Režie:
Štefan UherScénář:
Alfonz BednárKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Ilja ZeljenkaHrají:
Marián Bielik, Jana Beláková, Ondrej Vandlík, Oľga Šalagová, Eliška Nosáľová, Ľubo Roman, Pavol Chrobák, Adam Jančo, Peter Lobotka, Vladimír Malina (více)Obsahy(1)
Třem místům děje zhruba odpovídají tři myšlenkové okruhy: střetávání se Fajola a Bely s nejistotami první lásky, obraz života v přírodě (kde v starci, jehož sítě v dunajském ohbí čekají na kořist, cítí Fajolo ono neposkvrněné cosi, co tak trýznivě hledá) a pokrytectví a lež na senové brigádě (kde družstevníci kradou, vyhýbají se práci a místní rozhlas šíří politické fráze), Szomolányiho kamera v detailech vystihuje atmosféru, evokuje náladu, promyšleně pracuje s hloubkou ostrosti.
Průkopnické dílo slovenské kinematografie, kterým byl přehodnocen tehdejší směr vývoje a které naznačilo novou cestu (po desetiletích myšlenkové sterility, výrazového schematismu a povstalecko-budovatelského patosu), bývá považováno za první dílo české a slovenské nové vlny. Přináší nejen nový způsob vyprávění (skládání "rozbíjeného" příběhu s důrazem na obrazové vyjadřování), ale i nový pohled na realitu analytickým zaměřením na city a pocity člověka, historické a společenské souvislosti. Postupy pocitového filmu tlumočí Uher vztah mladých k světu neobvyklou poetickou formulací.
Tvůrci narušují vnější dramatismus, napětí je založené na vnitřních kontrastech zdánlivě nezaujatého záznamu (kontrast shonu a klidu, všedností i zvláštností, detailů i celků, kontrast ticha a zvuků). Hledají tak krásu a bolest skutečného citu a každodenního života. Poetickou vnímavost diváka vyvolává i důvěrná reflexe Fajolových vnitřních monologů. Uher uvolnil léta potlačovanou duševní energii slovenského filmu, vyvedl ho z provinční omezenosti a folklorismu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (122)
Trvalo dlouho, než jsem se rozhodl na tenhle základní kámen československé nové vlny a údajný klenot slovenských poetických filmů podívat. Musím uznat, že kameru ten film má naprosto brilantní. Díky té dokáže navodit jakousi atmosféru a i poetiku (btw, fakt nechápu, proč tu ten žánr ještě není - ačkoli žádat o jeho přidání bude těžké). Některé obrazy zaujmou a zapůsobí (u mě vedou části na poli či v přírodě), jenže s tím souvisí i hlavní problém Slnka v sieti - on funguje v různých částech, ale ne moc jako celek. Ve finále jsem si z toho moc nevzal, uchvácen jsem taky nebyl a nevím, jestli to byl záměr, chyba režiséra či chyba mojí nepozornosti, ale chyběla mi tam nějaká celková nebo základní myšlenka. Ono se to opře o několik témat, ale ani jedno nedominuje. Ale třeba to měl být čisté lyrický film. Každopádně, své přednosti to má, své kouzlo to taky má, jen nejsem schopný ho úplně docenit. Silné 3* si to ale zaslouží určitě a viděl jsem to rád. ()
Zajímavá práce s filmem. Nejvíc se mi líbila kamera - záběr přes zrcadlící se vodní hladinu. Líbilo se mi zastavení filmu fotografií, přičemž monolog pokračuje. Pěkné fotografie. Pro mě, jako pro člověka, který žije už 16 let v Bratislavě, byl pohled na Bratislavu roku 1962 zajímavý (záběr, ve kterám Fajo mluví s Petrom a Petr mu prozrazuje, že četl jeho dopis, vznikl v průchodu z Rolandova námestia k městskému muzeu). Lepších 80%. Chci vidět znova. ()
