Obsahy(1)
Záznam divadelního představení lyrikálu M. Horáčka s hudbou P. Hapky ze Státní opery Praha z listopadu 2010. Písňový text Michala Horáčka o 1600 verších s hudbou Petra Hapky na jevišti Státní opery Praha Kudykam je divadelní hra ve verších, které se dílem zpívají a dílem mluví: s trochou nadsázky „divadlo jedna báseň“. Děj je duchovní cestou hrdiny (Martin), jehož na počátku potkáváme v jeho pokojíku „Penziónu Svět“. Má se spokojit se svým „jistým“, anebo se vyklonit do nejistoty a do víru příležitostí i hrozeb, které správně tuší za dveřmi svého pokoje? Má následovat strýce, který se na takovou cestu kdysi údajně vydal a prý dospěl z pátého suterénu až kamsi nezměrně vysoko, možná až do přízemí? A má-li se k tomu odhodlat, bude vědět kudy a kam? Jakmile si Martin tu otázku položí, ocitne se tváří v tvář svému zhmotněnému přání v podobě Kudykama – ten se mu nabídne jako průvodce. Slíbí, že Martinovi bude podávat návrhy dalšího postupu, volbu konkrétních kroků nicméně ponechá na něm. Martin přitaká, a tak se stává žákem vskutku bizarního Mistra. Na cestě ho čeká mnoho překážek, největší boj ale musí svést sám se sebou... Hudební část představení je výtvorem skladatele Petra Hapky, přičemž instrumentaci a scénickou hudbu dostal na starost Ondřej Brzobohatý. Celkem zazní devatenáct písní. Část z nich – už úvodní V Penziónu Svět – vychází z předchozí spolupráce Michala Horáčka a Petra Hapky, většina je však nová; mezi novými šansony jsou klíčové tři: Hladiny, Tante cose da veder’ (oba Kudykam) a Havrani na sněhu (Martin). (Česká televize)
(více)Recenze (31)
Hvězdička za hudbu a za herecké výkony. Ostatní naprosto nehodnotitelné. ()
Krásně intimní příběh o hledání a objevování sebe. O tom, jak je těžký najít lásku, když člověk nezapadá do standardů a doby; o pochybách, že ji vůbec kdy najde. Ale..věř mi, že najdu tě, věř mi, že najdu těéé :) ()
Mezi těmi prostoduchými komerčními průměrnostmi, jako jsou sračky Dětí ráje, Kleopater, Carmen a Golemů, ční Kudykam opravdu výrazně. Bohužel, příběhová linka pokuhlává za tou textově-hudební. Uvítal bych spíš recitál, než příběhem nastavovaný koncert. ()
Kameňák pro intelektuály (ve - slušných - verších a s hudbou)... Opravdu valchař Horáček tolik potřeboval prachy? ()
Pévecké výkony dost slabé, některé rýmy jak z MŠ. Aranžmá taky nic moc. Za celým projektem bych viděl jen ty prachy. ()
asi bych to neměla hodnotit, vzhledem k tomu, že sem to neviděla celý, protože sem po půl hodině usla.........to snad mluví za vše. ()
mě se představení velice líbilo - na živo to samozřejmě působí jinak - je to divadlo ne film. Pravdou, ale je, že jsme viděli představení s Vojtou Dykem. Televizní záznam s Csongorem Kasaiem mě ale ani trochu nezklamal. Typově mi tam možná zapadl lépe. Co se týče Ondry Rumla, nemám co dodat. Je neskutečný. Super. ()
není to ne jedno podívání, není to na jeden poslech... ostatně u obou pánů to tak je vždy... ()
Bohužel záznam nedokáže zprostředkovat zážitek - nedá se srovnávat z dojmy, jaké jsem měla z uvádění lyrikálu v roce 2011 v Janáčkově divadle v Brně. Taková Individalita na živo - z toho až mrazí... ()
Lyrikálem Kudykam, který pochází z dílny Michala Horáčka a jde o divadelní hru o 2009 verších doplněnou hudbou Petra Hapky, žiju od chvíle, kdy jsem poprvé v rádiu slyšela písničku Přišlo mi to vhod, která zní v závěru představení. Bylo to v roce 2009 a od té doby tvorbou H+H žiju. Měla jsem to štěstí, že jsem byla i na derniéře ve Státní opeře v Praze a byl to pro mě jeden z nejlepších kulturních zážitků té doby - téma nikterak složité, velké filozofování o životě a o nalezení odvahy v sobě samém k tomu pohnout se z místa, vystoupit z pohodlí svého "pokoje" do nejistoty "Penzionu Svět". Moc mě potěšilo i obsazení, kde se dal prostor hlavně méně známým hercům a zpěvákům, a vše je podtrženo skvělou režií Doda Gombára. Velké díky všem, kteří se na tomto představení podíleli! ()
Já chápu, že jsou jiné podmínky a částečně asi i obsazení ve studiu a v divadle, i tak mě ale překvapilo o kolik horší je zpěv v tomhle záznamu než na albu. Teď nemyslím technicky, ale chybí tomu ty emoce, které zrovna tady u mnoha písniček hrají zásadní roli. Mám z toho pocit, že je to záznam buď jedné z prvních zkoušek nebo tak desátého představení ve stejný den, kdy už všichni mysleli jen na to, kdy půjdou konečně domu. Je to dost smutné vzhledem k tomu, že nic moc jiného než písničky tohle představení nenabízí. Děj, dá-li se tomu tak říkat, slouží v podstatě jen k propojení jednotlivých skladeb a i tak jsou do něj některé vecpané dost násilně, protože jsou prostě známé, tak je přece nevynecháme, i když se absolutně nehodí. Takže celkový dojem nic moc. ()