K zázraku

Na tento film - modlitbu se nesmí jít hlavou, jinak uvidíte jenom lidi, co pořád někam chodí a sem tam něco řeknou. Je potřeba otevřít duši a naladit se na Malickovu brutálně duchovní agitku, která sice není tak podmanivá a v závěru emotivně strhující, jako STROM ŽIVOTA, přesto rovněž dokáže osvěžit egoismem strhané srdce, a proto je zatraceně potřebná a smysluplná. (12.07.2013)

Je dosť ťažké nájsť k tejto snímke nejaké zmysluplné vety alebo skutočne silné parafrázy na to, aby som dokázal sprostredkovať niečo, k čomu vlastne slová nie sú absolútne potrebné. Ide o pocity. Lásku aj nenávisť, ktoré som hádam v žiadnom inom audiovizuálnom diele nevidel tak skvelo a autenticky zachytené. Je mi jasné, že väčšina divákov romantických filmov túto snímku odvrhne po 20 minútach, keďže pre nich to bude "o ničom" a vo svojej dutej a prázdnej prapoctate aj majú pravdu, dej sa tu nenachádza takmer žiadny, ani vývoj príbehu a postáv sa tu nedeje v každej minúte ale čo čakali? Telenovelu? ... Ide o Terrenca Malicka vo svojej podstate tak čudný, tak iný tvorca, avšak na filmové plátno dokáže zachytiť a preniesť presne to, čo ľudia (Aj ja) cítia, prežívajú, čím sa trápia, no proste túto snímku dokážem absorbovať nielen mozgom ale aj dušou. Mám ju troška prehnitú ale ešte zatiaľ sa dokáže aklimatizovať aj na niečo takéto pekné. Dej sa sa odohráva v jednej, dalo by sa povedať tradičnej rodiny. Matka, nevlastný otec a dcéra sa presťahujú na novovzniknuté predmestie. Prežívajú tam neskutočne krásne obdobie plnej lásky, nehy a porozumenia, tak šťastného som hádam ešte nikdy, nikoho nevidel. Po čase sa však tento vzťah začne rúcať a do konca, prudkým pádom skrachuje. Pozor!!!, nenachádza sa tu žiadne týranie ženy, šikanovanie alebo prepálené hádky, nie. Táto snímka na takéto lacné triky nestavia. Ide tu čisto iba o emócie, neviem ako by som to inak opísal. Skvelé. (05.12.2015)

Malick je rozhodne režisér, ktorý sa snaží ničiť všetky konvencie aké žáner drámy a romantického filmu obsahuje. Nie do príbehovej zložky - ktoré je vlastne neuveriteľne jednoduchá a bez dramatizácie - ale do poetiky zobrazeného. Ticho s vnútornými monológmi a obrazovou pútavosťou na akú sa nedá zabudnúť. Lubezki je majster obrazu. Jeho komponovanie a snímanie pohybu je nezabudnuteľné. Zábery samotné majú tendenciu vyraziť vám dych podstatne účinejšie ako príbehová zložka. Pritom tá sama o sebe nie je zlá. Len si treba asi zvyknúť na fakt, že Malick prešiel na úplne iný druh filmárstva, v ktorom je výrazný, špecifický a tým pádom nie každému po chuti. To the Wonder nie je návodom na lásku ani na to ako prekonať strach s toho že ju v živote nevieme nájsť. Všetky zložky sú tu obsiahnuté, ale Malick ich necháva otvorené. Nekritizuje ani vám nedáva nádej. Dáva vám len 4 zúfalé duše, ktoré sa v určitý moment pretnú a v ktorých je smútok bolesť uprostred sveta, ktorý je nádherný. Každý jeden záber je pre mňa fotografiou s určitou atmosférou na tému láska, samota, smútok a bolesť. Pre mňa sa síce nejednalo o taký silný zážitok akým bol Strom života, ale prišlo mi to myšlienkou a spracovaním zaujímavejšie ako Malickov Nový svet. (12.05.2013)

Malick natočil vlastně téměř totožný film jako předchozí Strom života, s tím rozdílem, že v To the Wonder chybí skvělá scéna stvoření. Jinak pouze sled náladových obrázků doprovázený nejkýčovitějšími proklamacemi o lásce a Bohu. Kdyby to fungovalo, nebudu mít nic proti - vysoce umělecké filmy s vyprázdněnou narací a minimem dialogů mám moc rád. Musím v nich ale doslova cítit ten jedinečný autorský vklad a dokonalou promyšlenost. V souvislosti s Malickem se sice mluví o "intuitivní filmařině", ovšem tento argument z podstaty věci nemůžu brát jako relevantní (to by byl potom intuitivní filmař každý špatný filmař, čímž neříkám že Malick jím je). Kdyby se 3/4 jakýchkoliv náhodně vybraných scén a záběrů vystřihly a byly nahrazeny opět náhodně vybranými, například vystřiženými v postprodukci a byly opět zcela bez souvislosti pospojovány, byl by to opět ten samý film. Takhle jsem se pořád nemohl zbavit přesvědčení, že Lubezki si hraje s kamerou, Affleck a Kurylenko kolem sebe poskakují a do toho slyšíme variace slovních spojení "shall love" a "searching Krist" společně s hromadou klasické hudby. Kde je režisér? Searching director. Navíc mě doslova vytáčela neupřímnost filmu - 80% záběrů bylo natočených v podvečerním čase jenom proto, aby bylo slunce v rovině s kamerou a dělalo do ní hezké obrazové efekty. Skutečnost nikde. Tohle pro mě není umění, milý Terrenci. (18.07.2013)

Malickova volná režie potápí Lubezkiho dokonalou kameru. Na improvizaci není nic špatného, ale neměla by nikdy přetéct přes pomyslný pohár a rozmělnit tak příběh i herecké výkony. Olga Kurylenko patří mezi herečky, které se mi nikdy pod kůži nedostanou a její pominuté vílí křepčení mě dost vytáčelo. Affleck posloužil jako dobrá kulisa, o nějakém hereckém výkonu ale taky hovořit nemůžeme, Malick tam mohl postavit kohokoliv. Suma sumárum, velká škoda pro Bardema a rozkošnou McAdams, kteří jsou vždycky skvělí i v takovémhle vizuálním rozbředlém bahně. (31.01.2015)