Tyranosaurus

Velice povedený režijní debut. V nepříjemném, civilním a značně sebedestruktivním dramatu však divák díky uvěřitelnosti a přesným hereckým výkonům překousne i to, že podobných sociálních sond do z*urvených životů už tady bylo nespočetně mnoho. Práce s kamerou, zvuky a psychologií postav na debut velice zdařilá. A ten emocionálně strhující závěr! (15.02.2012)

Tenhle film se pro mě na letošním festivalu stal filmem číslo jedna. viděla jsem jich během 5 dnů 18 a z toho 12 jsem dala 4 a víc hvězdiček, protože volby jsme měli s billyadorem víceméně opravdu šťastné. Tohle drama mě ale svpjí civilností, citlivostí, lidskostí a uvěřitelností dostalo do kolen. A že bylo chvílemi opravdu temné. Pokud si tedy myslíte, že lidé z výstavních čtvrtích v barácích 5+1 s dvougaráží mají skvělý a pohodový život, podívejte se na tenhle film. Ceny to v Sundance posbíralo zcela oprávněně. (09.07.2011)

Pravá nefalšovaná depka, která stačí tak jednou za dva měsíce, víc bych asi neunesl. Takové příběhy bez východisek umí Britové točit jak na běžícím pásu a těžko je hodnotit hůř než čtyřmi hvězdami. Otázkou je, zda vůbec stojí za to koukat na tento typ filmů, jelikož na chuti do života fakt moc nepřidají...75% (22.06.2015)

Solidně natočený drama o domácim násilí na jedný straně a smutku ze ztráty blízkýho člověka na straně druhý. Témata se samozřejmě pravidelně objevujou v různorodejch snímcích. Předností Tyrannosaura jsou ale velmi dobrý herecký výkony, díky kterym vypadaj osudy dvou hlavních hrdinů opravdu realisticky. Jako vždycky se s tim Britové nepářou a atmosféra je místy dost depresivní a intenzivní. Znova to vidět nemusim, ale čtvrtou slabší hvězdu prostě musim přidat za ty herce v hlavních rolích. (08.02.2012)

Pozostatky z Jurského parku. Či skôr prevedenie krátkometrážnej prvotiny Paddyho Considinea do celovečerného debutu, pohrávajúceho sa s existenciálnou trýzňou a stratou zmyslu premárnených životov dvoch osamelých zblúdilcov, žijúcich uprostred šedivej okrajovej štvrte severoanglického Leedsu. Neokázalosť a civilnosť ako samozrejmé trademarky britskej nemainstreamovej (alebo nielen tej) tvorby, tvoria aj Tyrannosaurovu neoddeliteľnú súčasť. Film ľahko preložiť ako vztýčený prostredník otvorene ukazujúci k Bohu, ktorý nie a nie Josephovi pomôcť. Nie sú nám predkladané žiadne manipulatívne, či iné lacné prostriedky, ktoré by iba vnucovali povrchne empatické cítenie s postavami. Práve naopak. Emócie musíme hľadať sami, za zachmúrenými tvárami ústredných postáv, nevidiacich zmysel svojho ďalšieho bytia, za šedivo strohými kamerovými kompozíciami. Avšak stretnutím Josepha a Hannah pomaly začnú praskať ľady, hoci ich úplné nalomenie je len na divákoch. Hyper-optimista by mohol namietať, že z filmu boli vystrihnuté všetky scény ukazujúce nám postavy vo svetlých okamihoch, v okamihoch, keď ich životmi sprevádza šťastie. Ale práve metódou absencie čohokoľvek pozitívneho však Considine silnejšie podtrhuje šedivú realitu tej fázy života, keď vysloviť viac ako len vetu Nemám nikoho, je nemožné. Komorné, neprikrášľujúce, depresívne i asketické a nehľadajúce svetlé stránky života tam, kde nie sú, to je Tyrannosaur. Britský civilizmus v duchu Kitchen sink drám Linsay Andersona či Kena Loacha, za ktorého postupné zarývanie sa pod kožu môže predovšetkým Peter Mullan v hlavnej úlohe. Ten, kričiaci po vzore Mela Gibsona Freedom, len potvrdzuje svoj kultový herecký status. 85% (03.06.2012)