Apflickorna
She Monkeys
Režie:
Lisa AschanKamera:
Linda WassbergHudba:
Sami SänpäkkiläHrají:
Mathilda Paradeiser, Linda Molin, Isabella Lindquist, Sergej Merkusjev, Adam Lundgren, Sigmund Hovind, Kevin Vega, Nasrin Pakkho, Maria Hedborg (více)Obsahy(1)
Jeden z nejpůsobivějších a nejkomplexnějších debutů, jaké se ve švédské kinematografii objevily od doby, kdy Lukas Moodysson představil svoji prvotinu Láska je láska. Režisérka Lisa Aschanová vzrušujícím způsobem podrývá tradiční schémata filmů o dospívání, pravidla politické korektnosti, představy o rozdělení genderových rolí - zkrátka všechny aspekty obvyklých reflexí na téma rozvíjející se sexuality. Protagonistkami filmu jsou sestry Emma, talentovaná dospívající gymnastka, a Sara, předčasně vyzrálá sedmiletá dívenka. Při vstupu do školy jezdecké akrobacie poznává Emma o něco starší Cassandru a mezi oběma dívkami se začne vyvíjet komplikovaný vztah, který se postupně proměňuje v nelítostný fyzický i psychický souboj. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (47)
Já se přiznám, že z tohoto filmu mám rozporuplné pocity. Na jedné straně mně byla příjemná přirozenost, s kterou se děvčata vyrovnávala se svým vývinem a charakterovými vlastnostmi. Ale pokrýt tím celý film je přece jen málo. Nevím, proč vybrali zrovna jezdeckou akrobacii, asi má režisérka ke koňům vřelý vztah, nicméně děvčata to zahrála na svůj věk dokonale a nebylo třeba mnohomluvnosti. Je to zkrátka trochu jiný film o dospívání než jsme zvyklí. Pravdou je, že já jsem stále něco čekala a čekala....... ()
Na Cinemaxu se objevil po delší době opět skandinávský film, tentokrát ho má na triku Švédsko. Podle úvodního textu jsem zjistil, že se jedná o nějaký šokující kousek, který se nebojí ukázat to, co u jiných filmů ostatní tvůrci jen tak nedokážou. Jde o vztahy, o co jinýho taky. A určitě to stojí všecko za zamyšlení. A musím říct, že byly chvíle, u kterých jsem si byl jistý, že film jen tak nenabídne, ale nebylo to vysloveně nic, co bych zase vyhledával. Filmařina to byla podle mě průměrná a chvílemi i dost nudná. ()
Ne, že by to bylo špatný, ale nějak mi ušlo, co tím chtěl básník říci. Leda "účel světí prostředky", ale kvůli tomu jsem si film nepustil. Čekal jsem něco hlubšího než poněkud povrchní uraženou puberťačku, která si jde za svým, a její malou trhlou sestru, která by chtěla sbalit staršího bratrance. Jinak podání fajn, ukázka toho, že není třeba mnoha dialogů, aby divák pochopil. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 6 | hudba - | humor 0 | akce 0 | napětí 2 | pustil bych si znovu 4 ()
[MFF 2011, Karlovy Vary] Skutočne slušný debutový zárez, ktorý zjavne netrpí "daňou neohrabanosti" a rovno sa radí do triedy ambicióznych-obdivu zasluhujúcich prvotín. O mladíckom dospievaní, intímnom objavovaní či záujmovom zápolení sa dá točiť na stovky spôsobov, ale naozaj platným sa môže stať hlavne ten, ktorý si odpustí namachrované caviky, radšej sa podbrobne zaostrí na riadne zdôraznenie bazálnych bodov danej látky a taktiež ponechá priestor pre neskoršiu kontempláciu. Lisa Aschan sa touto taktikou pozorne riadi a dáva do obehu napínavý stret/boj dvoch (skoro) rovesníčok-"kamarátok" spojený s vypočítavým dosahovaním svojich vytýčených cieľov. Pracuje sa podľa principiálnych normatívov klasického westernu, prevláda egocentrizmus, úkladnosť, ale aj prejavovaná náklonnosť/priazeň, ktorá nabáda k viacerým výkladovým postojom. Potešia vierohodné prednesy mladých dievčat, rozochvievajúce experimentálne vlnobytie zo syntetizátoru Samiho Sänpäkkilä a temnisté filtre z objektívu Lindy Wassberg. "Apflickorna" zasa raz dokazuje, že severská škola stále válcuje a nezapiera ani svoj mrazivý, no nadmieru asertívny pôvod. Popustiť uzdu drzosti ešte o niečo viac a budú to hotové pochúťky. ()
