Kohout na víně

Moje teprve druhá Schweigerovka. A něco na způsob biologičtějšího Kolji. Téma nenadálého otcovství a problémů spojených s jeho přijetím je bohužel drceno vysokou mírou nerealisičnosti. Hlavní hrdina, tedy biologický otec dítěte, už od začátku působí uvolněným dojmem a že ho tato situace vlastně vůbec nezasáhla, což si protiřečí s jeho vlastním výrokem, že neví, co s tím. Během poloviny se film až zbytečně přehupuje v zdlouhavou, natahovanou kaši, která se zdá nemít konce. Slibný začátek tak vyplýtval veškeré zbytky potenciálu a zbyla jen snaživá, ale nudná skořápka. Líbilo se mi hudební podkreslení, snažící se navodit až emotivní atmosféru, nicméně tentokrát to nefungovalo tak dobře, jako třeba v Kuřeti s ušima. To mi připomíná... co jen přijde příště? Cvrček na stáži? Jinak Til si opět až egoisticky odkroutil jak režii, tak i hlavní roli, kde stejně tak jde v druhé řadě o psaní scénáře a lehké zasazení do filmového průmyslu. Tak si říkám... není to skoro jako boření asi už páté zdi? Film se mi tedy nezdál úplně nepovedený, ale když jsem se začal ani ne v půlce nudit, nevypovídá to ani o tom, že by dostál svého nemalého potenciálu. Milé, ale nesympatické. 50% (25.02.2018)

Til Schweiger je skvělý herec, ale jako režisér musím říct, mi zatím moc nesedí. Neříkám, že Kohout na víně je špatně natočený film. On možná není ani špatně natočený, jen je natočený tak neobvyklým způsobem, že bude chvíli trvat, než si na to koulení, poulení a vyšpulování očí před kamerou já zvyknu. Je to totiž hlavní devizou filmu. Ve výsledku je film víc bláznivý, než ze života, což je určitě k dobru, protože občas je takové filmy taky potřeba dát. Na druhou stranu je tady Til dost nemastnej a neslanej a vše vynahrazuje jeho dcera, která je jeho skutečnou dcerou, a která naprosto suprově hraje rozmazlenýho spratka tak dobře, že kolikrát nejde ani nevěřit, že to hraje. Til přes to všecko ale jenom hodí věci za hlavu a jede dál svůj život neživot v bytě, kterej vypadá jak radio stanice islandských telekomunikací. (10.03.2013)

Ještě než si zajdu do kina na Kuře na švestkách, kouknul jsem se v televizce na Kohouta na víně. Pokud má někdo rád koulení očima, tak tady si pošmákne. Mrkání, pokukovaní, koulení, zkrátka z očního hlediska velmi zajímavej film. Očaři tady budou ve svým živlu. Krom očí se tady jedná ještě o nějaký ty rodinný krindy pindy, ale to není podastatný, podstatný je, že jsme všěichni viděli Tillovu dcerunku jak umí mrkat očima. Zkrátka je to velkej oční vodvaz tenhle film. (20.11.2012)

Nedosahovalo to až takých mét ako Bezuchí zajkovia, ale je to spôsobené najmä tým, že tu je výrazný posun miestami až k dramatickému žánru. Inak je to asi dosť podobné reálnemu životu Til Schweigera, A samozrejme nesmie chýbať aj jeho dcéra. I keď vo filme Bezuchí zajkovia si zahrali všetky 4 deti. Inak tuna nehrá Luna Schweiger, ale jej sestra Emma Schweiger. Za zmienku stojí aj príjemná hudba. (14.08.2012)

Začátek nic moc, přechytřelé děcko bylo dost protivné, a kromě nepřehlédnutelného charisma, kterým Til disponuje ve značné míře, nebylo čím zaujmout. Naštěstí se to slibně rozjelo za podpory výborného soudtracku a docela dobré zábavy obou tatínků, včetně čím dál milejší dcerušky a sympatické Katariny. Story, hudba, režie celkem za 3, čistá hvězda patří Tilovi za svou personu i ukočírovanou režii a výběr hudby. (04.01.2013)