Oretači ni cubasa wa nai

„VŠICHNI NA SVĚTĚ MĚ MILUJÍ. VŠECHNY CESTY VEDOU KE MNĚ. TENTO PROSLOV NAZNAČUJE, ŽE BY TAKOVÁ BUDOUCNOST BYLA VYTOUŽENÁ. DJ CONDOR VÁM DÁVÁ: MILOSTNÝ DOPIS Z PROPASTI!“ Tahle adaptace vizuální novely nás zavede do příběhu tří kompletně odlišných kluků - Takashiho, Shuusukeho a Dory. Všechny tři spojuje stejná událost; všem vstoupí nějakým způsobem do života holčina. A kdo ví, možná toho mají společného více, než to na první pohled vypadá... » Co se mi líbilo: 1) Hard Ečči. Tak na tuhle jízdu jen tak nezapomenu. Dynamicky tu na diváka vyskočí takových koukatelných sexuálních provokací, že se nestačí divit. Za mě byly nejlepší ty mezireklamové rajcovní obrázky. Pro někoho možná pobuřující, pro mě plus! 2) Děvčata a kresba. Základ každýho dobrýho Ečči jsou sličné slečny. A protože se pod původní hru a tím pádem i design charakterů podepsalo studio Navel (pro neznalé - studio, co má na triku Shuffle), šel jsem na jistotu. Odzbrojující roztomilost zaručena! 3) DJ Condor. Tenhle průvodce seriálem je zhmotnění veškerého zmatku. Prostě jedno velké WTF, neustále se děje něco nevysvětlitelného a divného. A to je něco, co tohle anime jednoznačně charakterizuje. 4) Hudba. Každé animované dílko musí mít dobrou hudbu. A Oretsuba nabízí hudební kvalitku především v podobě openingu, ale i ending je docela dobrý. Hudba na pozadí se mi také líbila, vypíchnu především Main Theme Falcon. 5) Fungující komedie. Japonci a jejich smysl pro humor mě neustále překvapuje. Drzé poznámky a rozhovorové zvraty na mě fungovaly a já se bavil. A to je hlavní. 6) Poslední epizody. A konečně něco, co vytáhlo seriál přeci jen o příčku více, než byla jen úroveň oddychovky. Již od poloviny anime se začíná přecházet z fanservisového zaměření na příběh a ke konci vše krásně graduje. Jsou tu zvraty, je tu drama. Nebudu spoilerovat, ale rozhodně to stojí za vidění. » Co jsem nemusel: 1) Nevyužitý potenciál. Je docela škoda, že tu příběh hrál druhořadou roli. Objevuje se až po fanservisové části a tak není divu, že většina diváků tento titul zahodí ještě dřív, než se začne v anime něco dít. » Shrnutí: Fanservis do tohoto anime jednoznačně patří. Erotika pro mě znamená hodně, ale zase ne všechno. Čtyři hvězdy podle mě stačí. Kdo ale neviděl seriál až do konce, nemůže soudit. Takový divák přišel o to nejlepší, co se skrývá na závěr! Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi (09.06.2018)

Prestal by som to pozerať už po prvej časti, ale tou malou "exhibicionistkou" ma celkom zaskočili, tak som bol zvedavý s čím ešte prídu... V druhej časti sa mi zase celkom páčila scénka s jednou spisovateľkou, no toto je všetko viac-menej len "komparz"... Celý ten bar úchylov ma otravoval a i keď sa tam začal črtať akýsi príbeh s pouličnými gangmi - nechám si to ujsť... (01.05.2011)

Když jsem viděl svůj první seriál podle eroge, ani jsem netušil, že něco takového existuje a vědět to, asi bych se onoho seriálu bál. Postupem času jsem si však zvykl na to, že právě eroge často poskytují pro anime ty zajímavější náměty a vzdor svému zaměření jen zřídka trpí enormním výskytem explicitní, lascivní sexuality. Proto mě katastrofání uchopení Oretachi atd. nepříjemně překvapilo. Velmi obtížně se mi orientuje v ději, neboť hledáček vyprávění skáče co chvíli od postavy k postavě, o nichž se nedá pořádně tušit, zda se znají či nikoliv, co v životě dělají, jaké jsou, atd. I význam dění mi totálně uniká, kolikrát mám pocit, že sleduji tisíce side questů, který by soudný člověk okamžitě odškrtl jako nepodstatné. Epizodní scény kolikrát jakoby někdo vystřihl a vložil z úplně jiného seriálu - jen pocit: "Tuhle postavu už jsem někde viděl" dá poznat, že ne. Tak třebas souboj ve strhávání plavek. Proč? Či side quest, v němž jedna dívčina kupříkladu hledá kolo. Hm. Hledá. Zadala ono hledání nějakému klukovi. Ten kolo ale nehledá, protože dělá jiné věci. Dva questy simultánně se holt ve hrách většinou neřeší. V hrách se to dá pochopit, charakter dělá, co chce hráč. Postav je tu milion, jedna jak druhá, u dívek pořádně rozlišíte jen velikost koz a barvu kalhotek. Chlapi jsou navenek jen různě drsní, případně úplně vyšinutí. Hodně slintají. Nad ženami. Cecky se s nechutnými zvukovými efekty pohupují, vibrují, stlačují, nadouvají... Pekelně napnuté kalhotky jsou vtlačeny mezi pysky tak, že... nevím jak, neumím to přirovnat. Pitomé vtipy se valí... Silná * po 4 dílech, a to jen pro možný potenciál některých dílčích příběhů. Režisér Shukufuku no Campanella, Omamori Himari či Strait Jacketu se nezapřel. Všechno vždy balancovalo na hraně odpadu. (04.05.2011)

Chápu, že se to někomu líbí, i pravý opak. Na mě to "jen" nefunguje. (19.07.2020)

Je skvělé, že rozuzlení celého seriálu je nečekané a dokáže spojit všechny na první pohled nesouvisející příběhy do jednoho velkého celku, jenže pokud to znamená, že se musí člověk prokousat obrovským množstvím balastu, tak je prostě něco špatně. Je dost pravděpodobné, že spousta lidí seriál po prvních pěti minutách (jak vystřižených z To-Love Ru či podobných záležitostí) s odplivnutím zahodí, ale ti vytrvalí by nemuseli litovat, protože kvalita má spolu s přibývajícími díly a odkrývajícími se souvislostmi stoupající tendenci. 3 hvězdičky. (25.06.2011)