I'm Still Here

Je pravdou, že po mojí, teprve včerejší premiéře nemohu křičet do světa, kterak jsem si na poslední chvíli vytahovala naviják z trávícího ústrojí, ani se bít kingkongovsky v hruď, jak si na mě nepřišli, neboť vše podstatné bylo už prozrazeno (i když v aktuální Show Davida Lettermana naviják přiznávám), přesto, že už se nedozvím, jak bych reagovala, nic to nemění na pachuti totálního nepochopení, kterou ve mně tento neuctivý počin zanechal. Vím jen, že v mých očích se Joaquin Phoenix znemožnil všemi způsoby a vůbec netuším, co se lidstvu snažil touto svou karikaturou sdělit, pokud to, že si může dovolit, co ho napadne, jen proto, že je J.P., tak jen vyzvrátil již vyzvrácené, neboť vlastně potvrdil vše, proti čemu byla jeho revolta, či jak to nazvat, namířena. Místo smířlivého konce se nabízí epilog " J.P. byl naposledy viděn v panamském pralese a od té doby o něm nemáme žádné zprávy"... a já bych pro jistotu doufala v přítomnost aligátorů. (08.05.2012)

Co je umělec schopen obětovat? Kam až je při realizaci díla ochoten zajít? A zahraje nám tam hip-hop? A co vliv médií a naše mediální zkušenost? [==] Jako samostatný dokument (nebo mockument chcete-li) je I'm Still Here samozřejmě dobrý a zajímavý. Co ho ale dělá výjimečným, je všechno to kolem, ten kontext, který není úplně vidět, ale dílo dalece přesahuje (Phoenixova totální exhibice; totální herectví vně filmu, které zahrnuje fyzický i psychický přerod na nechutného váguse; diváky - a vlastně i aktéry - se nestávají jen lidé u TV nebo v kině, ale všude kolem ve veřejném prostoru, role není předem napsána, ale vyvíjí se podle vnějšího prostředí a podmínek). Můžete namítnout, že jsou to přece spojené nádoby, ale tu komplexnost film ukazuje jen do určité míry a s určitou intenzitou (veřejná hip-hopová vystoupeni, rozhovor s Davidem Lettermanem, krátké úryvky z TV zpráv apod). Tento mystifikační experiment mě nadále nutí přemýšlet, ale plně ho docením asi až za nějakou dobu. (19.10.2014)

Za sebe můžu napsat, že I'm Still Here byl jeden z těch filmů, kde byla vysloveně dřina ho přelousknout celý bez použití rychloposuvu, ale tu chuť jsem měla mockrát. Nevím přesně co tím oba kluci sledovali, protože moje hlava to všechno nestačila pobrat a chvílemi jsem měla silně smíšené a nepříjemné pocity. Joaquine chtěla bych vidět tvou skutečnou duši a tvé skutečné srdce, což se ale mně pozemšťance nikdy nepodaří. (15.09.2013)

Nemůžu si pomoct, ale tahle pseudo-sonda do života zhýralého herce, který by tak zoufale rád hrál v artovkách a dělal kvalitní rap, mě neskutečně bavila. Phoenix je naprosto boží, "fuck" doslova v každé větě a drogy v systému prakticky permanentně. Chápu počáteční rozčarování z dilematu nakolik jsou události z dokumentu pravdivé a jak moc velké je Phoenix hovado, ale po dvou letech a poklidném návratu Phoenixa na herecké výsluní, je to dost možná lepší sonda než jsou si tvůrci (v čele s Affleckem) vůbec vědomi. 90% (10.01.2013)

Joaquin Phoenix i přes nesporné herecké kvality není hercem, kterého bych obdivoval nebo vyhledával a tudíž dokument o jeho muzikantském nebo spíše životním úletu nemá nic čím by mě mohl zaujmout. Ale přesto se zde najde pár alespoň trochu vtipných nebo zajímavých informací, které kdyby byly o jiné osobnosti, možná by mě i překvapily a zaujaly. (12.12.2011)