Terapie láskou

Tragikomedie, jejíž typ humoru mi k mému velkému překvapení hodně sedl (jindy se mi na něj nedaří tak dobře naladit, pokud vůbec) a po většinu filmu jsem se solidně bavil (na druhou stranu, nebyl to žádný hláškostroj, vtip vyplýval spíš ze situací samotných). Ani dramatické momentky vyloženě neselhávaly nejvíc se mi líbila ta s proslovem De Nira, ve které mě o svých citech naprosto přesvědčil, za to před hereckým bardem smekám svůj imaginární klobouk. Romantiky překvapivě ve filmu moc nebylo (přišla na řadu také hodně pozdě), a když už se objevila, měla nulový emoční efekt (viz závěr, který se sice dal odtušit už na začátku snímku, avšak přesto mi přišlo jeho provedení hodně zpackané). Ale za vydařené 3/4 filmu to ty slabší 4* ještě budou. „Proč by měla být coura?“ - „Po večeři u Ronnieho mi řekla, a to cituju: Můžeš jít ke mně a opíchat mě, pokud teda budeme potmě. Konec citace. A pořád ještě nosí svatební prsten. Takže je to taková věrná coura provdaná za mrtvolu.“ (24.12.2013)

Dosud mi nebyla diagnostikována žádná duševní porucha, nikdy jsem neběhal oblečený do pytle na odpadky, nemám v plánu řádit v kotli Philadelphia Eagles, ze zásady nepronásleduji žádnou ze svých manželek a přesto jsem Patovi hrozně rozuměl. Ale taky jsem mu záviděl, protože duševně porouchaná Tiffany měla v sobě tolik energie, že nemám nic proti tomu ztratit se na chvíli v jejích očích. Do jejího příchodu jsem se nijak zvlášť nebavil, ale pak se pozitivní myšlení změnilo z teoretických plků v úžanou realitu. (17.03.2013)

Skvostná romance, která ví, že ke štěstí se člověk musí holt občas probrodit i sračkama. A že každej má svý slabý místa a traumata, ale o tu zvedačku by se nakonec měl pokusit. Prostě doják jako prase, napěchovanej energií díky virtuózní režii, která si dokonale vodí na blízko herce i na dálku lítající kameru. Nej z letošních oscarovek. „Cítíš ty emoce?“ Cítím... a chci do toho jít, i když se mi chtělo chcípnout. (21.01.2013)

To jsou mi zase homoódy a enormně přebušená procenta! Prý "nejorginálnější romantická komedie", "skvostná romance" a podobné výstřiky životem zklamaných vdov a obézních hochů, co nepokrytě vyleštili u Hladových her. Hovno, je to terapie žehem. Základní kostra postav nepatrně originální je, protože tokání mezi nymfou s přetočeným tachometrem a maniodepresivním pacošem tu snad ještě nebylo, ale o komedii nemůže být řeč, romantické to je asi jako morová rána, a tak nakoupíte jen dvě hodiny oscarově klišovitého žvanění zakončeného hříšným kancem, u kterého by pošel nudou snad i závodní psychiatr. Pravdou je, že slečna Lórencová by už jen svým medovým basem mohla úspěšně napomáhat při odběru spermatu, a tak se u toho dá alespoň trochu rozjímat o čvachtání v loužích a polohových závodech v olympijském bazénu. Ani Bredlyho tentokrát nezabili, je sladký a hraje jako o život a na své si tak dozajista esteticky přijde i menšina s rektálními teploměry. (11.02.2013)

Nemůžu říct, že bych se nebavila - i když bych snesla celkovou stopáž tak o 15 minut kratší. Ale obávám se, že za 2-3 týdny si z celého filmu budu pamatovat tak akorát scénu v bistru s debatou o sexu a to, jak si Bradley Cooper stěžuje jaký byl Hemingway hajzl. Celkově je to lehce nadprůměrná romantická komedie. Souhlasím s názorem, že Bradley Cooper předvedl mnohem víc než Jennifer Lawrence. (25.07.2013)