou úchylku a zvrácené choutky tvůrce, která je v přímém rozporu s tím, co kritizuje. Spousta lidí se mu na lep bohužel chytí, zvlášť když umělecké zpracování je dokonalé a dokonale poetizuje jeho perverzní touhy. Nekorektnost, amorálnost. Přímé nabádání k nesnášenlivosti a netoleranci. Zrzkové jsou něco víc? To jsme tady už několikrát měli, že se jedna rasa povyšovala nad druhou. A jak to dopadlo! ~ Přiblblá road movie, kde jeden zrzavý pomatenec-psychoanalytik a druhý homosexuální outsider, jeho učeň, zběsile jezdí auty, běhají s kuší v ruce, nadávají, uráží, zabíjí a šukají. Tomu říkám umění postavit film na základní premise: šokovat, znechucovat, pohoršovat a ještě jednou šokovat, hlavně když to bude mít drive, styl, tak lidi to určitě bude bavit… Docela mě překvapuje, že jsou z tohoto NIC připodělaní i někteří filmoví kritikové, kteří film posuzují pouze podle „svých“ teoretických kritérií, nikoliv podle možného celospolečenského dopadu, či jednoduše řešeno: podle kritérií morálních. ~ Režisérova extremistická forma (především v druhé polovině) je pro mě nepřijatelná a nepokládám za vhodnou pro sdělení myšlenek, které se nabízí: individualita nemá možnosti se prosadit v současné společnosti, povrchní vnímání světa, slepota k problémům a potřebám druhých apod. Notre jour viendra v pohodě mohl dostat pět bodů, stačilo jen někde nějakým způsobem představit důvod asociálního chování protagonistů, řekněme jaksi usměrnit všechen ten vyšinutý děj do správných, morálně správných kolejí. Přesně, jak zde píše jeden z kolegů, Gavrasovy filmy jsou ZLÉ. Ruce pryč od tohoto režiséra, člověka. (03.02.2012)

Akýsi guru psychoanalýzy ( Vincent Cassel ) vytvára klamstvami, zavádzaním a manipuláciou situácie, ktoré majú pomôcť mladému mužovi v sebavedomí a zbaviť ho komplexu z ryšavosti ( sám psychológ je ryšavý ). Ten sprvu nechápe asertivite, ale rýchlo sa učí, až prekonáva svojho učiteľa. V domnení hľadania identity, pravidiel a svojho sna sa obaja muži dopúšťajú trestuhodného správania. Kontroverznosť filmu zachádza ďalej a ďalej a snaží sa rúcať všetky zvyklosti zväčša nekorektným spôsobom. Dotýka sa rôznych spoločenských tém ako xenofóbia, antisemitizmus, homosexualita, vlastenectvo, násilie, psychologický terror ( nezabudnuteľná scéna vo vírivke ). Nehľadá východiská, všetko necháva na divákovi, jeho vnímaní a chápaní. (29.03.2011)

Redheads jsou takovým tím filmovým obrazem nepříjemných a dekadentních a násilných a šílených skutků narušených myslí, na který člověk fascinovaně zírá a ptá se sám sebe proč. Každopádně jde o Artový film, žádné spolknutí dvou kuliček popcornu. Určitě zajímavá studie, nikterak příjemná teda. Bez Casselova herectví bych se asi potrápil ještě o něco víc. (13.12.2015)

Tak nevím, jsem trochu na rozpacích, protože časy, kdy mě podobné experimentální záležitosti oslovovaly a bavily a nebo aspoň zajímaly jsou pryč, ale zase ne úplně pryč, takže... Takže jsem si zavzpomínal na francouzskou novou vlnu a občas se zasmál a občas ušklíbl a občas znechuceně odvrátil a občas znuděně zazíval... Ze všeho nejvíc se mi na filmu asi líbila hudba, která mě na rozdíl od děje aspoň něčím oslovila. Zkouknul jsem ho sice se zvědavostí, ale bez zájmu. A určitě už si ho nikdy nepustím. (15.05.2015)

V žádném případě nenapálím vysoké hodnocení jenom proto, že Vincent (současně i producent) byl absolutně skvělý a patří mezi moje oblíbence. Road movie o dvou psychicky silně narušených zrzcích a jejich nihilistickém běsnění po Francii, kde jsem se nebyla vůbec schopná jakýmkoliv způsobem zapojit do nepředvídatelných, šílených nebo silně ujetých zvratů téhle dvojky. Pro někoho možná pecka, pro mě osobně silně frustrující, znepokojivé amorální drama. (12.07.2013)