Sunflower Hour

O publiku na karlovarském filmovém festivalu se říká, že je velmi vřelé a odvázané. Projevuje se to například při již obligátním potlesku při odnášení mikrofónu před začátkem promítání, nebo při spontánních aplaudech v průběhu projekcí. Letos mi však tato vlastnost publika ne vždy úplně sedla. Příkladem je nekritický úspěch fimu Sunflower Hour a ovace, které vyvolala jeho projekce, z kterých byli překvapeni i samotní tvůrci. Těžko totiž říct, zdali takový film, tedy spíše taková lehká provokace natočená bez velkých ambic a za pakatel, kvalitou připomínající studentské cvičení si vůbec zaslouží projekci na mezinárodním filmovém festivalu. A ačkoliv jsem se několikrát zasmál, tak celkové se mi nelíbil ani jednoduchý a sprostý pubertální humor, podobný humoru například v seriálu Southpark. Mimo mísu je pak u takto amatérského a nízkorozpočtového snímku poukazovat na nevyrovnanost hereckých výkonů či slabé zpracování. Možná že kdybych byl náctiletej, nebo bych film viděl na nějakém festivalu studentských filmů, tak bych byl tomuto snímku nakloněnější. (12.07.2011)

Čtyři mladí lidé, nesmíření s tím, kdo jsou a s tím, jak je přijímá okolí. Homosexuál, který se ze strachu z otce rozhodne raději 'hlásat' všude do světa o zvrhlosti homosexuality. V mládí šikanovaná Oliva, jež se svou nenávist k celému světu rozhodla dát najevo, co jen to půjde. Shamus, vyrovnávající se s odchodem otce jakýmsi přenesením vlastní osobnosti do malé loutky, s níž tvoří doslova nerozlučitelnou dvojici. A David, kterého šikanuje celá rodina včetně rodičů. Ti jsou za hodně zajímavých okolností pozváni na soutěž dětského pořadu. Ten organizuje režisér porno snímků s manželkou, jejichž vztah by potřeboval schopného psychologa zcela určitě... Ano, mohl by to být geniální námět na hraný dokument! V rukou Aarona Houstona se ovšem jakýkoliv pokus o zajímavější propojení příběhů absolutně ztrácí, většina nápadů zapadá a celý příběh jaksi neurčitě plyne... Pár vtipných momentů si divák sice užije, po odchodu ze sálu v něm však nezůstává vůbec nic... (19.06.2011)

Tragikomedie po kanadsku. Pseudo-dokument utahující si z homosexuality, křesťanství, šikany, schozofrenie a dalších "odchylek" od většinové společnosti. Vyhrocené, ale zároveň takovým zvláštním způsobem uvěřitelné, že nebýt několika skutečně divných scén a závěrečných titulků, uvažuju doteď, zda se to skutečně vše stalo. Věřím, že pro mnohé bude tento film už někde za hranicí vkusu, ale má zkažená duše si ho užívala, a i přes lítost, kterou jsem k některým postavám cítila, mi přišel velmi vtipný. (A to mnohem více než Borat, ke kterému jistě budou Sunflower Hour někteří přirovnávat.) (20.06.2011)

Vzhledem k tomu,ze tenhle cernej humor bez skrupuli miluju,tleskal jsem pri svetove premiere na IFFKV panu debutujicimu reziserovi vestoje... humor jak z jointa potazenej,navazejici se do nabozenstvi, homosexuality, jinakosti a pak jeste par dalsich tematek.. + skvelej casting a fajn dokumentarni forma snimku z toho pro mne delaji nej comedy letosnich Varu (06.07.2011)

Příběhově jednoduché jako kterékoliv porno a vizuálně úchylné jako libovolný díl Sezamové ulice nebo Teletubbies. Smrtící kombinace namíchaná ve správném poměru - to je Sunflower Hour - mokument o lidských karikaturách, které hledají sami sebe skrze plyšové náhražky naražené na zápěstí či pomocí řízení osudů živých loutek z masa a kostí, aby díky parodickému martýriu mohli na konci všichni povstat z popela a dojít pocitu (ne)smíření sami se sebou. Zábavná loutko-terapie, co je v jádru možná zkažená, ale na povrchu třeskutě vtipná. K dokonalosti chybí snad jen krutopřísná Pamela Anderson a z rohu vykukující Sacha Baron Cohen s maňáskem na ruce. Co by na Sunflower Hour asi řekl párek ušáků Hank a Mike? (18.06.2011)