Nevědomí

Od začátku průhledné (i když zásadní zvrat potěší), nicméně atmosféricky velmi funkční designové postapo, které se sice nedokáže dostat ze stínu Tron: Legacy (hudebně k němu vyloženě odkazuje) a také je z něho velmi cítit Moon (který je samozřejmě drtivě lepší ve všech myslitelných směrech), ale zábavu dokáže poskytnout parádní. Cruise je i v 50 letech cool a film táhne hereckým charisma i fyzickým nasazením. V zásadě s tím filmem mám jediný problém, který mám s naprostou většinou letošních blockbusterů - je škoda, že není o něco málo chytřejší... (28.07.2013)

Audiovizuálny námrd aký sa v hollywoodskej produkcii objaví raz za pár rokov. Mimoriadne nedocenený film, ktorý nie je vôbec tak hlúpy ako sa tu zase raz snaží naznačiť naša elita. Samozrejme, že sme všetky zložky už niekde videli a v jednotlivostiach môžme vymenovať kde, ide tu ale o to ako chutí výsledný koktail, no a mne teda Kosinskeho výtvarné a dizajnové cítenie a bez preháňania geniálny OST dua Gonzalez (M83) + Trapanese a v princípe tragický (!) horkosladký záver sadli ako málo čo za poslednú dobu. 10/10 Fuck you, Sally, best electronic music is french. (28.09.2017)

Těch šedesát procent je ode mě možná trošku macešské, možná je to tím, že od určité doby je mi scientologicky nepříjemný Tom Cruise. Oblivion je v zásadě dobré sci-fi, s moc pěknými efekty, decentním scénářem a kvalitními hereckými výkony - kam počítám i ten Cruisův. Jen mě osobně nepřišel ničím výjimečný, konec byl na můj rozmazlený vkus trochu moc přeslazený a... neviděl jsem to v kině. Takže tak. Dokážu si představit, že správně naladěný bych z multiplexu odcházel moc spokojený - a vy dost možná budete taky. 60% (12.11.2013)

je-li film až s odstupem času vyhlášen coby "klasický", jako se tak označují kupříkladu Sunset Blvd. nebo Psycho, nejde o nic než čirou chválu a vyjádření úcty dílům, která zůstávají přístupná a atraktivní i pro několik následujících generací diváků. pokud se slovem "klasický" pojmenuje film úplně nový, dostává ten termín paradoxně negativní konotace. Nevědomí je snímkem klasickým právě v tom špatném smyslu, kdy bez významných stop po invenci čerpá výlučně z osvědčených postupů hollywoodského vyprávění a koncepce syžetu do té míry, že byl překonaný dávno před svým vznikem. bez ozvláštnění a variací struktury jako takové, namísto pouhých kosmetických detailů v oblasti stylu, bohužel film selhává i v těch ohledech, ve kterých by důsledné dodržení hollywoodského "návodu k použití" mělo za dobré výsledky obvykle ručit. Nevědomí je až příliš předvídatelné a nedovede proto vzbuzovat napětí ani překvapovat, přestože na principu postupného odhalování řady tuhých vrstev mystérií je film vybudovaný. ironicky, snímek se mi jevil nejzajímavější v první cca třetině, kdy se diváci terpve pozvolna seznamují s fantastickým světem post-apokalyptické budoucnosti a s pravidly, která v něm fungují a která musejí respektovat hrdinové. jakmile se pravidla dle očekávání začnou "proměňovat", není těžké domyslet téměř každé rádoby šokující odhalení s ostudně velkým předstihem. odstraníte-li v těchto okamžicích emoci, zůstane jen sentimentální patos, nezvučné hlášky a nepřesvědčivé herectví. především Olga Kurylenko svým (ne)herectvím škodí už tak mizerné věrohodnosti celé řady scén. naopak subtilní projev Andreji Riseborough si troufám nazvat tím jediným životným prvkem filmu. na Kurylenko je sice krásný pohled a nejspíš pouze proto byla do filmu obsazena, ale působí jako mrkací panenka; ornament pro povrchní a účelový film, který nesvedl zužitkovat ani tolikrát kreativněji využitý model mýtického vyprávění a prototypického, prozřetelností samou vyvoleného hrdiny. vylíčím-li ústřední zápletku slovy: padlý hrdina zázrakem lásky opět povstane proti útlaku a jakožto nový sionistický spasitel zachrání svět před anonymním hrozbou z vesmíru, pak nepopisuji pouze základní kostru příběhu, ale víceméně v úplnosti vystihuji vše, co film může po tématické stránce divákovi dát: bídná klišé, za kterými není ani stopa po jakkékoliv oduševnělosti. (15.05.2013)

Říkal jsem si, jestli má vůbec neakční syfy šanci dneska uspět. V době, kdy všichni chtějí hektickou akci, o kterou se postarají nějací nerdi u kompu v trikovém studiu, je to téměř hazard. Oblivion může však být důkazem, že i se skromnou akcí a pozvolným vyprávěním příběhu to jde. Vše se odvíjí od okamžiku, kdy si Krujz uvědomí, že by radši píchal soudružku Rusákovou, než tu svou upjatou operátorku a problém byl na střeše (obrazně řečeno - problém byl totiž všude, v posteli, na stole, v knihovně, ale i třeba v bazénku). Jako vždy... To ani nemusí být syfy. Přes zdánlivě triviální zápletku se ale dostáváme k jádru věci a brzy samozřejmě zjistíme, že nic není tak přímočaře jednoduché. S každou další minutou lze pak konstatovat, že se tvůrci pořád drží vytyčené cesty a ani jednou nevypadnou ze své role. Bez použití laciných efektů a scenáristických berliček se prokoušou k pompéznímu finále. Přesto ale se jedná o takové to čisté hard core syfy bez pestrobarevných obřích robotů nebo hemživých xenomorfů či "shieldem" plného přihřátých mutantů a to se cení. Postapokalyptická vize Země je naprosto úžasně ztvárněná. A velké plus je ještě za ukázku způsobu, jak jednoduše zaútočit na planetu Zemi. Prostě zničíte Měsíc. Jednoduché, dokonalé a pro Zemi naprosto devastující. Nashle v příštím životě. (21.04.2013)