Laurence Anyways

[FFF 2013, Sydney] Trend nastolený v "LAI" sa posúva do roviny epického rozprávania kde sa kladie ešte väčší dôraz na podchytenie zložitosti jednotlivých charakterov a ich harmóniu s prostredím v ktorom žijú. Xavier je síce zarytý nostalgik, ale nezabúda ani na fakt, že je rok 2013 a samoúčelne topenie sa v retro prvkoch je už dávno pasé. Preto ich primárne využíva ako pôžitkársku kulisu spoza ktorej necháva vyniknúť nástojčivý boj o milovaného partnera čo by bolestný prienik rozorvanej lásky, duševného antagonizmu a vyhasínajúcej nádeje. Ohromujúce rozvrhnutie scénosledu (s jemným dotykom magického surreálna) zasadené do vypiplanej mizanscény umocňuje skvostne vybraná hudobná zložka (ach ten Moderat), pestrá práca s kinematografom (plíživé jazdy, jump-cuty, camera-on-shoulder, zoomovačky...) a v neposlednom rade špičkové vystúpenia dvojice Poupaud/Clément (nonšalantné finesy sa spontánne dopĺňajú tými frenetickými). Zatiaľ najvyspelejší Dolan. (09.04.2013)

Mohl bych se samozřejmě dlouze rozplývat nad originální invencí, která nachází své nejvýraznější těžiště především v obrazové a zvukové části filmu, nad příběhem, který není samoúčelnou marginálií v rámci sexuálního sebeurčení jednotlivce nebo nad tím, jakým způsobem jsou tu ilustrovány jednotlivé postavy. Ano, to všechno tvoří z LAURENCE film v každém ohledu pozoruhodný. Protože on je pozoruhodný. A to je jeho slabina. To, co jsem obdivoval na předchozích celovečerních snímcích Xaviera Dolana, tedy jakési propojení reality a podvědomí (nebo-li snu), práce s metaforou, opojení vlastní fantazií i inspirací, je tady najednou jakoby předimenzováno. Film čili téma ztrácí svou sevřenost existencí mnoha nadbytečných scén, které by bylo dobré vynechat (několikaminutová sekvence na zimním ostrově, která je sice sama o sobě opticky nádherná, ale narativně hluchá), naopak až zbytečně šetří ironií, která byla v Dolanových filmech vždy dominantní (v tomto směru se nejlépe daří scénáři v dialozích mezi titulním hrdinou a jeho matkou a mezi hrdinovou přítelkyní Fred a její sestrou). Vezmeme-li v úvahu fakt, že Dolan na svém novém filmu pracoval více jak dva roky, je přece jen smutné, že nedokázal dát LAURENCOVI osobitější tvář a namísto toho jej nechal utopit v bezmezném nekonečnu své duše. (11.11.2012)

Keď niekto dokáže v tak mladom veku vytvoriť tak originálny, citlivý a vnímavý film s absolútne nezameniteľným typickým rukopisom, tak ma napadajú len dve slová. Génius a rešpekt. Spolu s Mommy komplexne to najlepšie od Dolana. Oznámiť celému svetu, že sa cítite byť ženou, to si vyžaduje riadne gule. Obzvlášť keď ste muž, ktorý by ich radšej ani nemal. V Laurence Anyways dokázal Dolan vytvoriť opäť niekoľko nezabudnuteľných scén. Jednou z nich je rozhovor mami so synom v kuchyni. Tvrdé, no zároveň milujúce rady matky. „Nikdy si nedovoľ byť prekvapený. Ak máš problémy, hocijaké, vysporiadaj sa s nimi.“ Laurence: „Takže, budeš ma stále ľúbiť?“ Mama: „Stávaš sa ženou alebo idiotom?.“ Ďalším dezertom je vizuálne nezabudnuteľný, videoklipový príchod Suzanne Clement na večierok. Alebo nečakaná spŕška vody v obývačke. Tých scén bolo proste niekoľko. Tento mladý chalan pracuje vždy s náročnými a kontroverznými témami, no dokáže ich poňať citlivo, neurážlivo a pritom vyhrotiť emócie na maximum. Ach Xavier, ľúbim ťa za filmy, ktoré na tento svet prinášaš. (20.01.2018)

Toto že je jeden z TOP kanadských filmov posledných rokov? No ďakujem pekne... Príbeh o mužovi, ktorého najväčším životným snom je stať sa ženou, a v 30ke to začne realizovať. Námet vcelku zaujímavý, ale preboha 3 hodiny? OK, tá dĺžka filmu by nebola až tak zlá, keby mal ten príbeh nejaký normálny spád a zaujímavejší priebeh. Ale toto ma strašne ubíjalo a bol to jeden z tých filmov, kde som sa nevedel dočkať konca - nie preto, že by som bol zvedavý na to ako sa to celé vyvinie, ale preto, aby už proste konečne po tých dlhých nekonečných naťahovačkách skončil. Tak po 3-hodinovom boji som sa dočkal. Čo si z tohto príbehu odnášam? Asi ani nič. V dnešnej dobe sa totiž už toleruje takmer všetko od bi,cez homo až po trans. Takže u mňa strašne ubíjajúci príbeh, ktorý sa vliekol večnosť. Ale dávam 1* za zaujímavý námet a sľubný začiatok (asi tak prvá štvrtina filmu). Nič viac. (10.01.2014)

Na své předlouhé stopáži nezvládnutý film. Četné záběry na detaily obličeje, které vyvolávají pocit osmělosti a nepochopení okolím, se opakují tak často, až to zavání manýrou - stejně jako neostrá a roztřesená kamera. Realistický způsob vyprávění najednou v půlce dostane přídavek v podobě snových sekvencí (motýl vylétajcící z úst, vodopád v obyváku - to byla až směšná metafora očistného osvobození, déšť šatů - vizuálně krásný, ale samoúčelný)____ Film působí chladně i proto, že postavy nemají hlubší city, ale jenom pocity.I přes délku filmů mi chybělo vykreslení charakterů. ___ Herecky je to taky problematické, protože hlavní hrdina svůj přerod a reakci na nutně šokovanou odezvu okolí podává příliš tlumeně, nevýrazně. Hrdinka je zajímavější, její šok, zdánlivé smíření a předem ztracený boj proti tlaku okolí, vyznívají mnohem uvěřitelněji. Zoufalý, hysterický záchvat v restauraci téměř dojímá, protože se rve o svou lásku a zároveň je jasné, že už je na konci sil. ____ Režisér se až příliš opájí obrazem a nedokáže filmu dát jednotnou linku. Scény s matkou - vtipně ironické, a přitom smutné i důstojné zároveň, působí dojmem, jakoby byly z jiného, lepšího snímku. /11. 11. 12./ (11.11.2012)