Jen Bůh odpouští

Je to vydarený umelecký thriller od Nicolasa Winding Refna. Má dosť dobrý príbeh o Američanovi žijúcom v Bangkoku, ktorý sa tu so svojou rodinou a priateľmi venuje nelegálnym obchodom. Ale keď raz jeho brat znásilní a zavraždí mladé dievča zarábajúce si vlastným telom, rozbehne sa kolotoč pomsty, keďže jeho matka, šéfka zločineckej organizácie, ale aj policajný dôstojník s nekompromisnými metódami sa nezastavia, až kým to celé neskončí v ich prospech. A muž sa musí rozhodnúť, ako sa k tomu celému postaviť. Spracovanie sa mi páči, ale k dokonalosti tomu ešte trochu chýba. Téma pomsty už bola spracovaná mnohokrát a všetkými možnými spôsobmi, ale aj tak to dokáže stále nadmieru zaujať. Film sa väčšinu času nesie v úplne pomalom tempe, takže o nejakom zbesilom akčnom thrilleri sa tu určite hovoriť nedá, no s tým aj tak nemám ani najmenší problém. Dej je aj napriek svojmu minimalizmu zaujímavý, nájde sa tu množstvo výborných situácií, pôsobí to tak zaujímavo nejednoznačne, správne úchylne a navyše sa to po celý čas nesie v skvelej atmosfére. A občas zaujme aj nejaká krvavá sekvencia, dokonca nechýba ani karaoke, takže tu sa je po celý čas na čo pozerať, umelecký dojem je výborný. Čo sa týka akcie, očakávane to o ňu ide až na poslednom mieste, takže jej moc nie je a ešte aj z nej je časť mimo záber. Ale nemyslím, že by to bol problém, pôsobí to dostatočne surovo a krvavo, takže svoj účel to splní. Herecké obsadenie je na tom dobre, tu prakticky ani nie je plnohodnotný hlavný hrdina, skôr sa priestor delí medzi niekoľko výrazných, ale bavili ma všetky. Ryan Gosling, postava jeho matky, priateľky, policajný dôstojník, tu nemám problém. Réžia a technická stránka sú perfektné, prvotriedny vizuál, skvelá atmosféra, vynikajúca kompozícia záberov a skvelé využitie atraktívneho prostredia, hlavne interiérov, takže nemám čo vytknúť. A chválim aj hudbu, miestami mi veľmi sadla. Na plné hodnotenie to síce nie je, k tomu by som potreboval ešte trochu upraviť scenár, ale aj tak som veľmi spokojný, úplne nekomerčný film a v rámci Refnovej tvorby si ma získal najviac. 81% (21.07.2013)

Refn začítná koketovat s režisérskou onanií, oproti Drivu, kde měl dokonale odhadnuté do jaké míry může styl šlapat na paty obsahu, jsi tentokrát nedokáže stanovit žádné hranice a naprosto se poddává pouze způsobu vyprávění. Budování atmosféry tedy funguje výborně, jen pod ní nic nehledejte, protože nic nenajdete. (12.06.2013)

Řekl bych že pro všechny kterým se Drive líbilo minimálně tolik jako mě, připravil Refn v úvodních minutách dokonalý šok. Nicméně po určité době až se divák prokouše přes haldy neonových scén, ve kterých se kašle na jakýkoliv dialog a divák je nucen trpně sledovat něco co hodně z dálky připomíná film, se přecejen začné rýsovat příběh, který stojí za trošku námahy. Refn nezklamal a natočil revenge movie po svém. Zajímavé, ambiciózní a určitě dám reprízu. Valhalla Rising to naštěstí není. 55% (15.09.2013)

Věnování a poděkování Jodorowskymu a Noému... Jo, Refn by hodně chtěl být jako oni. Ze začátku je to "on se tak snaží, zív", což se ale kupodivu pomalu změní na "on se tak snaží, dík". Scény s repetitivním hudebním podkladem byly lahoda, až jsem se musela usmívat jako idiot. To, jak mě poslední dobou Refn sral (Drive, kecy o Trierovi), díky téhle laskavosti začalo trochu odeznívat (jen si to zas nesmim číst). Takže klidně sem s něčím dalším... Ale stejně je to píčus. (06.06.2013)

"It's a little more complicated than that, mother." "Meaning what, exactly?" "Billy raped and killed a sixteen year old girl." "I'm sure he had his reasons." ____ Surreálný pseudo-art v té nejlepší formě, neskutečně vymazlený psychedelický bad-trip, audiovizuální gore terno, a v neposlední řadě famózní pocta tvorbě Alejandra Jodorowskyho a Gaspara Noého, ve který dánský král neo-noiru N.W. Refn nejlépe využil svou absolutní tvůrčí autokracii - jde spíš o takový tvůrčí fuck-off, v kterým si dělá co chce, a dělá to kurevsky dobře. Přestože snímek staví na poměrně jednoduché synopsi, jeho primární devizou je famózní nekonvenční forma, nekompromisně převažující nad obsahem, a disponující mnoha endogenními strukturami a metaforickými abstrakcemi - ty jsou ztělesněné v mnohdy nesouvisejících hypnotických obrazech, tzv. nespecifickém transferu, častokrát explicitně reflektující násilí, melancholicky rozjímavých pohledech, a zejména pak v neuvěřitelně podmanivé vizuální stylistice, která má úchvatné spektrální scenérie a kompoziční aranžmá jednotlivých barev. Celkový nekomfortní zážitek a psychosomatická arytmika je umocněna jako vždy fenomenálním ambientním podkresem Cliffa Martineze. Ryan Gosling zde navíc nejefektivněji využil své herectví očima.... Resumé? Provokativně iritující neo-noirový zážitek pro ty nejotrlejší a nejnáročnější diváky, na který jen tak nezapomenu - prostě a jednoduše jeden z nejvíc podceňovaných snímků posledních let. Vsadím se, že kdyby danou premisu zrežíroval kupříkladu David Lynch, Hitchcock, Coppola, Nolan, Fincher či jiný známější režisér, bylo by momentální hodnocení nejmíň o 30% výš.... VERDIKT: 8,6 bangkokských neonů z 10 [#LSDJEKÁMOŠNEŽRÁDLO] (08.08.2020)