Náš den přijde

Amorálna ale citlivá, čiernohumorná, psychologicky vypätá, vnútorne pulzujúca emocionálna rozbuška, posilnená energickými hereckými výkonmi extrovertného Cassela i introvertného Barthelemyho. Anarchistické ventilovanie si minulých krívd na nevinných “okoloidúcich”, vedúce až za hranice zákona. Stoneovi odosobnení a samoúčelní Takí normálni zabjaci môžu ticho závidieť. (07.07.2011)

Dvaja muži si prežívajú svoju Thelma & Louise story, nasratí na celý vesmír ako D-FENS, jeden je francúzska obdoba Tylera Durdena, druhému hrabe ako Donovi Quijotovi a všetci sa teraz tvárme aká je to geniálna satira na ten zlý svet, v ktorom je každý časovanou bombou, ak nedostane svoju dávku úsmevov, keď v skutočnosti jedinou pointou Notre jour viendra je, že tu žiadna pointa nie je. Film ma neuráža, len jednoducho Gavras a jeho nihilizmus ide opäť raz úplne mimo mňa. (19.04.2011)

Notre jour viendra je takový malý újezd z absolutně šíleně naladěných krajin pravé mozkové hemisféry jednoho ne zrovna známého řeckého režiséra, jenž dokázal naprosto bláznivou taktikou natočit film o asociální, zpola nevyrovnané dvojici zrzatých maníků, jejichž myšlenkové obraty kolikrát hraničily s nelidskou surovostí, ale přitom dokázaly nabídnout jakousi formu anarchistického, černého humoru. Oba dva herci předvedli sympatické výkony a především poskytli přinejmenším brilantní zábavu. Těžko o tom ještě něco napsat, bylo to tak nadpozemsky atmosferické a vcelku nelehko uchopitelné, že mi ta svobodomyslnost chvilkami působila rozpaky, s čím mám vlastně tu čest. Bylo mi ale velkým potěšením. (28.07.2013)

Takže tak, hipstři se nám zdárně množí a s nimi i popkulturní odkazy, které se reflektují ve filmech, které by se daly označit jako "hipsterské". Zatímco třeba 500 dní se Summer nebo Jmenuji se Oliver Tate se těmito odkazy okázale chlubí (cha, vyrůstali sme na Joy Division, posloucháme The Smiths - aneb najdi hipstra, co nebude mít účes jak Morrisey; fotíme na polaroidy, točíme na osmičku, sme divní a hraje nám do toho Alex Turner). Náš den příjde, sám sebe shazuje a bere se s nadsázkou. Aneb když zjistíš, že gotika, cos ji balil přes net, je ve skutečnosti kluk, nabal borku v teplákovce, kup si s dalším šílencem oldskůlové porshe, navleč se do tvídu, kup si kuši a vydej se do Irska. Bude to kůl jak sviň! Opominu-li fakt, že Gavras je svým ironickým a absurdním humorem třeskutě vtipný, stále se tu reflektují vážnější témata, jako kořeny agrese, potřeba jedince nutně patřit do skupiny, samozřejmě xenofobie, (na to, abych brala film jako alegorii homosexuality nejsem dost divoký interpretátor, ale proti gustu...) ... Navíc závěrečná katarze má takovou hloubku a přesah, že i divák, který si do té doby pouze užíval cynický nadhled, najednou musel být dojmut. Nejlepší film Varů, doporučuje deset filmovědců z deseti (nenarazila sem na žádného, kterému by se to nelíbilo)! (MFF KV 2011) ||| 6.8.2015: Po druhém zhlédnutí musím přiznat, že je to vlastně dost gej. (13.08.2011)

Jde to i jinak, cítit že žiju, než že jen z plezíru někomu rozbiju hubu... a obávám se, že barva kštice kvalitnímu životu nezabrání (pro je i Patrickův šátek od Hermése), navíc, na Irsko jsou oba magoři málo zrzaví... takže se nám opět otevírá segregační prostor... třeba pro dvojku. Odpudivý Barthelemyho Rémy nedokáže vzbudit štipku soucitu a Vincent Cassel mně sice znovu dokazuje, že umí hrát, akorát, že převážně agresivního hajzla, což nebude nic těžkého, když právě tak vypadá... Viděno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov, jako oblíbený film mého oblíbeného uživatele... smůla, a to nejsem ani zrzka. (29.06.2015)