Mars a Avril

Lehce Bradburyovské téma vesmíru, lidských osudů a podivné filozofie, jež nás všechny spojuje, jež jsou ovšem shozeny nejasným vyprávěním, nesympatickým staříkem a vizuální stránkou, co se snaží trapně napodobit některé dnešní sci-fi komiksy... Mladší bratr Denise Villeneuva má ke kouzlu snímků svého sourozence ještě dalekou cestu, ale dejme mu ještě tu šanci... (04.07.2012)

Mars a Avril je typický případ filmu, který doplací na to, že je příliš osobní. Režisér na realizaci tohoto snímku, debutu, údajně pracoval celých 10 let, svému projektu věřil až moc a ztratil potřebný odstup. Výsledkem je sci-fi, která je sice barevně bohatá a má svoje světlejší momenty, ale taky je plytce filozofická s moudry alá Coelho a snaží se obsáhnout až příliš mnoho motivů, témat a myšlenek, aniž by cokoliv z toho bylo nějak výrazněji rozvinuto. Film o všem a zároveň o ničem. Tak trochu mi Mars a Avril připomíná Pana Nikoho, naštěstí to však není tak kýčovité, uřvané a dlouhé a tudíž mnohem snesitelnější. (03.07.2012)

"Alkohol a sny se nemíchají!" - tímto mottem se měl nejspíš řídit i sám Vileneuve, když se pustil do natáčení Mars a Avril. M&V je ze začátku neskutečně příjemnou a snovou pohádkou prodchnutou steampunkem skrz na skrz a oděnou do tak neskutečného vizuálního hávu, ale opět na úkor příběhu, který je zbytečně překombinovaný a zmatený, byť poeticky vedený až do konce. (02.07.2012)

Film se odehrává někdy v době na přelomu třetího tisíciletí a kromě nemutantních lidí je v něm svět vyobrazen jako v Japonsku v blízké budoucnosti. Pestrobarevná vizuální stránka se ohraje stejně jako hudba z bizarních nástrojů participujícího ansánblu. Ke konci je v ní slabý příběh doslova utopen. Hlubší rozměr filmu mi zůstal utajen. (03.07.2012)

Pokud jde o výtvarno, je zde hodně znát vliv Jeuneta, ale bez jeho atmosféry místa. Co funguje u Jeuneta, je zde takové nedodělané, jako poloprázdné skladiště. Závěr pak jemně šmrncnutý Fontánou. Zbytečně divné účesy, někdy i architektura. Co se týká příběhu, začátek navodí zajímavé otázky - hudba planet, hudba Marsu, Stvořitel měl rád hudbu. Poté přejdeme k již klasičtější odrhovačce, co je sen, a co je realita? Je to, co vidím, realita, nebo můj sen? Lidi kolem mne, kteří mohou potvrdit, co vidím, jsou přece také mým snem, takže nemohou potvrdit realitu. Ó jé, na tohle téma je takových úvah tolika filozofů. Ale když strčím ruku do ohně, stejně mne to bude bolet. Proč by si člověk ve své realitě nebo svém snu ubližoval, jestliže není masochista? Inu, a pak přejdeme k nejotřepanější odrhovačce, sen a realita a vesmír a sex, hlavně ten sex, o nic jiného nejde. A je z toho erotická novelka, jakých jsou tucty, červená knihovna, jen šmrncnutá a ozvláštněná všemi těmi „kdyby“ a „co jsme?“. Celkově rozporuplný dojem, některé pasáže silné ve výpovědi, jiné banální až klišovité, povrchní. Celkově rozhozené, asi jako mysl autora, který se nedokáže soustředit na jednu koncepci, a míchá jablka s fazolí. (20.08.2013)