Zlatovláska

Rybka, mravenci, mouchy nebo ptáčci působí na provázcích hodně neohrabaně, ale jinak je to docela pěkná pohádka, proložená celou řadou písniček, některé z nich stojí za poslechnutí. Petru Štěpánkovi jde zpěv díky příjemnému hlasu velmi dobře, Jitka Molavcová zpívající za Jorgu Kotrbovou se mi už tolik nelíbila, tohle vnímám jako přešlap. (27.12.2013)

Zlatovlásku mám v hlavě zafixovanou zejména díky množství (chytlavých) písniček, které ve filmu zazněly. Z hlediska kvality se jedná spíše o průměrnější pohádku, na níž ze znatelně podepsal zub času, zejména v případě směšně vypadajících figurek zvířátek. S narůstajícím věkem diváka působí Zlatovláska neuvěřitelně prosťoučce, na čemž se jistojistě podepsala i televizní produkce. S odstupem času jsem si všiml, že Jiříkovo i Zlatovlásčino obočí je celkem vizuální peklo a musel jsem se pousmát nad Červenou Lhotou coby "nedostupným zámkem obehnaným vodou", k němuž však vede most a na břeh to taky není úplně daleko. Hlavní herecká dvojice byla spíše nevýrazná, na druhou stranu byla všudypřítomná úlisnost Jiřího Holého hezky vyvážena Ladislavem Peškem coby bodrým králem a Marií Rosůlkovou coby milou "babkou haďářkou". (04.07.2021)

Dívá-li se někdo na pohádky v dospělosti, může porovnat, jak vnímal postavy v dětství a jak je vnímá dnes. U Zlatovlásky se to v mém případě liší velice. Když jsem byla malá, byl král prostě zlý, a Jiřík se Zlatovláskou dobří... Ale ty nuance co do toho vnáší věk (haha)! Například mám za to, že královo největší minus je, že je pyšný, ale vůbec mi nepřipadá divné, že chce Jiříkovi nechat setnout hlavu. Mocný král přece musí mít ke svému kuchaři naprostou důvěru, musí věřit, že mu nenasype jed do pití nebo něco takového, a Jiřík prostě neuposlechl příkaz a důvěryhodnost ztratil. Jiřík z dnešního pohledu je sice pěkný, ale tak trochu trubka. A Zlatovláska... taková unylá a blyštivá s jednoznačně nejhorším repertoárem písniček (Líbí, mně se líbí vs. depresivní Proč jsem jedl rybu? ehm...). Rýpavému oku neunikne ani že 12 dcer krále rybáře nedělí větší časový odstup, takže buď byly dvanácterčata nebo několik vrhů vícerčat brzy po sobě. Není divu, že tam nemají maminku, jen mírně bláznivého otce. Známý příběh tedy není důvod, proč se k pohádce na youtube vracím, tím je hudba, kterou si občas pustím pro zlepšení nálady. Jsem ale zvědavá, co na pohádku řekne další generace (až se dostane ke slovu). (22.01.2015)

Kdybych měl tuto klasickou českou pohádkovou inscenaci se zpěvy hodnotit dobovými měřítky, váhal bych mezi nadprůměrným a špičkovým hodnocením. Kontext polistopadové tvorby mě však mé váhavosti rychle zbavuje. Jedna z nejlepších rolí mladého Petra Štěpánka, špičkové výkony Peškův a Holého v královských rolích, vlídný standard Marie Rosůlkové a superlativy nad hudbou a texty se tu už plýtvalo dost. Ve scénáři se podařilo zachovat až překvapivě mnoho z krásné klasické erbenovské češtiny. U Janečkové režie je nutno ocenit, co z relativního "mála" výpravy dokázala vykouzlit včetně zvládnutí animovaných prvků s úspěchem nahrazujících - možná, že bych měl napsat alternujících - sofistikovanější triky. Jímavá, srdce hladící pohádka je už dnes nadčasovým kaménkem klasické mozaiky zlatého fondu české pohádky. Myslím, že jí ten krásný osud všichni ze srdce přejeme. (01.08.2008)

Zlatovlásku jsem neměl nikdy moc rád v žádné podobě a tahle filmová verze tomu moc nepřidala. Absolutně mi nesedlo obsazení. Nevýrazný princ, nehezká princezna a přímo strašidelný král v podání Jiřího Holého (zahrál to ale skvěle) mě spíše odrazovali. Písničky mně taky moc nebraly, a proto hodnocení skončí u slabých tří hvězd. Alespoň na průměr to vytahuje klasický Erbenův příběh s pěkným poselstvím. (14.07.2020)