K zázraku

Obrazový materiál tu slouží jen jako ilustrativní podtext komentování vlastních bezradných pocitů na téma lásky a opuštěnosti pasivních hrdinů, kteří se nesnaží si porozumět, sobě, ani sobě navzájem, scházejí se a rozcházejí, zmítaní pouhou emotivitou, zranitelní a bezbranní láčkovci. Vzájemně zajatí rukojmí, držící se pouze na citové rovině bytí, v šachu bludných kruhů bezvýchodnosti, neboť jejich pocity je nevedou k tříbení intuice, porozumění, k prohlubování zkušenosti a empatie, nabývání moudrosti, jen se jimi nechávají stravovat, utápějí se v pouhé sebelítosti a strachu z prázdnoty, kterou nechtějí vidět, ani sami zaplnit. Jenže to není působivá podívaná, protože to není film, střídající se vnitřní hlasy se dají klidně poslouchat jako sladkobolný soundtrack, aniž byste o něco přišli, vizuální složka jen ilustruje pocity postav, a celkově to připomíná deníček zastydlých puberťáků plný sluníček, úsměvů, srdíček, hopsání po loukách s barevnými šátky, objetí, ucuknutí a vodopádů slz. Malick tentokrát tu napínavou hranici filmovosti notně přeťápl. (24.09.2014)

Je to dosť dobrá romantická poetická dráma od Terrenca Malicka. Má celkom dobrý príbeh o jednom páre, mužovi z Ameriky a rozvedenej Európanky, ktorí sa do seba počas cesty v Európe zamilujú a tak si ju privedie domov. Lenže tu ich city časom ochladnú a jemu sa navyše zapáči susedka, ktorá jeho city opätuje a tak Európanka hľadá oporu v miestnom kňazovi, ktorý ale tiež nie je so svojim životom úplne spokojný. Spracovanie sa mi páči, ale aj tak sa to stále dalo podať aj o niečo lepšie. V tomto prípade sa o nejakom výraznejšom deji určite hovoriť nedá a to aj na pomery Malickovej tvorby, toto je tá najčistšia poetika zameraná na niekoľko vzťahov, pričom je to podané hlavne ako sled krátkych okamžikov života niekoľkých ľudí. Mrzí ma, že tu chýbajú nejaké nezabudnuteľné situácie, ktoré by spomedzi ostatných vynikali a nie je to až tak pôsobivé, ako by som chcel, pretože ani tie vnútorné monológy už nemajú ten náboj, takže si ma to nedokázalo plnohodnotne podmaniť, ale napriek tomu je to skutočne zážitok. Síce som tu nenarazil na tie nezabudnuteľné okamihy, ale rovnako film ani raz výraznejšie neklesne, jednoducho na začiatku si stanoví svoju výrazne nadpriemernú úroveň a tú si s minimálnymi odchýlkami aj udrží, takže po celý čas sa na to pozerá viac než dobre a aj mi to rýchlo ušlo. Herecké obsadenie je výborné, v tomto filme jasne vedú ženské postavy, Olga Kurylenko konečne dostala úlohu, ktorá jej sadla, v tomto poetickom štýle je na ňu skutočne radosť pozerať, Rachel McAdams za ňou už trochu zaostáva, ale aj tak je výborná, k tomu charizmatický Javier Bardem, jedine Ben Affleck sa tu moc nehodil, vôbec ma nebavil. Réžia a technická stránka sú samozrejme prvotriedne, Terrence Malick mi stále dokazuje, že je s prehľadom najkvalitnejší americký režisér, k tomu opäť dokonalá kamera, skutočne úžasný vizuálny zážitok. A ten príjemne dopĺňa aj dobre zvolená hudba. Škoda, stále čakám, kedy uvidím film od Malicka, ktorý mi príde skutočne dokonalý, zatiaľ sa mi páčili všetky jeho filmy a to hlavne po tej poetickej stránke, lenže vždy mi v nich po scenáristickej stránke niečo chýba. Toto je podľa mňa zatiaľ jeho najslabší film, ale aj tak je to stále slušná úroveň, kde tie klady jasne prevládajú, A kto mal problém aj so Stromom života by toto už radšej nemal ani len skúšať. 77% (16.04.2013)

História jedného vzťahu prostredníctvom obrazov a komentára, vystihujúcich ho namiesto dialógov. Čiže niečo ako Revolutionary road, ale z opačného konca. To the wonder pôsobí ako čistý experiment, využíva k tomu hollywoodske hviezdy a napriek tomu má nulový komerčný potenciál. Vidieť ho z prvého radu v kine musí byť podstatne silnejší zážitok ako doma, čiže jeho absencia v klubových kinách bola nezvrátiteľnou chybou. Ak pristúpite na hru, že aj takto sa dá rozprávať príbeh zo života a nebudete zbytočne filozofovať nad tým, či sú tu prítomné obrazy iba vyprázdnená forma, To the wonder vás môže chytiť za srdce. Priblíži nám síce bezprostrednejšie ženskú dušu, ale samozrejme ju vysvetliť nedokáže. To ale od Mallicka a ani iného mužského režiséra očakávať nemôžeme. (29.06.2015)

Vzhledem k tomu, kolik vlastních vzpomínek Malick do zázraku vložil, je od něj prachsprostá zrada, jakým způsobem je posílá směrem k divákovi. Nehledě na to, že Olga i Ben v tom improvizovaném střídání základních hereckých výrazů velice často selhávají. Tím nekřivdím původnímu tvůrčímu záměru, protože věřím, že každý z nás má dojem, že právě ta jeho pocitová cesta vztahovým životem je nejzajímavější. To ovšem nic nemění na tom, že o postavách potřebuji vědět alespoň něco, že potřebuji aby žily. Nechat je stát a smutně hledět do dálky nestačí na větší jiskru zájmu. (22.03.2015)

"Láska v tomto filmu není čímsi jasně ohraničeným, co by bylo možné pronásledovat, pevně uchopit a přivlastnit si, nýbrž permanentním stavem nejistoty a marným hledáním rovnováhy. Ani vztahy tu proto nepředstavují kategorickou veličinu s jasně vymezeným začátkem a koncem, ale zároveň jsou a nejsou – rezonují v samotě postav, jejichž nezaměnitelné vlastnosti zase dávají tvar společnému střetávání." Kritika pro 25fps. (23.04.2013)