Láska v hrobě

Destruktivní milenci, kteří se motají v příšerném kruhu bídy, špíny, zimy, smradu a chlastu. Oni sami jsou sobě metaforou: žijí mezi mrtvými a sami už rezignovali na život. David Vondráček našel příběh, ale pouze ho nasnímal. Nedodal nic navíc, nevysvětlil, jak se dostali až na dno. Nešel na dřeň, neptal se na Janiny děti nebo Janovu rodinu, nechává nevysvětlené, co je stáhlo až ke dnu. Navíc jsou na snímku patrné pionýrské podmínky, za kterých ho natáčel, hlavně zvuk je často tak zašumlovaný, že není rozumět co kdo říká. /29. 12. 13./ (29.12.2013)

Jediná filmová produkce, jíž jsem viděl na Colours of Ostrava 2013, je trochu v rozporu s barvitým a vesměs život oslavujícím festivalem. Je to hřbitovní láv story, je to důkaz odtržení od reality, je to svědectví konce, jemuž se aktéři vyhýbají pouze pomocí chatrných a nefunkčních alibi o svobodě. Film nebagatelizuje život bezdomovců, ani se nesnaží obviňovat systém či jakkoliv poetizovat nejnižší vrstvu. V první řadě sleduje příběh jedinců, kteří se v zajetí závislostí nedokázali znovu postavit na nohy, natož aby povylezli po sociálním žebříčku vejš. Dvojsečně depresivní záležitost. (25.07.2013)

Při sledování ve společnosti dalších lidí doporučuji přepnout do cynického módu. Jinak se rozbrečíte jako malý děcko, a to je slabost, kterou moderní společnost netoleruje. Kamarádi vámi začnout opovrhovat, spolupracovníci se to dozvědí v mžiku, přijdete o práci, skončíte na ulici a nějakej Vondráček o vás natočí tenhle parádní dokument. (25.03.2013)

Žádné překvapení se nekonalo. Honza s Janou byli dobrý, protože ochotný materiál, ale jejich příběhy mě nechytly. Nedoučená švadlena a zedník, oba je víc a víc ničil chlast. A dál? Tohle bylo jen konstatování něčeho, co už snad po dvaceti letech budování kapitalismu všichni víme. Nefunguješ, řítíš se do pekla. Film jako důkaz. Pro mě trochu málo.P.S.: podle mě to nemělo být o bezdomovectví, ale o chlastu. to tady v tom případě (v těchto dvou případech) byla alfa a omega všeho. a jestli nebyla, a oni začali chlastat až na ulici, tak bych chtěl vědět víc o jejich minulosti. původně jsem uvažoval i o čtyřech, pak mi to vycházelo na tři, a teď bych dal panu Vondráčkovi nejraději jen dvě- za tu práci, co s tím evidentně měl. ale tohle odfláknul. vsadil bych si ovšem na to, že Vondráček nepohořel jako režisér, ale jako dramaturg. jo, na ulici jsou bezdomovci, jejichž příběh by člověka chytl za srdce, ale tihle dva spiťaři to nebyli. bezdomovcům obecně udělal tvůrce spíš antireklamu, což určitě nezamýšlel. ale při pohledu na nefachčenko trosku Honzu a ožralou, pochcanou Janu bych se nerozdal, fakt že ne. (04.09.2013)

Tu nie je žiadnej pochyby o autentickosti dokumentu. Žiaden scenárista by nemohol vymyslieť tie situácie, to zmýšľanie, celkom pokrivené a odtrhnuté od normálneho ľudského alebo aj zvieracieho správania. Aj kocúr, čo sa vo filme viackrát objavuje, má v sebe viac zodpovednosti za seba a svoj život. Čo povedať na to, keď si nedokážu vybaviť doklady kvôli štátnym dávkam, z ktorých by si mohli kráľovsky žiť, a to len pre "nedostatok času". Za takýto neprikrášlený pohľad nemôžem film zhodnotiť ináč ako plným počtom. A tiež za ten neobyčajný námet a skvelé obsadenie, keď somráci vedia byť vtipní a milí. Nevedel som si predstaviť, že je možné aj deložovanie bezdomovcov a aká dobrá je vodka čapovaná do plastovej pollitrovky. O rôzne pochúťky, alebo skôr nechutnosti, nie je núdza a hodnotenie vianočnej polievky pre bezdomovcov je dôkladnejšie ako od Pohlreicha. Silné momenty ako pokus o stretnutie s dcérou, stretnutie s matkou alebo záverečná polhodina potvrdzujú, že sú to stále ľudia. –––– Honzíku, vyneseš mi kýbl? Děkuji. –––– Na papíry jsem zapoměla. No, zapoměla... Člověk nemá čas, i když ten čas má. Nechtělo se mě vylízt z postele. (10.11.2015)