Atentát na kulturu

Tak jsem konečně proslulý Atentát viděl. Je to vlastně svým způsobem od tvůrců geniální exámpl myšlení zadkem. Reportáž dokáže dvěma skupinám sdělit zásadní věc: nonkonformním jedincům, kde se formují jiní nonkonformisti a vlastně i politická opozice, a mladejm to sdělí, v jakým jsou normalizačním srabu, když je autoři konfrontují se záběry Woodstoku. A tomu zbytku, co to tehdy viděl, to bylo nejspíš úplně fuk. (06.04.2017)

Mám propagandu shodit (už jen z principu), anebo ji ocenit, protože jsem cítil mrazení v zádech? (Mrazení z toho, že takové očerňování bylo tehdy státem oficiálně posvěcené a že lidi takový stav měli za normální.) Původně jsem byl pro ocenění, protože to celým filmem prostupující pomlouvání bylo vlastně dost působivé (až pozoruhodné). Copak je ale možno brát propagandu s nadhledem jen proto, že je natočena špatně (= nápadně zaujatým způsobem)? U slavného Triumfu vůle s tím evidentně lidi problém nemají (77 % na CSFD): Opěvují u něj mizanscénu nebo střih a často zcela pomíjejí hrůzný obsah. - Protože to je historie a nemůže se to vrátit? Omyl. Stačí se podívat na činnost hnutí Naši. A stejně tak může dnes dojít i k útoku na kulturu - viz Nečasův projev na adresu skupiny Pussy Riot ("vrchol nevkusu", "je nutné zabránit některým módním politickým projevům"). Sečteno podtrženo, já tenhle pamflet prostě MUSÍM hodnotit nízko. Protože dnes je (někomu) k smíchu, ale zítra? (31.03.2013)

Jak jen poděkovat StB za tento skvost? I přes určité faktografické nedostatky (nedozvěděl jsem se např., v čem konkrétně spočívala skutková podstata trestného činu výtržnictví obžalovaných) a celkovou nesystematičnost patří Atentát na kulturu, unikátní dokument plný krásných autentických záběrů, bezesporu k tomu nejhodnotnějšímu z produkce Československé socialistické televize. Příjemně překvapilo, že se tvůrci dokumentu nespokojili s pouhou prezentací svých oblíbených (později kultovních) kapel, nýbrž sami přicházejí s řadou nadčasových myšlenek, které by neměly upadnout v zapomenutí, jako např. "...platí princip rozkoše a nikoli už princip výkonnosti. Akustické narkotikum otřásá a boří i zákony států...", jež vhodně ilustrují i dobovými svědectvími: "Student, který koncert skupiny sjednal, později prohlásil: Mohu říci, že když skupina na plese vystoupila, byli jsme otřeseni." O mimořádné zásluze, jakou měl tehdy tento pořad o propagaci "druhé kultury" a jakou byl vzpruhou pro seběvědomí vzájemně o sobě nevědoucích spřízněných duší, netřeba ztrácet slov. (01.06.2013)

K tomuto mám veľmi zvláštny vzťah. Prvýkrát videné v telke kedysi pred rokom 1989. Okamžite zaujalo, na základe videného som sa snažil dostať sa k nejakým výtlačkom, kópiám časopisu VOKNO. Snaha síce viedla k úspechu, no len čiastočnému: do rúk sa mi dostali akési katolícke disidentské letáky z Ríma a slovenského exilu. Tam však namiesto undergroundu dominovalo velebenie Slovenského štátu a tak. Chválenie hnedej totality v červenej namiesto Plastikov: ach, jaj. Film ako taký mal osobne účinok úplne opačný ako zamýšľaný, také texty (o pálení kníh a ničení kultúry režimu) som chcel čítať, také koncerty navštevovať. Dnes, po opakovanom pozretí počujem dramatický komentár ako z programu "Federálna kriminálna ústredňa pátra a informuje" hlásajúci spústu umne namiešaných dezinformácií, ktoré neznalcovi neodhalia oveľa viac ako vtedy. Počuť hudbu, ktorá mnohých odradzuje dnes, ako odradzovala "slušných ľudí" v čase vzniku. Šikovná propaganda. Len by ma zaujímalo, koľko z divákov vtedy získalo presvedčenie o asociálnych výtržnických vlasatcoch, tvoriacich nepočúvateľné bľakoty a u koľkých to pozitívne zarezonovalo - presne opačne ako zarezonovať malo. Dodatok (október 2013) - Ivan Martin Jirous alias Magor si v čase odysielania filmu v Československej televízii sedel v base. Vo svojich listov z väzenia dokument veľmi chváli a vyzdvihuje práve preto, že napriek ostro kritickému sprievodnému slovu podáva pomerne verný obraz akcií undergroundovej dobovej kultúry aj s tamojšou atmosférou. (02.04.2013)

S tímto úděsným komunistickým dokumentem mám velký problém. Je to samozřejmě myšleno jako denunciační svinstvo, nicméně úplně přesně si vybavuji večer, kdy jsem viděl TV "premiéru". A jak mě to "hudebně" nebo chcete-li "kulturně" nadchlo - přesně naopak, než ti propagandističtí pitomci zamýšleli. A druhý den toho byla plná škola i hospoda a zůstalo mi to na celý život, od 17 let....takže si to asi pár hvězd zaslouží, ne? Tak to se jim tedy povedlo stejně jako o pár let později text "Nová vlna se starým obsahem"... (17.05.2013)