The Confession
Obsahy(2)
Na Štědrý den večer do kostela vstoupí ten nejnepravděpodobnější návštěvník, nájemný vrah (Kiefer Sutherland), a míří ke zpovědi. První věc, kterou knězi (John Hurt) poví, je, že včera zabil muže. Druhá je, že se zabíjením živí. Třetí, že pokud jej nevyslechne, zabije znovu. A tak služebník Boží naslouchá. (Suzie05)
Recenze (98)
Vynikající malý projekt, který z minima vytěžil v podstatě maximum. Jednoduchý, skromný, ale takřka dokonale promyšlený a fungující příběh kvůli svému rozkouskování do deseti "drobků" sice může působit delší, než ve skutečnosti je, ale charismatická titulní dvojice, její strhující dialogy a různorodé flashbacky do zabijákovy minulosti naštěstí nedají nudě ani na chvíli šanci vystrčit růžky. Navíc jsem vážně nečekal, že se z toho ke konci vyklube drama skoro antických rozměrů... Každopádně Kiefer Sutherland se pro role nechybujících cool hitmanů s kamennou tváří patrně narodil. 80 - 90 % ()
Po konci osmé série 24. hodin se mě zmocnil smutek! Bude mi chybět ... Jack Bauer! Truchlení nebylo dlouhé, po sondování profilu Kiefera Sutherlanda jsem si řekl, že ten The Confession nebude tak marný, i když je to webseriál. Inu, pravda byla mnohem složitější, každý díl byl totiž neskutečně parádní a já si liboval, že je ten dršnák zase zpátky, jen v jiné roli. Hodinka je akorát a podobnějších originalit bych uvítal mnohem více, tleskám! ()
Svým formátem unikátní projekt, který nemá čas nudit. Ten, kdo při sledování 24ky toužil po tom, aby Jack proložil lámání kostí drsným slovníkem, dostane v podobě Confession pořádné zadostiučinění. Čím dál tím víc se však hraje na psychologickou strunu a nedá se říct, že by v posledních dílech chyběla jakákoliv akce. Jako vždy excelentní Kiefer, John Hurt tu hraje druhé housle a spíše jen kňučí a koulí očima jako smutný pejsek. ()
Mám ráda snímky, které jsou mi tak blízké, že mám pocit, jako bych je sama napsala. Sice se stává v danou chvíli problémem, že vím, jak skončí (což jsem zde tušila už od šestého dílu), ale i tak. Bomba! Hypnotický hlas Kiefeeho Sutherlanda, kterého bych byla ochotná poslouchat, i kdyby vyprávěl dokument o rozmnožování pampelišek, je tou nejlepší volbou pro filosofickou rozpravu. Pevnost a neměnnost hlasu, která krásně naráží na rozklepaný, starý hlas Johna Hurta. Sutherlandova postava podává správné otázky, na které přichází okleštěné, nic neříkající odpovědi duchovního otce. Oba mají svoji víru, každý ji ale vnímá jinak. A přesto mají oba něco společného........"We call ouselves humans, but the truth is we're animals that speak. The only reason we're good is because we fear the consequences of being bad." .......tu druhou větu si nechám vytetovat. A to vážně... ()
Když John Hurt doufá v odpuštění Boha, měl jsem takovej pocit, že právě Sutherland je onen Bůh. Poněvadž zpovídat se přijde nečekaný návštěvník, kterému se podaří překlopit konverzaci, kde se ke svým hříchům přizná samotný kněz. Ten hlas, emocionální projevy, přirozenost Sutherlanda ve mne vyvolala hrůzu a na těle husí kůži, Hurt je fenomenálním knězem a oba dva ventilují fascinující herectví. S akcí se moc nepřehání, je komorná a moc jí není, jedná se o několik krvavých výstřelů a jeden tvrdý výslech. Se zbraní to Kieferovi jde, ke slovu se dostanou i jeho klasické citáty "Damn it! My father was son of a bitch!" - Nejvíc mne dostala situace s prázdným revolverem a zejména jeden delší monolog zabijáka. "Heleďte, rozhlédl jste se po světě kolem nás? Je to naprostá žumpa. Špinavé malí lidé, žijící své špinavé malé životy. Násilníci, pedofilové, podrazáci. Natolik jsme k tomu spjati, že to vnímáme jakožto běžnou součást našeho života pouze do momentu, kdy se to netýká přímo nás. Jen v takhle podělaném světě si můžeme myslet, že si takové bytosti zaslouží žít. Bytosti, kteří vybudovali svůj život na bolesti a utrpení druhých. Uvědomují si své činy, ovšem nezajímá je to. Prokázali někdy lítost? Ne." A ta pointa se spojitosti obou aktérů mne úplně odrovnala. ()
Reklama