Láska v hrobě

Opravdu silný příběh dvojice, nacházející své životní zakotvení v polorozpadlé hrobce na neopraveném hřbitově. Téma lásky je zde nahlédnuto skutečně neotřelým způsobem - láska ve své nejzazší a možná i nejčistší podobě v podobě bytostné potřeby někoho druhého, obrany před samotou a posledního útočiště před naprostým zoufalstvím. Bohužel, jak se ukáže i tato láska má své limity, viníkem je však především vnější zásah do vyrovnané existence protagonistů. I když kamera skutečně nesplňuje standard přijatelný pro velké plátno, dokáže velmi dobře vykreslit prostředí v němž si postavy vytvořily svůj "domov" a doplňovat různými detaily a volbou úhlů výpověď. Díky přítomnosti symfonické hudby profesionálního bulharského skladatele je naštěstí i nedokonalá obrazová stránka povýšena na úroveň plnohodnotného kinematografického díla. Za zmínku stojí i razantní střih, jenž se nebojí častých časových skoků a neulpívá příliš na situacích. Film je tak zbaven zbytenčné vaty a doplňkových situací a soustřeďuje se pouze na význačné či výjimečné momenty. Příběh postav tak získává spád a až nevyhnutelný pocit osudové determinace, jež v závěru dosahuje až mrazivé podoby zkratkovitých "ran". David Vondráček po pět let natáčel výjimečnou látku a výsledek se dá rozhodně považovat za jeden z vrcholů českého dokumentárního filmu letošního roku, jenž ve svém odstupu a střídmosti předčí i oslavovaná díla Heleny Třeštíkové. (30.11.2012)

Dokument hodně podobný Katce od Třeštíkové. Ovšem nyní v hlavní roli alkohol a né drogy. Dokument o lidské spodině, která není schopná řešit jakýkoli problém jinak než se ožrat. Svou situaci zaštiťují tím, že o sobě hovoří jako o naprosto svobodných lidech. Bohužel to tak není. V počátku vcelku idilické soužití v hrobce střídá kruté "vystřízlivění". (14.01.2014)

85% Až poetický příběh, kde snový a romantický svět dvou lidí střídá krutá realita a úplné dno lidského života. Někdo může zase namítat, že se brnká na city, že je to jen dobře sestříhaný a nalajnovaný dokument, tohle ale tentokrát neberu. Láska v hrobě je skvěle podaný dokument, ukazující jaký život může být. A jako bonus budu mít vždy v paměti jedno - scénu koupající se Jany v lavoru na zarostlém hřbitově - umělecká až fantazijní scéna. (02.01.2014)

1. Život dnešních lovců-sběračů v městských "savanách a džunglích" na sever od subtropů je podobně vyčerpávající a krátký jako život pravěkých předků. 2. Kromě pudu sebezáchovy člověka drží při životě zvyk a připoutanost k jiným lidem, byť třeba ve vzpomínkách. Po rezignaci život jde střemhlav dolů. Přesto je lidské tělo často až příliš odolné, což oddaluje konec. Moderní medicína nedělá vlastně nic jiného než oddaluje konec. 3. Socialismus prohrál konkurenční boj s kapitalismem, protože nestrašil lidi nezaměstnaností, nepotřebností a ztrátou jistot, nikoliv proto, že se lidé nemohli realizovat, jelikož kdo moc chtěl, ten si našel nějaké cesty, stejně jako dnes. To jest za socialismu si lidé necenili ani to maximum, kdežto dnes se lidé drží i svého minima, a to včetně těch bohatých a úspěšných, kteří své "minimum" ještě navíc neustále zvyšují. 4. Kdyby dnešní náboráři lidských zdrojů ukazovali tento dokument uchazečům o zaměstnání, mohli by klidně nabízet o 15–20 % nižší mzdu. Točit a šířit podobné dokumenty je tudíž v zájmu společnosti založené na konkurenci a zisku. (02.05.2013)

Depka jak hovado. Na mě možná až příliš. Ne, že by to nebylo svým způsobem zajímavě natočený, ale od vyššího hodnocení mě odrazuje fakt, že jednak jsou mi hrdinové (hlavně ta věčně pochcaná, posraná ženská) fyzicky odporní a další věc je fakt, že až takhle mrazivě zobrazenou rekonstrukci cesty k úplnému sebezničení ani vidět nepotřebuju. Hlavní heslo? Svoboda především! I kdyby měl člověk chcípnout, tak musí zůstat svobodnej!!! Ehm tak tuhle filosofii jsem trochu nepochopil. Teda já neříkám, že nepatřím mezi lidi kteří nevedou svůj život k postupné sebedestrukci, ale tohle už je extrém i na mě. Silný 3* a nic co bych musel vidět znova.65% (05.03.2016)