Divadlo Svoboda

Téměř dvě hodiny tvrající dokumentární film o gigantovi, jakým byl Josef Svoboda by mohlo dopadnout klidně nevalně a někdo by si na jeho pověstném truhlářském stole mohl ujet ruce. Nic takového se však nestalo a vzniklo kompaktní dílo s mnoha přednostmi. První rovinu tvoří široké spektrum názorů a pohledů - teatrologický, osobní, rodinný. Ač je režisér Svobodův vnuk, snaží se k postavě dědy přistupovat s odstupem. Film srší nápady. Vrcholným obrazem je promítání jednoho z dřívejších dokumentů o Svobodovi na jeho rýsovací prkno... Vemi prosvětlené! (17.05.2011)

Na české poměry nezvykle plastický a otevřený portrét osobnosti světového divadla. Nechápu proč se o tomhle dokumentu mluví tak málo, obzvlášť ve srovnání s některými medializovanými snímky průměrné úrovně z posledních let. V dokumentu plní kromě scénografie i životního a profesního příběhu důležitou roli hudba. V této rovině režisér občas tlačí víc na pilu než by bylo rozumné, ale na druhou stranu bez výrazné hudební složky se silný dokument už málokdy obejde (třeba Errol Morris). Dokument zodpoví řadu otázek, ovšem některé nové se během filmu vynoří. Po shlédnutí nejde opomenout především dvě, které v něm přímo zazní. Proč tak rychle zapomínáme a nevážíme si hodnot nedávno vytvořených, jejichž tvůrci nemohou jejich odkaz již dále rozvíjet, ale současně, může obstát velké dílo bez morálního základu? (05.07.2011)

Dobře poskládaný a pečlivě vyvážený dokument o předním divadelním scénografovi. Dokázal zaujmout i mne, který o scénografii neví naprosto nic. Osobní pohled z úhlu vnuka zkoumaného subjektu má i své stinné stránky, každopádně ale takhle dokázal proniknout mezi jeho nejbližší spolupracovníky i rodinu a známé. (22.04.2012)

Kdyz budu srovnavat s ostatnima dokumentama na festivalu, tak tohle je rozhodne podprumer. Ano Svoboda byl impozantni postava co stala za vznikem moderni scenografie, ale sam dokument jich tak uchvatny neni. 95 min je sakra dlouha doba a kdyby Hejna o pul, co o pul o trictvrte hodin ubral, tak by se nic nestalo. Natahovany jak blazen, podle me pomerne malo pohledu na svobodu a to jeden z toho naprosto zbytecnej; ano, je to ten reziseruv, on prakticky zadnej vztah se Svobodou nemel a kdyz tak asi po desaty rekl "dedecek tohle, dedecek tamhle to, kdyz byl dedecek pryc" tak jsem umirala. A kdyz ke vsemu tomuhle jeste dodam to jak se tam snazil Svobodu ospravedlnovat kvuli tomu, ze spolupracoval s komousema, tak to uz bylo prilis. Slaby, slaby a jeste horsi. **IFFKV 46th** (17.07.2011)

Téměř určitě bych nešel na dokumentární film do kina sám od sebe. Škola nás tam však vytáhla a ačkoliv jsem nejdřív nebyl nadšen, jelikož dokument v kině není to pravé ořechové, po skončení projekce jsem si řekl: "Ten chlap byl sakra dobrej". Přiznám se, že jsem Josefa Svobodu předtím neznal, vůbec neznal. O to víc jsem udiven, jaký génius se našel v našem malém státě a stal se světoznámým. Dokázal si vyhrát se vším a vzhledem k tomu, že byl truhlářem, tak dost věcí i vyrobit. Jednoznačně se tak zasloužil o zkvalitnění světového divadelního umění. Moc se mi líbil především nápad se zrcadlem a takovým osvětlením, které vytvoří "průchozí stěnu". Styl natáčení je... poněkud zvláštní, přesto zajímavý a dobrý. Jen bych tak často neukazoval některé nepodstatné záběry (koupání v moři, wtf?). Tak nějak i z tohoto důvodu hvězda dolů. Přesto díky za zobrazení tak geniálního člověka s někonečnou představivostí a smyslem pro detail. Svob je prostě machr. ----- "Mě bavila technika, mě bavilo všechno, mě bavilo to... rozkmitat vzduch..." (02.04.2011)