Zvedá se vítr

Hajao Mijazaki je v oblasti animovaného filmu skutečně velké jméno. Spoluzakladatel studia Ghibi stojí za filmy jako Můj soused Totoro, Princezna Mononoke, Cesta do fantazie (Oscar za nejlepší animovaný film) či Zámek v oblacích. Jeho animáky poté spojují například fiktivní světy, tématika vztahu člověka s přírodou či výtvarné/řemeslné nadání, které v příběhu většinou hraje jistou roli. Aktuálně poté Mijazaki vytváří animák How Do You Alive?, který by neměl světlo světa spatřit do roku 2023. Dříve ovšem Mijazaki prohlásil, že odchází do důchodu. Jeho labutí písní měl tehdy být zatím jeho poslední realizovaný film s názvem Zvedá se vítr.   Zvedá se vítr je životopisem, což je v rámci Mijazakiho kariéry výrazný odklon. Film je založen na životě skutečného inženýra japonských válečných letadel Jira Horikoshiho, sám Mijazaki již předtím vytvořil mangu, která vyprávěla Horikoshiho příběh, na nátlak producenta Toshia Suzukiho poté místo realizace pokračování jeho předchozího animáku Ponyo následně zpracoval právě Horikoshiho příběh a dle očekávání vznikla další solidní animovaná práce.   Mijazaki nejspíš skutečně nemá v rámci japonského animovaného filmu konkurenci, nejblíž se mu přitom přiblížil již zesnulý Satoši Kon. Původně plánované jako Mijazakiho labutí píseň by Zvedá se vítr mohl fungovat jako solidní tečka, kdy se Mijazaki skutečně částečně odklání od zbytku své tvorby, zároveň ovšem zanechává zdrojový kód z projektů minulých. Mijazaki a spol. se opět očividně s celým filmem piplali, což je poznat i na výrazné detailní animaci. I přes základ v reálném příběhu se Mijazaki tak trochu odklání od reality, Zvedá se vítr je film odehrávající se na hraně mezi realitou a snem, romantickým příběhem člověka, který byl zodpovědný za vytvoření letounů Micubiši A5M a A6M, které v rámci sebevražedných náletů sehráli vyraznou roli v napadení Pearl Harboru.   Mijazaki sám odmítl, že by byl Horikoshi fanatik, ve svém filmu ho skutečně zpracovává jako člověka, který touží po vytváření krásných letadel. Tento sen se mu později splní, bohužel se ovšem jeho díla stali nástrojem v 2. světové válce. Sám Horikoshi vzdoroval některým rozhodnutím armádních velitelů, v tehdy krutém Japonsku mu to ovšem nebylo moc platné. V tomto ohledu je tak Zvedá se vítr skutečně lehce tragickým příběhem, celou onu tragédii ještě více podtrhuje romantický vtah s Horikoshiho ženou Naoko. Poetika Mijazakiho je výraznější než kdy jindy a to dost možná právě i díky absenci fantaskního světa a dost možná jde o nejdospělejší příběh v rámci Mijazakiho tvorby, který na dětské publikum cílí o poznání méně než jeho předchozí filmy.   Zatím poslední Mijazaki trvá 2 hodiny, tempo je přesto solidní. Ne vyloženě vděčné, protože pár momentů přeci jen zavání dojmem, že mohli bez problémů zmizet, těch pár získaných minut se následně mohlo věnovat buďto něčemu jinému nebo rozpracovat něco na větším prostoru. Zvedá se vítr poté dost možná patří mezi nejlepší Mijazakiho filmy, přesto možná diváka nevtáhne tak snadno jako ostatní Mijazakiho filmy.   Pořád je po animované stránce dokonalou pastvou pro oči, pod tou nejhezčí možnou fasádou se ovšem ukáže, že dost možná tomuhle Mijazakimu nejde propadnout naplno. Že i přes cílení na emotivní příběh to v jistých momentech zůstává tak trochu lehce odměřené. Ovšem ne úplně, protože tam ty emoce pořád jsou. Mijazaki se navíc tentokrát skutečně drží více při zemi, právě jeho fantazie je ovšem to, co jeho předchozí filmy jako Můj soused Totoro či Cesta do fantazie dělala tak výjimečné. I v tomhle civilnějším módu je poté prostor pro Mijazakiho kreativitu a jedná se o příjemný odklon v jeho kariéře, přesto je ovšem zvyk na Mijazikiho kreativní světy příliš silný.   Zatím poslední Mijazaki je přesto další povedenou záležitostí. Mijazaki natočil působivý animovaný životopis, který sice puntíčkářským historikům velmi snadno způsobí vrásky na čele, přesto jde ovšem o další vizuálně silný zážitek, který v sobě přeci jen má ty patřičné emoce. Jen ne tak silné jako v případě jiných Mijazakiho filmů a zde bohužel není tak bohatý prostor pro Mijazakiho fantazii. I tak jde ovšem o neskutečně krásnou a pocitově silnou podívanou, která Mijazakiho talent rozhodně podtrhuje. Kdyby Zvedá se vítr skutečně fungovalo jako Mijazakiho labutí píseň, mistr by odešel se ctí...... (13.10.2021) (méně) (více)