Rozhodl jsem se, že v tom nebudu hledat něco, co tam není a dávat byť i jen jednu hvězdu z nějaké pochybné úcty ke jménu. V prvé řadě nejsem vůbec fanoušek fotografie. Toto umění je mi nejen naprosto cizí, ale do značné míry i nějak vnitřně protivné. Nemám rád fotoaparáty, nemám rád lidi, co všechno všude (i mě) fotí, místo aby si vychutnávali sílu okamžiku teď a tady. Nemám rád ani tu komunitu lidí okolo toho. Čili jsem nemohl ocenit patrně největší klad celého snímku, a sice fotografické umění převedené z děje do samotné struktury filmu. Celý ten film je jako černobílá fotografie. Jenže i něco takového jsem schopen velmi ocenit. Taková Bergmanova Persona je výborná. Asi to bude tím, že mám rád expresivitu, výraznost a ne nevýraznost a intimno. Intimno se mi příčí. Snímek je po dějové stránce nulový. Nějaká ta rádoby pokřivená romance je jen načrtnutá, nedomrlá, o ničem. Herci jsou nesympatičtí, zejména hlavní hrdina. To by až tak nemuselo nutně vadit, ale jsou i nevýrazní, nezapamatovatelní. Hudba je výborná u úvodních titulků. Pak už jsou tam jen songy z tranzistoru a čtyřtónová melodie, co se opakuje do zblbnutí a na konci mě už opravdu vytáčela. Zvukově je film nevyladěný, často nejsou dialogy dobře slyšet přes diegetickou hudbu. Celému filmu vévodí dějová roztříštěnost, nesouvislost. Žádná myšlenka není pořádně dokončená, rozvinutá. Všechno vyznívá do prázdna. Originalitu v tom také nevidím žádnou. Tohle je klasický jakožeart, co pro mě ovšem nemá vůbec nic, v čem by mě oslovil či zaujal. A že takové existují. ()
Tím, čím je pro francouzský film Godardův U konce s dechem, je pro ten československý Slnko v sieti Štefana Uhera. Po letech filmů poplatných režimu, popřípadě pohádek (které mě nikdy nazjímaly) a většinou nevalné úrovně přišel Uher se svým nádherným snímkem, kde zobrazuje život mladistvých bez přikrášlení (např. používá jejich jazyk plný hovorových výrazů, což komunističtí funkcionáři těžce vydýchávali). Kouzelný příběh Fajoly a Bely je protkán mnoha narážky na režim (z nichž mnohé dnes ani nezaregistrujeme) a nasnímán luxusní kamerou Stanislava Szomolányiho. Najľapšie slovenský film všetkych čas. ()
Delikátní obrazová bašta, která nepotřebuje žádné filozofující postavy, aby k vnímavému divákovi promlouvala a sdělovala mu své myšlenky. Hypnotická režie v dokonalé souhře s kamerou, pro níž snad ani neexistují dostatečně pochvalná slova - ta práce s detaily i s celou mizanscénou, ta inteligentní symboličnost nebo experimentování s ostrostí a úhly, to byl pro mě skutečný balzám na mojí filmovou dušičku. Děj nedůležitý, což je možná v tomto případě trochu škoda, ale poselství hezké..... Natočit naprosto totožný film někdo jako Antonioni nebo Bergman, jednalo by se vzhledem k jejich renomé o ceněný kinematografický skvost s přinejmenším oscarovou nominací, to se vsadím. 85% ()
Galerie (8)
Zajímavosti (19)
- Pri príležitosti 50. výročia natočenia filmu bol na MFF Karlove Vary predstavený kompletne zreštaurovaný z nosiča Digital Cinema Package. (Raccoon.city)
- Stanislav Barabáš odmietol režírovať tento film. (Raccoon.city)
- Film sa nakrúcal v Bratislave a Nitrianskej Blatnici. [Zdroj: www.sfd.sfu.sk] (rudeboy)
Reklama