Rozchod Nadera a Simin

Veľmi, veľmi, skutočne veľmi silný a ťažký film, ktorý sa neľahko opisuje. Hĺbková sonda doprostred pomerov v súčasnej iránskej spoločnosti, a vlastne z globálneho hľadiska aj celého Blízkeho východu. Ťažko tento film škatuľkovať, najzjavnejšie je to vzťahová, a čiastočne aj konverzačná civilná dráma o tom, čo všetko môže spôsobiť jediný rozchod titulného páru s maloletou dcérou. Reťazec udalostí, do ktorého sa zamotáva čím ďalej, tým väčší počet nezainteresovaných a nechtiac vtiahnutých osôb vyúsťujúci do série žalôb a rozpadu vzťahov v sieti právd, poloprávd a klamstiev, je asi tým najpôsobivejším, čo som za posledné roky videl. Asghar Farhandi má moje obrovské uznanie a rešpekt, a ja si z filmu, i keď sa paradoxne nejedná o nijaký prvoplánový doják, odnášam pomerne veľkú depresiu, a uvažujem o zaradení do obľúbených. 100% (02.02.2014)

Nádherné, v iránské realitě ukotvené a přitom univerzálně lidské drama, které však zanechává v srdci hořkost. S pochopením a přejností vůči všem hlavním protagonistům dává totiž nahlédnout do jejich zbytečných konfliktů, do jejich sveřepostí a neústupností, do drobných nespravedlivostí, které přerůstají ve větší kompromisy a velké lži. A co hůř: to vše je konfrontováno s dosud nezkaženýma očima jedné ještě docela malé holčičky a jedné bystré jedenáctileté holky , která se stává obětí v dospělých hrát a na niž ti, kdo by ji měli chránit při vší své lásce házejí odpovědnost za vlastní selhání a která sklízí plody jejich chyb. Snímek bych scénu po scéně pouštěl k diskusi na téma "spravedlnost". Téhle kardinální ctnosti totiž dostojí ten, kdo "dává každému, co jeho jest". A to se nikomu z dospělých hrdinů při vší jejich dobré vůli a při vší hajitelnosti jejich jednání nedaří. Každý z nich absolutizuje svou pozici, a tím že bez schopnosti zahlédnout souvislosti bojuje "za otce" nebo "za manželku" nebo "za dceru" nebo "za dokázání pravdy" působí mnohem více zla než dobra a stále více zauzluje vzájemné neporozumění až do naprostého nerozmotatelna. A děti trpí. (06.05.2012)

Rozchod Nadera a Simin má tak skvěle napsaný scénář, že v mých očích lehce trumfuje 90 % veškeré Hollywoodské produkce z roku 2011, s níž jsem setkal. Příběh se odehrává v současném Íránu, což se na zápletce v některých místech dost projevilo, ale jinak je nesmírně aktuální bez ohledu na místo a čas. Bez přehánění ve všech ohledech vynikající drama. O tom, jak marná je hrdost a čest či jak složité je žít (v muslimském světě), a samozřejmě je také příjemné vidět nějaký Íránský film - naposledy to byl Orion v Karlových Varech, ale to bylo už v roce 2010. (10.02.2012)

A já myslel, že jsou to všichni fundamentalisti, teroristi, šovinisti a další sti ! Omyl, jsou to lidé jako my, tam sice veškerá podobnost končí a Rozchod Nadera a Simin vám pouze jemně vysvětlí, že se liší od zbytku světa svou pevnou vírou v Boha a mají trochu jinak nastavené vztahy mezi mužem a ženou, ale nic hrozného zase, až na výjimky jsou všichni spokojení a i ti, co nejsou, tak mají přece možnost volby, mohou v klidu třeba odcestovat a tak....ach jo. No nic, být to odjinud, máme tu vcelku otřepané rodinné drama a nic víc. (16.07.2012)

Cool. Cool, cool, cool. Není od věci se občas podívat, jak to funguje v zemích s odlišnou mentalitou. Špičkové rodinné / soudní drama, které kromě jiného zaujme tím, že snad žádná z hlavních postav není úplně morálně bez poskvrny. Netuším, jestli to v Íránu co se práva týče opravdu funguje přesně takhle (popravdě jsem si kvůli předsudkům Středoevropana myslel, že to tam chodí mnohem hůř), ale to je celkem jedno. Zábavný, napínavý film a velká šance v cizojazyčné oscarové kategorii. (16.12.2011)