Hra

snímek je z roku 2011.Dneska je to všechno kolem imigrantů někde jinde.A myslím že ty dvě slepice na konci by kotkodákaly jinou.Záběr v prodejně s obuví ,kamerou pečlivě vymezený napůl ,kdy na jedné polovině si dánské děti vybírají obuv a ve druhé polovině záběru děti přistěhovalců dělají bordel a mezi tím se pohybují apatičtí prodavači .Dopadli by stejně ?kdyby zasáhli,jako otec chlapce který si šel vyřídit se zlodějíčkama ukradený telefon svého syna....Hraný dokument.Možná by to chtělo dvojku po dvanácti letech jak se to vyvíjelo dál (13.04.2023)

Ošklivá hra s divákem o absolutním zle. Metody, které zde totiž ona podařená partička provádí, jenom za účelem obrat tři nešťastná děcka, je ve své délce a metodičnosti prostě organizovaným sadismem, ke kterému neznáme motivaci, kromě té, kterou si do filmu sami vetkneme. Pak z jedné strany na nás pak čeká starý dobrý rasismus a z druhé přiblblý apologetismus, přičemž to vše až ex post, protože v okamžiku, kdy před námi ono zlo právě probíhá, tak nejsme schopni reagovat. Östlund ve všech filmech, co jsem od něj viděl, představuje vždy nějaký komplikovaný problém, snaží se představit všechny pozice, které se ho týkají, aby to uzavřel tím, že se s tím nedá prakticky asi stejně nic dělat. Vlastně se mi tenhle přístup líbí, ale je v tomhle tak trochu nesnesitelnej čurák, ne že ne. Každopádně když se člověk rozhlédne, kolika slabomyslným tenhle film posloužil v utvrzení ve vlastních předsudcích, alespoň víme, kdo může za současnou přehnanou opatrnost při zacházení s etnickými minoritami v současné popkultuře. (30.10.2022)

Hra je řemeslně dobře zvládnutá. Chlapci hrají úžasně. Film je bez hudby, prakticky bez střihu a kamery a vše se soustředí pouze na scény, z kterých se film skládá. Každá scéna (obraz) má cca 10 minut, kdy se kamera prakticky nehýbe a nechává diváka přihlížet syrovosti scén. To v celku funguje, ale dialogy jsou někdy na můj vkus až moc tupé. Například scéna s revizore. Proč mu ti kluci neřekli, že je okradli? Vždyť neměli problém jít do kavárny a napráskat ty černý výtržníky. Ano, asi by jim revizor neuvěřil, ale ve scéně to prostě mělo zaznít. Stejně jako když černoši volají s mámou jednoho z chlapců. Mluví s ní asi pět minut, přičemž je jasné, že by zavěsila asi tak za 30 vteřin. Když se rozhodnou, že se bude hrát o věci všech, kluci neřeknou jediné slovo proti, přičemž se dobrovolně vystavují, že nepřijdou jen o telefon, ale o vše co mají. Tím pádem to vypadá, jak když jim na tom ani nezáleží. V tom případě se mohl Sebastian hned na začátku na skateparku otočit a říct "víte co? Nechte si ho, já jdu domů". Ve filmu, který útočí svojí přirozeností a dost se mu to daří (scéna v tramvaji nebo klikování pod mostem to dokazují) je škoda, že ho sráží takové banality. "Co čekáš, když vytáhneš mobil před pěti černochama? Doufám, že ses poučil!" (30.07.2017)

Pred pár týždňami sa na verejnosti objavilo video z Nemecka, ako jeden muž v podchode, výzorom pripomínajúci Araba (inak Bulhar), zhodil zo schodov ženu, ktorá si následne polámala obe ruky, pričom stotožniť páchateľa sa polícii podarilo až PO zverejnení uvedených záberov. A viete aký bol následný krok nemeckej prokuratúry?? Neobvinila muža, ktorý skutok spáchal, ale pátra po identite osoby, ktorá video zverejnila, lebo ÚDAJNE vzhľadom k momentálnej situácii, migrácii, podnecuje k rasovej nenávisti. Švédi si s týmto faktom zrejme hlavu nelámu, lebo ak už tento snímok nie je o podnecovaní (samozrejme že nie je!!!) k ľuďom čiernej pleti, tak už ozaj potom neviem ktorý. Trochu ma mrzí akým pomalým tempom či bez výrazných prvkov je "Play" napriek vážnej téme šikany spracovaný. Záver je však veľavravný. Zobrať z logických dôvodov "spravodlivosť" do vlastných rúk, nemusí vždy vzbudiť pochopenie u mnohých ľudí, pričom múdrami disponujú najmä tí, ktorých sa to výsostne netýka. Celkovo som však mierne sklamaný. Aj keď je snímok vďaka svojmu špecifickému spracovaniu veľmi realisticky poňatý, z pohľadu zásahu do emócií som čakal omnoho viac. (19.01.2017)

Nelítostný film o apatii, strachu a sociálních rolích, které dospěly do stádia, kdy je lidé bez skrupulí mohou snadno využívat pro svůj prospěch. Skvěle zvolená forma jakoby náhodného pozorování událostí dlouho předtím, než se stanou, i potom zpřítomňuje každodennost a s ní i fakt, že teror šikany probíhá za bílého dne všem na očích, ale nikdo mu neučiní přítrž. Částečně proto, že forma šikany je natolik sofistikovaná, že vypadá jako součást dětských her, ale také protože nemůžeme vidět do okolních lidí a nevíme, čím prošlI. Snímek navíc zneklidňuje tím, že ukáže bezradnost i bezmocnost obětí a naprostou beztrestnost i nenapravitelnost útočníků, která je umožněná sešněrovaností společnosti plné programové (tedy nikoli empatické) politické korektnosti. Samotná titulní hra zakládající šikanu bez fyzického kontaktu fascinuje tím, jak důmyslně využívá strachu vycházejícího ze společnosti definované předsudky a hleděním si svého. (09.07.2011)