Miss Bala

Královna krásy. Typická figurka na šachovnici, která se akorát řídí pevně danejma pravidlama. Nic zvláštního. Fascinující je, když se Laura pokusí pravidla porušit (útěky, mlčení ..) ačkoliv přitom polovědomě riskuje život. Tyhle porušení pravidel totiž nejsou nijak potrestaný, figurka je prostě vrácena zpět na šachovnici, bez trestu, bez velkýho vyhrožování a emocí. Její vůle (co je bytí bez vůle) je totálně potlačená. Jako polámaný kolečko ve stroji. Když nemáme náhradní, prostě ho opravíme, nenařežeme mu za to. Za zmínku stojí i ten totální pocit penetrace dobra zlem (tyhle policajti jsou naši, cesta je volná) a naopak (myslím, že ten a ten může být donašeč)... Tenhle pocit frustrace z neschopnosti rozlišit mezi oficiální reprezentací a mafií je nám přece dobře známej, ještě před čtyřma lety vedl Pavel Bém žebříčky popularity (a to to byl prosím člověk u vlády, nikoliv v opozici, což je kritická, vděčnější role, taky se toho míň dá posrat) a dnes je z něj největší gauner pod sluncem. Frustrace pramení z toho, že nejsme schopni se smířit s tím, že nedisponujeme schopností odlišit dobro a zlo a tak v posledku na nás zůstává špína viny. (30.03.2012)

,,LAURO POVĚZTE MI, CO VÁS VÍC VÁBÍ? BOHATSTVÍ, NEBO SLÁVA?“..... /// Mexickej návod na Miss....nebo spíš návod na to, jak se stát královnou krásy v Mexiku? Taky a taky, ale děj (solidně rozehraná partie!) má k molu plnýmu nablejskanejch kozatek s číslama na plavkách daleko stejně jako já s body ke ,,golfistovi“. Vono se řekne – Miss. Což voto, Lau je blbá obstojně (přiznávám, je to jen předsudek) - páč jinak by se asi nezapletla s největším a nejhorším banditou, ze kterýho se navíc snaží neustále dělat idiota. Syrovej děj přináší zajímavý situace, při kterejch vobčas zůstává rozum stát, ale nuda to není. První hodina je rozhodně za strong>4*, ale pak....Milá Lauro, každej má takovej osud, jakej si zaslouží...(a ty seš vobčas pěkná kráva!). Umně skloubená mexická realita, soutěž Miss a drogová mafie. Jen jsem z tý dějový ,,změti“ volaký zmetený. 3a½!, ale dát ,,jen" 3*, by bylo nespravedlivý... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistíš, proč nechcu bej miss v Mexiku. 2.) Jsem generál a rád šoustám missky. 3.) Thx za titule ,,playboxquest“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (22.04.2012)

