Vous n'avez encore rien vu
You Ain't Seen Nothin' Yet
Režie:
Alain ResnaisKamera:
Eric GautierHudba:
Mark SnowHrají:
Mathieu Amalric, Lambert Wilson, Anne Consigny, Michel Piccoli, Sabine Azéma, Hippolyte Girardot, Pierre Arditi, Andrzej Seweryn, Anny Duperey (více)Obsahy(1)
Slavný dramatik Antoine d’Anthac dává svolat všechny přátele, kteří někdy hráli v jeho hře Eurydika, aby po jeho smrti přijeli nejen na jeho pohřeb, ale také na představení této hry v pojetí avantgardního divadelního souboru. Mají život a smrt, ale také láska až za hrob ještě dnes na jevišti místo? Rozhodnout mají ti, kdo přijeli splnit poslední přání zesnulého přítele. Alain Resnais natočil ve svých téměř devadesáti letech další z překvapivých filmů. Výchozím bodem jsou mu dvě hry Jeana Anouilhe, ale tvůrci nejde jen o dialog mezi divadlem a filmem: inscenace se pro něj stává příležitostí k sebereflexi, ke hře mezi životem a scénou, mezi modernou a klasikou. A také k odkazům na jeho starší díla, na otázky, jež zůstaly nezodpovězeny. Jako by velký francouzský umělec chtěl tímto snímkem uzavřít svou víc než půl století dlouhou dráhu, obklopen herci, které má rád. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (12)
Tolik dobrých herců a taková nuda? MFF jsem v roce 2012 neodstartoval štastně ( nicméně to byl nejslabší kus, takže vlastně dobře, že jsem ho měl hned za sebou :-)). Jistě na tom má podíl i častá diskrepance mezi obrazem a titulky. Francouzštinou žel nevládnu a člověka hodně otravuje, když musí hlídat, jestli jsou titulky pozadu či napřed... Příběh sliboval mnohé. Ano, láska a smrt jako silné téma. Ale jen jako dekor pro odehrané divadelní představení? Prostě mě to nechytlo. ( 47. KVIFF ) ()
Snivé, kouzelné i smutné; Resnais. Skvělé herecké výkony, podmanivá hudba, střih, hra s pohybem po scéně a s mizanscénou (barvy a vlakové nádraží, různorodé pokoje), propojení divadla, filmu a opět divadla. A především: Eurydika. Zacyklení do sebe. Přítomnost, současnost, minulost a jeden velký příběh na pozadí jiných. You Ain't Seen Nothin' Yet. ()
Forma vítězí nad obsahem. Prolínání různými zpracováními divadelní hry bylo působivé, opakování těch samých scén už méně. V některých případech bylo opakování přínosné, jistý významový posun jsem zachytila, ale většina byla prostě úmorná. Třikrát tentýž dialog o nedůvěře/smrti/odchodu...uf. Závěr byl sice fajn, ale i tak by mě opakované shlédnutí nejspíš uspalo. ()
Několik bývalých herců se po smrti slavného dramatika sejde na horském sídle, kde začínají spontánně hrát jednu z jeho her. Pro milovníky divadla nesmírně působivý film o jednom velmi poutavém představení; pro ty, kteří mu neholdují, asi nudně komorní snímek, ve kterém postavy lehce přehrávají. Řadím se k těm prvním. A i když mi lehce unikl význam posledních scén "po návratu do reality", nic to nemění na tom, že mě příběh Eurydiky a Orphea pohltil podobně jako Caesar musí zemřít. A jen na okraj: Výběrem titulkové písně mi pan režisér udělal obrovkou radost; slyšet Franka Sinatru v kině je zvláštně podmanivé. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()
Bravo! Jeden z nejlepších filmů posledních let, řekněme tak od Rivettova Nesahejte na sekyru z roku 2007. Kdybych měl najít tomu podobné filmy, byly by to právě ty Rivettovy: Šílená láska, Láska při zemi. Divadlo, mysterióznost, komornost, strhávání hranice mezi fikcí a realitou, stopy vedoucí k antické tragédii. Neumím si představit vhodněji zakončenou filmovou tvorbu, ačkoli pozor, pan Resnais v prosinci 2012 začíná točit další! Zamiloval jsem si ten film, paní Zaoralová! Netvrdím, že pochopil. [FFF2012] ()
Galerie (17)
Zajímavosti (1)
- Herci v hlavnějších rolích ztvárnili ve filmu mimo jiné také sami sebe. (JoranProvenzano)
Reklama