Hoši o ou kodomo

Šinkai a jeho óda na smrť a starých Bohov. Zoberte mýtus o Orfeovi, zahaľte to do hávu Miyazakiho animácie, dajte tomu umelecký vizuál alá Makoto Šinkai a dostanete jednu z najpôsobivejších fantasy anime za poslednú dobu. Veľmi meditatívne, veľmi inšpirujúce a nebyť konca tak aj v rámci žánru hraničiace s dokonalosťou. Bohužiaľ koniec narúša tak starostlivo budovaný koncept a vytvára štrbinu vo vzťahoch, ktoré boli inak znázornené bez výraznejšej chyby. A to zamrzí. Inak sa jedná o pôsobivé dielko jedného z veľkých súčasných anime talentov. A mačička Mimi, starý bohovia a upršaná príroda bola presne to, čo som potreboval od tohto filmu a aj som to dostal. Skoro 5*.Tenmonova hudba zase raz pohladila zmysli. (12.08.2014)

Druhé zhlédnutí - Shinkai zde opravdu poněkud odbočuje od svého zaběhnutého stylu a snaží se vytvořit velkolepější dílo ve stylu Miyazakiho Mononoke Hime či Laputa, ale nedaří se to zcela, ač o pěkný příběh se rozhodně jedná, jen trochu nedotažený a snad i lehce chudý co se postav týče. Nicméně animace je tradičně velmi působivá, hudba zdařilá, "kočička" Mimi kouzelná a přes některé špatně zvládnuté momenty snímek zaujmout dokáže a v žádném případě nezklame ani neurazí. (05.10.2019)

Opět naprosto nádherné. Jak po příběhové stránce, tak vizuálního zpracování, byť obojí bylo tentokrát trochu jiné. Protože ze začátku to sice působí jako pouhé házení různých nápadů na jednu hromadu v rámci té cesty do tajemné země z důvodu, kde si každý musí usoudit sám, zda je to správné. Jenže potom se tam dějí situace a řeknou věci, až ten konec do sebe zapadne a postavám dojde, co je správné. Takže já jsem byla spokojená  :) (11.02.2024)

Na jednu stranu Šinkaiův film před diváky rozprostírá úctyhodně komplexní fantaskní svět se spletitou mytologií. Jenže bohužel to všechno je zde zcela kontraproduktivní. Věčné konstatování jmen různých částí a prvků tohoto světa, permanentní ustavování vztahu fantasijní říše k realitě a konstruování rigidní mytologie paradoxně zaslepuje pravou podstatu snímku, kterou naopak představuje, či by mělo představovat vyprávění o překonávání zaslepené bolesti ze ztráty někoho blízkého. Fantaskno, které by mělo plnit symbolickou roli pro niterné pocity postav, zde svou zatvrzelou konkrétností a překombinovaností přestává plnit svou funkci, což vede k tomu, že emoce musejí být vyjadřovány v přímočarých monolozích. Stejně nevyvážený je film i v dílčích motivech, potažmo atrakcích, kterými se chce zalíbit svému cílovému publiku, teenagerům. Samoúčelná krvavost se potkává s křiklavou roztomilostí a pitoreskností, a také ústřední motiv nelehkého a bolestného hledání osobní cesty životem po zničující ztrátě je současně rozváděn do komplexních myšlenek, ale i ztvárněný s polopatičností a naivitou. Jako protipól Šinkaiova snímku se nabízí geniální Vital Šinji Cukamota či anime Dopis pro Momo, které také expresivně zpracovávají vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, ale téma a metafora v nich jsou v dokonalé rovnováze. (23.08.2014)

Jak už ostatní zmiňovali, první polovina naprosto jasně překonává tu druhou. Nemůžu ale říct, že by mě to nějak nudilo. Podobnost s Mononoke a Laputou, mými oblíbenými filmy, se nezapře, jen už to není tak dechberoucí a překvapivé. Čekal jsem větší úžas, Agartha mě trošičku zklamala. 7/10 (02.01.2012)