Hmyz

Ano, do tohoto jsem peníze posílal a přál si, aby to přesně takto vypadalo. Sice tam mohlo být více oněch švankmajerovských animací, ale jinak kulisy, postavy, děj, kamera, láska k jídlu a pití, to tam vše je a já si to nesmírně užíval. Paradoxně největší obavy jsem měl z onoho nahlížení pod ruku filmaře. Ale ve výsledku to fungovalo krásně a já si to i tak užíval. Prostě Švankmajer jak má být. Tak já si jdu zatlačit slzu nad faktem jeho posledního celovečerního filmu a celé si to pustit ještě jednou. Děkuji mistře! 80% (22.02.2018)

Kamarád mi kdysi líčil příhodu z dob vysokoškolského studia. U státnic byl přítomen i nestor univerzity, na kterém si vyžádal svou smutnou daň pan Alzheimer. Nikdo se neodvážil zpochybnit intelektuální výkon pana profesora, byť senilita byla zjevně patrná. Zjišťuji, že tak ohleduplný či sentimentální nejsem. Švankmajer provázel mé filmové zrání a znamenal pro mě mnohé, ale už jeho předchozí kousek mi přišel vyčpělý a tady se onen pocit ještě znásobil. S ohledem na způsob financování opravdu zamrzí konečný výsledek. Být jedním z fanoušků, kteří se na projekt skládali, považoval bych tuhle investici za ukázkově vyhozené peníze. Starému pánovi nevyčítám jeho chuť si ještě naposledy pohrát s filmovým materiálem, ale důstojné filmové rozloučení vypadá jinak. Těm, co chtějí zmapovat Švankmajerovu tvorbu, doporučím, aby se jeho posledním dvěma snímkům vyhnuli a skončili s Šílenými. Z úcty a ke starým zásluhám Švankmajera nechávám 30 % celkového dojmu. (05.06.2019)

Před čtyřiapadesáti lety započal mistr českého surrealismu svůj dodnes nikým nepřekonaný, zcela originální filmový styl...navzdory všemu. Dříve pokrytečtí soudruzi, dnes usměvaví sponzoři, kteří z filmu udělají prezentaci svého podnikatelského záměru a vše je pro ně jen investice. Švankmajerův geniální tvůrčí talent, navzdory všemu, diktuje i v roce 2018, ve své podstatě neuvěřitelné, i když se muselo čekat, dělat sbírky...ale o tom to současné umění asi také je. V letech, kdy ještě ve světě stále nebylo nalezeno dno, kam lze po tvůrčí stránce klesnout, v době, ve které se česko-slovenská tvorba mění v záměrně přelouhovaný čajíček s kapkou vždy trochu jiného příběhu, v těchto časech si mistr stále hraje, jede si své a po svém a mě opět baví každý záběr i celá absurdnost tohoto díla, které je ovšem schopno silnou podstatu předlohy velmi výstižně sdělit. Opět skvělá předmluva, dokonalé prostředí a rozdělení rolí, výběr herců je pro mě velmi povedený. Profesionální herec vedlejších rolí Dulava se konečně dočkal, fantasticky úlisný, herecký kanón Lichý, ajznboňák, recitující v polospánku krále Leara, nestárnoucí dáma staré, dobré československé filmové školy, jedna z nejtalentovanějších hereček současnosti v neodolatelné roli Jitušky larvičky, Lábus v nejlepší formě a Budař, který se v této velké konkurenci vůbec neztratil, proto tu také je, že ano? Neztratila se ani zmíněná podstata společenské alegorie bratří Čapků, jež je naprosto skvěle podchycena v rozkošné scéně Larvička - Tulák - Parazit. A co pro nás, doživotní obdivovatele, může mistr udělat ještě navíc? Nechat nás nahlédnout do své kuchyně. Děkuji moc, každý Váš počin je poctivý, precizní originál, kterého většina tvůrců nedosáhne za celý život. [Filmový klub Citadela] (21.03.2018)

Filmy Jana Švankmajera nejsou pro každého a bohužel já se k této skupince lidí řadím. Beru jej jako umělce, výtvarníka a animátora. Má osobitý styl a už je ze záběru na rozsypané zápalky na staré podlaze z prken poznáte jeho styl a vidění světa či reality aniž by jste věděli z úvodních titulků, že koukáte na jeho film. Mám rád tu krásu detailu, celek mi však často uniká. U jeho filmů mívám pocit, že si je točil pro sebe, aby něco niterně svého sdělil, aby uvolnil přetlak. To je práce všech umělců, záleží však jak srozumitelně to těm venku podají. U něj ne vždycky mám ten pocit, že jej chápu. A tak tu nebudu sázet řady hvězd a psát o vyvrcholeníé jeho tvorby tímto filmem jako jiní, kterým se to možná pochopit podařilo. Téma zpracování ďivadelní hry pánů Čapků bylo ale zajímavé i to, že jsme vlastně sledovali v rámci hlavního filmu i film o filmu... A trochu jsme měli možnost nakouknout do Švankmajerovy alchymistické kuchyňě, což také nebylo k zahození. Herci hráli parádně, hlavně pan Dulava se mi líbil. A pěkný byl i ten závěr, kdy se nikdo při zamykání domu nepozastavil nad tím, že ochotnictvo už není klompletní... Dávám tedy za 3 kuličky brouka potemníka. * * * (05.08.2018)

Na rovinu. Pro mě docela zklamání, jako obrovský příznivec a fanda tvorby mistra Jana Švankmajera jsem čekal mnohem mnohem více a něco jinšího. Čekal jsem, že to bude mít atmosféru povídky, kterou Švankmajer napsal v roce 1971. Vytratila se ta jeho tajemná aura, přesně ta aura, co dělala jeho filmy něčím jiným, zvláštním a od ostatních snímků stoprocentně odlišné a originální. Ne, že by Hmyz nebyl originální, naopak, od běžné produkce se zásadně liší. Leč, jak už jsem napsal, to tam je ono kouzlo imaginace, ten surrealismus, který byl jasnou značkou práce Jana Švankmajera. Možná je to i tím, že všechny celovečerní filmy kombinoval hrané části s animací tak půl na půl. U Hmyzu převládá hraná část a animace skoro zmizela, což já považuji rozhodně na škodu, hrané části mě víceméně otravovaly (i když to tak zřejmě Švankmajer zamýšlel). Po výtvarné stránce se na filmu podílel i jeho syn Václav a popravdě jsem čekal také lepší práci (když vzpomenu jeho geniální animátorský počin Světlonoš). Vkusné ovšem byly záběry z natáčení, které snímkem prostupovaly. A také naprosto špičkový zvuk, jak jsme již zvyklý u Švankyho předchozích filmů. Možná je jen dobře, že je to poslední Švankmajerův film (jak on sám tvrdí), než abych se musel dočkat jeho pádu. Kdybych měl Hmyz hodnotit objektivně, musel bych dát tak dvě - tři hvězdy. Ale jako totálně posedlý fanoušek mistrové tvorby, který hodnotí každý jeho snímek plným počtem, tak musím pálit také za pět! Už jen k úctě a k celoživotní práci největšího mistra imaginace a surrealismu na světě - mistra Jana Švankmajera! Navždy u mě bude jedničkou v animátorské práci a jeho talent a osobnost zůstane naprosto nenapodobitelná a jedinečná. (27.02.2018)