The Quiet Earth

Až do doby před pár týdny pro mě naprosto neznámý film. A taková perla. Jestli jsem někde viděl přesvědčivou studii člověka v takové situaci, bylo to tady. Od strachu přes pocit všemocnosti a megalomanství po zklidnění díky upnutí se na nějakou činnost, pak sexuální radovánky a zábavné hrátky muže a ženy, boj samců. A závěr s vycházejícím Saturnem. Občas film oplývá inteligentním a pěkně černým humorem: "Come out or I'll shoot the kid!" Rozhodně doporučuji všem milovníkům postkatastrofických filmů. (12.06.2008)

Tenhle snímek jsem viděl v dávných totalitních časech, v tehdejší Československé televizi v pozdních nočních hodinách, tuším že ve slovenském znění (ale na to už bych přísahat nemohl), z děje jsem si pamatoval jen velmi málo, ale celkový dojem byl tehdy jednoznačně kladný. A když jsem na "Mlčící Zemi" nedávno úplnou náhodou narazil znovu, zjistil jsem, že vzpomínky mne neklamaly - film má rozhodně stále co říci a otázky které nastoluje jsou nadčasové, co dodat. (15.07.2020)

+3* a máme tu jednu starší postapokalyptickou scifárnu z Nového Zélandu a kupodivu musím říct, že nebyla vůbec špatná. Minimálně první půlhodinka měla velmi slušnou atmosféru a představoval jsem si jak, bych se choval na jeho místě sám. Od filmu nečekejte žádné extra akce, a když tak jen v komorních duchu. Hlavní je, že zmizení lidí je vysvětleno, takže po skončení Vám nebude vrtat hlavou o co tam vlastně šlo - jak to občas bývá:-) [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (08.12.2016)

Velmi nápaditý film se skvělou myšlenkou a velmi dobrým zpracováním. Děj je plný zvratů, a i když se právě skoro nic zásadního neděje, napětí roste a roste až do úplného finále. Konec, některými nazývaný "Saturn rising", pro mě byl nečekaný a velmi oslňující. Hudební motiv je také povedený a do filmu se skvěle hodí. Opravdu hodně zajímavé scifi, které stojí za zhlédnutí. (11.05.2011)

Vzbudil jsem se. Slunce žhne, všude je ticho. Rádio mlčí, telefony jakbysmet. Ulice je prázdná. Jsem sám. Úplně sám na světě... Takhle nějak se cítí Zac v samotném úvodu. Podezřelý klid se po projížďce městem přelije spíše v duševní neklid; vše se zdá být opuštěné v jediném okamžiku. Příjezd na vědecké pracoviště. Proč je tu najednou mrtvola? Na čem Zac pracoval? Ovlivnila jeho práce samotný chod vesmíru? Úvod je snímán civilně, prakticky bez hudby, všudypřítomné ticho umocňuje silnou sugesci prázdného světa. Vozidla volně stojící na silnici i mimo ní, prázdná benzínka, místnost zahalená parou z konvice, která už k plnění šálků nebyla použita, tekoucí voda v opuštěném domě... a kdo ví, jestli se ve scéně se spadlým letadlem neinspiroval Spielberg a spol. při točení Války světů. Jakmile Zac definitivně ví, jak se věci mají, začíná "jednat" - scény, v nichž v dámské noční košilce, s pumpovací brokovnicí v ruce, likviduje v kostele ukřižovaného Ježíše, nebo pořádá proslov ke kartonovému lidu z balkónku svého nového luxusního sídla, za zvuků jásotu z magnetofonových pásek, patří k nejsilnějším vůbec. Jenže Zac není úplně sám. Potkává Joanne a štěstí z nalezení živé duše těm dvěma věříme. Později naráží ještě na Apiho a trojice je kompletní. Dialogy a dedukce postav jsou chvílemi dosti bizarní, stáčejí se především ke hře na Boha, ke skutečnostem, co se vlastně stalo, jaké následky mohlo mít to záhadné cosi, na čem pracoval Zac, a jakou roli by v tom všem mohla hrát smrt. Zajímavost bohužel v závěrečné třetině klesá. Boj o primárního samce mi nijak přesvědčivý nepřišel, i když roli v opuštěném světě, kde se pohybují tři postavy s pošramocenou psychikou, určitě hraje. A pořád, pořád je tu to zvláštní cosi, kvůli čemu je všechno jinak... vše eskaluje k závěrečnému pokusu, který se odehraje ne zcela podle plánu... Přichází legendární závěrečná scenérie, s již běžícími titulky a definitivním zjištěním diváka, že vše bylo trochu jinak... Velmi zvláštní, neklidný a nejednoznačný postapokalyptický film. 9/10 (09.01.2008)