Režie:
Christophe HonoréScénář:
Christophe HonoréKamera:
Rémy ChevrinHudba:
Alex BeaupainHrají:
Ludivine Sagnier, Chiara Mastroianni, Catherine Deneuve, Louis Garrel, Miloš Forman, Radivoje Bukvič, Zuzana Zlatohlávková, Paul Schneider (více)Obsahy(2)
Z Paříže 60. let do současného Londýna. Madeleine se svou dcerou Verou proplouvají tanečním krokem skrze životy mužů, které milují. Ale láska může povznášet i bolet, umí být radostná i hořká. Elegie na ženskost a vášeň, elegie, která tu a tam propuká v hudbu. (oficiální text distributora)
Videa (3)
Recenze (30)
Nejen vyznění snímku je nejasné, ale i jeho myšlenka balancuje a neví, kam se přiklonit. Celou dobu sledujete film, kde si to rozdává každý s každým. V podstatě je zde řečeno, že je jedno, že milenci k sobě chovají jen minimální city. Na konci ale Deneuve vyhopsá do schodů a pronese "hlubokou" myšlenku, že důležitá je hlavně láska. Jeden výžlebt ale nemůže změnit něco, co do diváka hustil už více než dvě hodiny předchozí děj. ()
Tu pravou lásku potkáme jen jednou za život. A pokud ji ztratíme, zvládneme žít dál, ale nezvládneme se pohnout z místa. Opravdu krásný film. Depresivní a přitom tak milý, s pravou francouzskou lehkostí a šarmem. Hudba je nádherná a pro mě se stane srdcovou záležitostí stejně jako třeba Amélie z Montmartu. Chiara Mastroianni je okouzlující žena, herečka a zpěvačka. Jedna výtka - škoda, že to nemá příjemnější stopáž, je to místy maličko utahané. ()
Dvě a čtvrt hodiny sledovat pestrý sexuální život několika dospělých a patrně i inteligentních lidí, kteří se k tomu ještě vzájemně chtějí anebo nechtějí anebo vlastně ani nevědí, zda opravdu chtějí nebo nechtějí. A do toho se v dost zbytečných písních dovídat moudra, že je lepší být milován než milovat nebo že je dobré být věrný. Zatraceně promarněný čas. Ta jedna hvězdička je tak akorát za Chiaru Mastroiani. Ne za její roli nebo herecký výkon, ale za její osobitý půvab. ()
Francouzské drama o absolutní relativnosti lásky a jejích následcích s Catherine Deneuve v jedné z hlavnch rolí (pozor: zpívá) se snaží o tolik přesáhů, až nakonec přesáhlo sebe sama. Zaprvé je přetažená stopáž, zadruhé děj je natolik propletený a situovaný do tolika časů a prostorů, že v důsledku se celý film rozpadá do několika povídek, které charakterizuje určitý rok a místo (stačí říct: 1968 Praha nebo 2001 Kanada). Nejhezčí pasáže jsou z Francie 60. let, pak už je to celé takové smutné, rozvleklé a symbolistické... ()
41 let, tři hlavní města, tři jazyky, šest hlavních postav, 139 minut.... a rozvleklejší by to snad ani být nemohlo. Šarm i žánrové hrátky(zmatenost je všude) ustoupili a zůstal jen průběh bez jakéhokoliv nitra. Tím spíš mě to mate, že je pod scénářem podepsán mimo jiné i Adam Thirwell, autor mile satirické a promyšlené(a v Les Chansons d'amour citované) Politiky. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (1)
- Catherine Deneuve (Madeilene) a Chaira Mastroianni (jako dcera Věra) jsou ve stejném příbuzenském vztahu i ve skutečnosti. (Michelle75)
Reklama