Mars a Avril

Pokud jde o výtvarno, je zde hodně znát vliv Jeuneta, ale bez jeho atmosféry místa. Co funguje u Jeuneta, je zde takové nedodělané, jako poloprázdné skladiště. Závěr pak jemně šmrncnutý Fontánou. Zbytečně divné účesy, někdy i architektura. Co se týká příběhu, začátek navodí zajímavé otázky - hudba planet, hudba Marsu, Stvořitel měl rád hudbu. Poté přejdeme k již klasičtější odrhovačce, co je sen, a co je realita? Je to, co vidím, realita, nebo můj sen? Lidi kolem mne, kteří mohou potvrdit, co vidím, jsou přece také mým snem, takže nemohou potvrdit realitu. Ó jé, na tohle téma je takových úvah tolika filozofů. Ale když strčím ruku do ohně, stejně mne to bude bolet. Proč by si člověk ve své realitě nebo svém snu ubližoval, jestliže není masochista? Inu, a pak přejdeme k nejotřepanější odrhovačce, sen a realita a vesmír a sex, hlavně ten sex, o nic jiného nejde. A je z toho erotická novelka, jakých jsou tucty, červená knihovna, jen šmrncnutá a ozvláštněná všemi těmi „kdyby“ a „co jsme?“. Celkově rozporuplný dojem, některé pasáže silné ve výpovědi, jiné banální až klišovité, povrchní. Celkově rozhozené, asi jako mysl autora, který se nedokáže soustředit na jednu koncepci, a míchá jablka s fazolí. (20.08.2013)

Některé myšlenky jsou ve filmu zajímavé, ženské tělo jako inspirace pro hudební nástroj, charismatický hudebník, který tyto nástroje hladí, tak jako těla, kterých se nikdy doopravdy nedotkl. Co na tom, že režisér byl sympaťák a filmem si splnil sen. Na diváka během pár minut padá překombinovaný příběh, neoriginální vizuál v žánru sci-fi a unylé herecké výkony. FFKV (03.07.2012)

"Alkohol a sny se nemíchají!" - tímto mottem se měl nejspíš řídit i sám Vileneuve, když se pustil do natáčení Mars a Avril. M&V je ze začátku neskutečně příjemnou a snovou pohádkou prodchnutou steampunkem skrz na skrz a oděnou do tak neskutečného vizuálního hávu, ale opět na úkor příběhu, který je zbytečně překombinovaný a zmatený, byť poeticky vedený až do konce. (02.07.2012)

Filmový eintopf režisérových snů a přání. 1) 24letý Martin Villeneuve vytvořil první díl a o čtyři roky později druhý díl fotorománu, podle kterého posléze ve svých 34 letech natočil i první film, který režíroval a produkoval. 2) Působivá vizualizace podivného světa se mi hrubě nelíbí. V tomto přesvědčivém intelektuálně odtažitém světě se cítím nejistě a velmi nekomfortně. Připadám si jako při četbě Lemovy (Stanislav Lem) břitké kritiky neexistujících románů. Při tom jsem se alespoň bavil. 3) Nelibozvučná hudba dokresluje ponurou atmosféru. Inu, hudba musí být nepříjemná, jinak by se ujala již dnes a ztratila by svou výpovědní hodnotu o budoucnosti. 4) Autor je určitě talentovaný. Líbí se mi i jeho životní a tvůrčí filosofie: I made an impossible film but I was able to make it because I didn´t know it was impossible. All the difficulties surrounding the making of this film actually contributed to its success. (24.03.2015)

Film se odehrává někdy v době na přelomu třetího tisíciletí a kromě nemutantních lidí je v něm svět vyobrazen jako v Japonsku v blízké budoucnosti. Pestrobarevná vizuální stránka se ohraje stejně jako hudba z bizarních nástrojů participujícího ansánblu. Ke konci je v ní slabý příběh doslova utopen. Hlubší rozměr filmu mi zůstal utajen. (03.07.2012)