Galerie (13)
Photo © Solopan
Zajímavosti (1)
- Natáčelo se ve švédském Göteborgu. (Cheeker)
SPOILERY „To je výchova.“ Píle, vůle, odhodlání. Přísnost, soustředěnost. Žádné emoce. Přesto potřeba citů. Jak asi dopadne tahle cesta z dětství na švédský způsob? Požadavky společnosti nutí obě dívky, z nichž starší nahrazuje té mladší chybějící mateřský vzor, volit při hledání vstupenky do (mužského) světa velkých ambicí a vlastního sebe-uvědomění krajní řešení. Ohroženým druhem přitom v celém filmu nejsou ženy, ale právě muži, jimž může jediné neopatrné gesto vynést obvinění ze sexuálního obtěžování a „jejichž“ symboly chlapáctví (kůň, puška) rovněž ovládají, nebo se učí ovládat ženy (závěrečná scéna krásně naplňuje úsloví „být na koni“). ___ Svou frustraci z nedostatku kontroly, z nutnosti poslouchat příkazy, které pro ni zosobňuje Emma (proto také své sestře říká, že ji nenávidí), Sara příznačně ventiluje rozmlácením plastového koníka. Zatím nemá tolik síly, aby osedlala toho skutečného. Motiv ovládání a pocitu moci se objevuje s úvodní scénou, ve které se zatím podřizuje jenom pes. Stejně poslušný se ale později ukáže být také otec (spíše okrajově přítomný, jako všechny mužské postavy), který dcerám raději ve všem vyhoví. ___ Snaha nenechat si vzít svou nově nabytou a sotva poznanou moc je nakonec důvodem rozpadu vztahu Emmy a Casandry. Jsme nicméně ponecháni na pochybách, zda je to, co se zrodilo z jejich mlčení, skutečně upřímným přátelstvím, nebo jen vypočítavým krokem k získání výhodnější pozice. Emma své nové kamarádce/přítelkyni sice důvěřuje, jak ukazuje scéna se zavázanýma očima, ale zároveň jejich vztah vnímá jako formu experimentu, po jehož krachu si bere zpět svou finanční zálohu. I když se Emma vztahu nebrání, přijímá jej víceméně trpně, cítí, že oslabuje její mimořádně pevnou vůli a činí ji zranitelnější. (Tou skutečně zraněnou je v závěru nepřekvapivě emoce více vystavující Cassandra.) Strach ze ztráty kontroly u ní vytváří potřebu návratu ke starému, chladnokrevnému já, kdy měla city dokonale pod kontrolou. ___ Informace jsou nám dávkovány velmi pozvolna a se skandinávskou skoupostí na zbytečné řeči a emoce. Až téměř po hodině filmu poprvé slyšíme jméno Cassandry. Její identita se tím alespoň pro nás stává důležitější a v závěru ji můžeme snáz litovat coby oběť. Do té doby zkrátka nebylo třeba, abychom její jméno znali. Díky velkému prostoru pro divákovo domýšlení souvislostí neslouží film k hanění jednoho konkrétního typu výchovy/rodinného modelu (co se stalo s matkou?). Něco se dozvíme dostatečně pozdě, aby nás toto odhalení přimělo k přehodnocení dosavadního chování postav (kdo je vlastně Sebastian). Styl režie je stejně „neuvolněný“ jako samotná Emma. Statická kamera, opakující se uvozovací a ukončovací záběry a o to silněji působící kulminace nastřádaného napětí ve finále, kdy musí nevyhnutelně dojít k westernovému duelu (nechybí ani obligátní záběr s větrem hnaným trsem slámy), z něhož se ale nepřekvapivě vyklube dokonalá antiteze velkolepých kovbojských přestřelek. Holky tyhle věci prostě řeší po svém. Zvlášť ve Švédsku. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, JFL, Brygmi, FlyBoy () (méně) (více)