Imaginaerum

Dejte do filmu klauny - stačí na chvíli, tak jako tady - a máte u mě úspěch prakticky zaručený. Ne že bych je nějak zbožňoval, vlastně k nim nemám nijak vyhraněný vztah, ale začalo to mými milovanými Klauny zabijáky z Ameriky, pokračovalo Iglesiovou španělskou invazí v podobě Balady o smutné trumpetě a nyní útočí skrze Imaginaerum už i Finové - prostě se to šíří stejně jako zombie nákaza do celého světa. Ale teď už k filmu. Pokud jsem to správně pochopil, použitá hudba pochází od skupiny Nightwish. Ano, na film jsem se podíval, aniž bych byl jejich fanouškem. Ba co víc, to jedno album, které jsem dohromady kdysi slyšel, se mi vůbec nelíbilo, protože tohle je přesně ten typ hudby, kterou nemám rád. Avšak tady byla hudební složka k mému velkému překvapení poměrně líbivá a to dokonce i skladby se zpěvem, což by mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. Nevím, jestli film vznikl jako vizualizace alba, nebo byla naopak hudba vytvořena speciálně pro film, ale nakonec na tom vůbec nesejde (tedy aspoň mně ne). Tak ale teď už vážně k filmu. Imaginaerum má hned několik dalších předností, kvůli kterým stojí za pozornost. Tou nejvýraznější, jež vás praští do nosu už při pohledu na obrázky, je pochopitelně technické zpracování, které boduje i tím, že není použité pouze na efekt, ale má v příběhu své opodstatnění. Pan režisér sype z rukávu téměř bez ustání jeden vizuální nápad za druhým a je radost být u toho. Uznávám, že některé pasáže diváka na zadek neposadí a třeba taková scéna s Louskáčky a dvouplošníkem vypadá jako vystřižená z třetího Crashe Bandicoota nebo přinejlepším třetího Slye Coopera, ale to jsou jen drobnosti a celkově musím vizuální stránku jen a jen chválit. Makabrózní atmosféra (ale možná za to můžou ti klauni) se mísí se snad až dekadentním nádechem (i tentokrát jsou možná na vině oni cirkusoví baviči), do toho se tu objevuje dvojník Steva Carella, jenž na nás vyskakoval ze všech možných trailerů a galerií a který se nakonec svému předobrazu příliš nepodobá a ani cestou netrousí žádné hlášky. Příjemné je, že to není pouze rozpohybovaná reklama na Nightwish, naopak, pokud jejich hudbu tak jako já neznáte, prokoukáte se filmem a ani si jejich přítomnost neuvědomíte. Jo, a abych nezapomněl, má to jenom sympatických 75 minut. (25.04.2013)

Docela bych si dokázal představit, jak film vyfasuje dvou set milionovej rozpočet, scénář se roztáhne na tři hodiny filmu, režie se ujme Zack Snyder a rozpoutají se orgie jdoucí daleko za hranice naší představivosti. Realita je ovšem jiná. Audiovizuální stránka sice boří diváka do křesla, ale to je tak všechno. Obrovskej potenciál totiž zůstal nevyužitej, nebo spíš tvůrci při jeho zpracovávání skončili na půli cesty, což je škoda, protože jinak je to dílo vskutku zajímavý a nápadů plný. A třebaže skupinu Nightwish nesnášim, jsem přesvědčenej, že coby tvůrce soundtracků bych je miloval. Z mého komentáře se může zdát, že mě Imaginaerum moc nevzalo, opak je však pravdou, jen bych si to doved představit zkrátka větší. Tady ta opulentnost šumí do prázdna. (30.04.2013)

Už mnohokrát jsem se mohl přesvědčit o tom, že neznamená když je film jiný, takže bude i skvělý. Ale Imaginaerum předně není tímhle případem. Ani po skončení přesně nevím jak ho mám uchopit, jaký na něj mít názor. Opravdu Imaginaerum je celé velmi zajímavé, občas hodně divné a jsou zde i scény, které hraničí téměř s genialitou. Celkově bohužel nevím co na tento film říct a to bude asi tím největším problémem, že nedokážu pořádně tento film zhodnotit. Co vím jistě je, že na něj jen tak nezapomenu, protože se mu povedlo to, co jiným filmům ani zdaleka. Byl jsem zaujat, ale plně jsem nepochopil. Jinak od pánů muzikantů z Nightwish úctyhodný počin a jedna věc, který byla opravdu bezkonkurenční u tohoto filmu, tak je hudba. Je vidět, že Nightwish není jen uskupení tvrdých rockerů, ale že dokáží složit perfektní melodické instrumentální skladby. Třeba časem své hodnocení zvednu, ale momentálně nejsem schopen tento film pořádně zhodnotit. (27.04.2013)

Nějak jsem čekal buď dark fantasy nebo variaci pinkfloydovské Zdi. Nakonec jsem z toho dosti v rozpacích. Nightwish sice dělali hudbu, jejich písní ale zazní jen několik. Fantazie jakoby se nedostávala. Ve srovnání s Parkerovou The Wall, Russelovým Tommy nebo Sharmanovým Rocky Horror Picture Show je tenhle film bez výrazných nápadů. Vizuál je pěkný, ale bez exploze originality. Příběh poněkud připomíná sentimentální romány typu: jak děti a rodiče cestu k sobě našli, se závěrečným dojákem (ano, uronil jsem pár slz). Autor jistě vzpomínal na své oblíbené filmy Nekonečným příběhem počínaje, přes hororové klauny v čele s To a The Wall konče. Musím říci, že koncert mě bavil neskonale více (viděl jsem v Praze), a proto i očekávání byla daleko větší. Na téma existenciálního dramatu existuje mnoho daleko lepších filmů....škoda, že to nepojali jako strašidelnou pohádku. (08.07.2013)

Tohle je pro mě obrovské překvapení. Nejsem fanda kapely, ale zvědavost vyhrála a já si Imaginaerum pustil a nelituju. Od hudby přes her.výkony až po vizuál a geniální příběh tohle všechno se podepsalo na mém hodnocení. Hodně mi nejspíš pomohlo, že jsem k filmu přistupoval s odstupem aby mi pak po skončení řádně nakopal Pr***L. 100% (09.01.2014)