FEBIOFEST 2012 -- bala: španělsky kulka, projektil. -- Mexický vyslanec na Oscary 2012. Oslnivý koncept nekompromisně dodržovaný po celou dobu filmu. Miss Bala je protipólem jiných slavných snímků o drogové problematice (všimněte si, že ve filmu není jediný záběr na drogu v jakékoli formě) jako je např. Soderberghův Traffic, které objektivně ukazují, jak funguje celá struktura, případně filmů o silných charakterech, drogových baronech, kteří řídí situaci a ovládají svůj osud. Miss Bala je silně subjektivní trip, taková Alenka v říši divů, kdy se celou stopáž držíme hlavní postavy, která ve svých rukou nemá nic a je jen loutkou pohybující se z bodu A do bodu B a plnící příkazy drogového gangu v zájmu svého přežití. Nikdy nepoznáme celkový obraz, tomu se podřizuje i promyšlená a zneklidňující vizuální stránka, kdy často vidíme jen část prostoru, ve kterém se scéna odehrává , okolní dění si musíme domýšlet na základě zvukové stránky a celkový obraz důležitý k pochopení je nám podán až na konci scény. Stephanie Sigman prakticky nezmizí ze záběru a je naprosto přesvědčivá i v několikaminutových emocionálně vypjatých sekvencích, často protahované až do fyzicky neříjemné podívané (přitom otevřeného násilí ve filmu není moc). Film díky výše zmíněnému může připomenout třeba Cuarónovy Potomky lidí. Šílené situace, ve kterých se hlavní postava pohybuje místy nabývají až surreálného rozměru (neskutečná desetiminutovka začínající divokou pouliční přestřelkou a končící ve finále místní soutěže královny krásy). Je jasné, že Miss Bala zanechá dost diváků odpadlíků, protože jde hodně proti tomu, co vyhovuje většinovému vkusu – filmy, které vysvětlují , charaktery, které ovládají a rozumí. Tohle je poněkud kafkovská záležitost. Linie mezi otupujícím/ohromujícím je v tomhle případě dost tenká a je potřeba výrazná spoluúčast diváka, každopádně vyčítat „nepřehlednost“ (jeden z komentářů) je naprosté nepochopení režisérova záměru. Skvělý film. Jen škoda, že ve filmu do závěrečných titulků nezazní tahle hypnotická píseň z traileru, byla by to krásná tečka http://www.youtube.com/watch?v=ErHsvajtxzg P.P.S. Gerardo Naranjo bude mít možná v dalším filmu Michaela Fassbendera. Už teď se těším, pokud to vyjde. (25.03.2012)

Už dlouho jsem neviděl hrdinku tak viktimizovanou, film tak zmatený (místy mučivá absence logického spojení událostí i činů postav) a režii tak promyšlenou. Naranjo má problém, že režíruje naprostou změť nesmyslu, ale režíruje ji s obdivuhodnou bravurou a nadhledem... bohužel prázdnota charakterů, prostoru i děje se nedá překrýt jen řemeslnou brilancí, a tak je Miss Bala bolestivě promrhaným pokusem o naléhavý sociální thriller, v němž se dobrý záměr vytratil v přemíře snahy o "arthousovou" úspornost a drsnost. Miss Hala Bala. (26.03.2012)

Nevím, jestli jsem někdy viděl film, který by tak vytrvale a okázale pracoval s vytvářením nejrůznějších druhů mezer (narativních, prostorových...). Téměř každý záběr nám cosi odpírá, skoro nikdy nemáme úplný přehled o tom, co se na scéně děje. Miss Bala k tomu přitom využívá řadu různých prostředků - během vypjatého dialogu odmítá přeostřit z tváře hlavní hrdinky na padoucha, kamerou zabírá pouze část scény/detail a zbytek nás nechává si domýšlet, Lauru nechává zabloudit do tmy, kde se neorientujeme ani my diváci (práce s nasvícením mizanscény) atd. V mnoha případech jsou navíc tato rozhodnutí významotvorná. Když například v dlouhém záběru sledujeme pouze břicho Laury, které terorista sešněrovává lepicí páskou a schovává do ní bankovky (viz poster), posiluje se naše vnímání hrdinky jako pouhé věci, které je využíváno pro pašování peněz. Je to dost ironické, protože sama Laura se v úvodu touží stát misskou, tedy pouhým objektem, který je během promenády v plavkách redukován na "90-60-90". Film nás navíc zcela záměrně nechává se plácat ve změti propletených vztahů mezi policií, gangy a jejich nejrůznějšími frakcemi, protože chce demonstrovat jejich vzájemnou provázanost a navíc evokovat bezmoc, kterou zažívá Laura. Snímek ale skutečně testuje hranice omezené narace tak důkladným způsobem, až se podle mého tyto taktiky stávají lehce kontraproduktivní - je v určitých momentech/po určité době nesmírně těžké stoprocentně se soustředit na dění, které tuhle soustředěnost dostatečně neodměňuje. To je v podstatě můj jediný závažnější problém s Miss Bala, která je jinak celkem pozoruhodným a poměrně radikálním artovým snímkem. A ten závěrečný sociálně-uvědomělý a částečně vysvětlující titulek tomu taky trochu škodí, protože mnohovrstevnatost snímku redukuje na jediné téma. (10.07.2012)