Lásky jedné plavovlásky

Formanova civilná trápnosť na domácom ihrisku ma ani napriek priaznivej stopáži opäť nebaví. A to z prostého dôvodu - čo zobrazuje, nepripadá mi vonkoncom smiešne, lež v tomto prípade skôr úmorné. "Minimalistický" scenár vždy neznamená výhru, ak je téma užšia ako formát. Ak už o "chlapcovi a dievčati" (či naopak), radšej zvolím Slnko v sieti, ktoré môjmu diváckemu ja vychádza viac v ústrety. 60% (14.02.2015)

Geniální Formanova hořká komedie. Jedinečné, komediální a mrazivé zároveň odkrývání lidských povah a charakterů. Celý film se jakoby rozpadá na dvě větší epizody, tj. Na bále a U Mildy. Za doprovodu známé zlidovělé, ale skvělé odrhovačky (znám ještě pár slok, ale ty by se mohly zpívat až po určité hodině) se odbydou úvodní titulky a pomalu se dostáváme do duší tehdejších puberťaček, které snějí o svých prvních láskách. Osamělé, odkázané na čtyři šedé zdi a soudružku vychovatelku hledají alespoň trochu něhy a teplé lidské lásky. Scéna na bále je výtečná a nabytá legrací. Neodolatelně rozkřípaný orchestr, nesmělé dívky a nejistí záložáci. Fenomenální Vladimír Menšík, který jednoho z nich stvárnil, mezi ty dva neherce, které nikdy předtím neviděl, dokonale zapadl a byl jedním z nich. Postupně se dostaneme k legendární erotické scéně, která v tehdejší době určitě vzbudila určitý rozruch a v posledních pětadvaceti minutách se přemístíme k Mildovým rodičům domů, kde exceluje Josef Šebánek. "Lásky jedné plavovlásky" jsou stále aktuálním filmem, protože lidské povahy se nemění. Nadčasový skvost pro všechny, které něco takového prožili a nejen pro ně. Miloš Forman byl vždycky umělec se vším všudy, scéna otevírání kufru s hymnou v pozadí vlastně shrnuje myšlenku celého filmu do jediné půlminutové scénky. (02.08.2007)

Lásky jedné plavovlásky jsou pro mne klasickým zástupcem filmu o radostech a především i strastech mladé generace žijící v socialistickém zřízení. Události, se kterými jsou zde mladí hrdinové konfrontováni, většinou vyústí v trapné situace a právě ta trapnost je jedním s dalších prvků toliko společných pro filmy české nové vlny. Nedospělé postavy vedou stejně nedospělé dialogy, které sklouzávají právě až k té trapnosti. Hlavní hrdinky Anduly, které mysl zatemnila první velká láska, mi bylo na jednu stranu pro její dětskou naivitu a hloupost líto, zároveň jsem se jí ale musel ze stejných důvodů i smát. Přece jen jsme si tímto obdobím dospívání prošli všichni, díky čemuž nám jsou strasti hlavních hrdinů tak povědomé a možná právě proto měl ten můj smích výrazně hořkou pachuť. Nebál bych se Lásky jedné plavovlásky označit za jakousi teenagerskou komedii 60. let. Jen je tato komedie znatelně lidštější a inteligentnější než to, na co jsem zvyklí dnes. 100% (08.06.2009)

Bezvýchodný humus života v socialismu ve Formanově "coming of age" podání. Pojetí snímku je natolik neutěšené, že mi z příběhu bylo vlastně pouze smutno a v mých očích se jednalo o solidně depresivní záležitost. Nemění to ovšem nic na tom, že jsem se dobrou polovinu filmu spíš nudil a z Formanovo československého období mi tak Lásky vycházejí jako asi to nejslabší dílo. 5/10 (09.10.2017)

Parta postarších záložáků přijíždí do malého městečka, kde na jednoho muže připadá deset žen, plavovláska si hledá životního partnera a všechno to působí velmi krásně. Forman v Láskách jedné plavovlásky naznačil genialitu (zejména scéna na tancovačce), která naplno vytryskla v Hoří má panenko. V jeho režii působí situace všední až obyčejné tak neobvykle a krásně, že jsem měl hned po zhlednutí chuť pustit si celý film ještě jednou. Zlatá česká 60. léta. Pro mě osobně po Přeletu nad kukaččím hnízdem a Hoří má panenko Formanův nejlepší film. (18.02.2008)