Láska v hrobě

Depka jak hovado. Na mě možná až příliš. Ne, že by to nebylo svým způsobem zajímavě natočený, ale od vyššího hodnocení mě odrazuje fakt, že jednak jsou mi hrdinové (hlavně ta věčně pochcaná, posraná ženská) fyzicky odporní a další věc je fakt, že až takhle mrazivě zobrazenou rekonstrukci cesty k úplnému sebezničení ani vidět nepotřebuju. Hlavní heslo? Svoboda především! I kdyby měl člověk chcípnout, tak musí zůstat svobodnej!!! Ehm tak tuhle filosofii jsem trochu nepochopil. Teda já neříkám, že nepatřím mezi lidi kteří nevedou svůj život k postupné sebedestrukci, ale tohle už je extrém i na mě. Silný 3* a nic co bych musel vidět znova.65% (05.03.2016)

Mám velmi rozporuplné pocity. Vondráček natočil dojemný dokument o osudu dvou bezdomovců. Natočil ho nepochybně dobře. Jenže je mi bohužel jasné, že tento film nic nezmění na postoji lidské společnosti. Společnosti, která si bůhví proč nalhává, jak strašně je vyspělá a dokonalá oproti zvířatům. Ne, není, žádný jiný živočišný druh by nenechal postupně chcípat člena své skupiny a rozhodně by se na to pro zpestření nekoukal. Jana umřela během natáčení, Jan po něm. Kdyby Vondráček peníze potřebné na výrobu toho filmu dal Janovi a Janě, s velkou pravděpodobností mohli oba ještě žít. Jenže zachránit život bezdomovci by nepřineslo festivalové ceny, takže Jan s Janou měli smůlu. My lidé jsme se přírodě opravdu ani trošinku nepovedli. (08.05.2013)

Najela jsem na dokumentární vlnu a věděla jsem, že tohle mi padne do noty. Jana a Jan jsou úžasně specifické postavy, které mají na výsledném dojmu lví podíl. Vondráček režíruje citlivě, ale také na hraně, v některých momentech má člověk chuť odvrátit oči. Bylo to nervy drásající, drsné, syrové, avšak i lidské. U dívání mi bylo smutno a film budu asi ještě dlouho vyhánět z hlavy. Ale mám o čem přemýšlet. (27.02.2014)

Jediná filmová produkce, jíž jsem viděl na Colours of Ostrava 2013, je trochu v rozporu s barvitým a vesměs život oslavujícím festivalem. Je to hřbitovní láv story, je to důkaz odtržení od reality, je to svědectví konce, jemuž se aktéři vyhýbají pouze pomocí chatrných a nefunkčních alibi o svobodě. Film nebagatelizuje život bezdomovců, ani se nesnaží obviňovat systém či jakkoliv poetizovat nejnižší vrstvu. V první řadě sleduje příběh jedinců, kteří se v zajetí závislostí nedokázali znovu postavit na nohy, natož aby povylezli po sociálním žebříčku vejš. Dvojsečně depresivní záležitost. (25.07.2013)

Drsný film o lidských osudech, který vás dovede zasáhnout. Díváme se na ně jako na póvl společnosti, ale stačí je chvíli sledovat a uvědomíte si, že jejich životy a city nejsou o moc jiné, než ty naše, jen jejich potřeby se zredukovaly, a přesto nedojdou naplnění. Ke konci si říkáte, jestli už se kamera měla jen dívat, anebo udělat i něco víc. (07.08.2017)